Tentokrát bez větších plánů, ale vešlo se do něj toho snad ještě více, než kdybychom si to předem plánovali. Začalo to krátkým pobytem v kanceláři, pak drobnou péčí o auto, přes něco málo na zahradě, kolem domu a doma, až po "nepracovní" výlet do Prahy. Ten byl asi z tohoto víkendu tím nejzajímavějším. Počasí přálo, řízečky a křidýlka U Havlíčků opět neměly chybu a tak odpolední procházka na dětské hřiště přišla vhod. Takže batoh s nářadím na pískoviště a pár věcí k tomu na záda a s navigátorem znajícím cestu tam snad již poslepu jsme za chvíli stáli před brankou hřiště u Botiče, na které bylo stručně poznamenáno, že dnes máme smůlu. Takže obrat o 180° a směr další hřiště. Na Jezerce by to mohlo vyjít. Vyšlo, ale za chvíli tam byl solidní přetlak. Takže po vyzkoušení všech stanovišť, naložení pár náklaďáčků pískem a zvládnutí několika báboviček (písek nic moc, jak konstatovala Ali), jsme ještě odpoledne doplnili kratší procházkou parkem. Moc jsme s tím ale u Ali nezabodovali, "nohy bolí, nosit, nosit" byl test před obrátkou, ale ustáli jsme to, takže jsme všichni dorazili zpět po svých. Tam se žádné meze tvořivosti při výstavbě tunelů nekladly :-), abychom před setměním vyrazili zpět i my, tentokrát autem. Neděle už byla jen "na parcele", trošku už pod vlivem toho, že před námi jsou v práci jen tři pracovní dny a pak po delší době jeden delší prodloužený víkend, jak doufáme, se spoustou zážitků. A co do kulinářského zážitku se sobotě rozhodně vyrovnal. P.S. A pro bližší identifikaci by se dalo parafrázovat něco z filmové Popelky : "Hotel se jmenuje Roma, ulice taktéž a nejbližší stanice metra Roma "jakbysmet", ale Řím to není, jasný pane! Co to je či přesněji kam to bude? Za pár dní tu na tuto hádanku bude odpověď.
Žádné komentáře:
Okomentovat