Zřejmě, vlastně určitě, bylo to tím, že těch půl osmé bylo ráno :-). A tak ani nebylo divu, když u pardubického vánočního stromu nesoucího jméno Vilém v podstatě nikdo kromě dvou človíčků nebyl. A ti si zřejmě jen přes Pernštýnské náměstí zkracovali cestu. A jak k tomu došlo, že jsem se tam hned po ránu octnul? Jen jsem se rozhodl, že cestou z nádraží rovnou nakoupím v oblíbené pekárně pečivo a odtud už to na Pernštýnské náměstí je, jak se říká, jen co by člověk kamenem dohodil. Takže jsem prošel pod Zelenou bránou a pardubickou patnáctimetrovou vánoční chloubou a celkovou výzdobou náměstí, byť ta správná atmosféra tu určitě začala až se setměním, se i tak chvilku kochal. Ale i jinak nebyla dnešní návštěva v těch téměř obvyklých kolejích. A navrch bylo i to, že poslední ze čtyř vagónů odpolední Arrivy směřující do Hradce Králové a poté i do Jaroměře a Liberce byl netradičně téměř prázdný. A to se v něm topilo :-) Přesněji řečeno cestovali jsme v něm dva. Zato v autobuse domů to bylo o do počtu cestujících obráceně. Vlastně nějak se mi ani nevybavuje, kdy jsem v něm naposledy stál, že byl tak plný. Dnes nás takových byla necelá desítka. A přestože autobus vyjel z hradeckého autobusového terminálu včas, tak v čase, kdy už měl zastavovat na mé dnešní konečné, jsme teprve opouštěli kruhák u Auparku :-( P.S. A příští dva týdny s tím chytáním zpoždění to tady určitě nebude po většinu dne jinak, neb tu zase máme vánoční provoz.
Žádné komentáře:
Okomentovat