Parafrázováním již pomalu kultovního výroku Járy Cimrmana, taková by mohla být otázka dnešního rána, když jsem se hlavně díky krásnému počasí opět rozhodl "vyvětrat se" v lese za humny. Tentokrát ale jen kolem studánky. Když ale po pár kilometrech začala nad hlavou prosvítat modrá obloha, došlo i na lesní cesty v lese za silnicí a byla z toho zase poctivá desítka. A s tím i odložení zimních doplňků, tedy rukavic a čelenky někde uprostřed trasy. Dnešní ráno bylo opravdu docela výjimečné, aspoň zatím stran počasí. Nebyla žádná inverze, která už začíná být pomalu typická pro každé přicházející ráno, sluneční paprsky vykouzlily na řadě míst překrásné barvy a navíc to bylo poslední letošní ráno s letním časem. Ten se zítra vrací "do normálu", paradoxně zase jen na půl roku, byť od loňského roku už mělo být rozhodnuto, co s ním dále. Covid to rozhodování prý nějak zastínil, takže jsme se nedávno dozvěděli, že pokračování změn času se koná nejméně po dalších pět let. Co z toho vyplývá, že si zítra možná o hodinu "přispíme", pokud se nám podaří ošálit biologické hodiny a neprobudit se dříve. Ale zpět do reality, byť přichází ten čas Dušiček, netřeba zůstávat jen u vzpomínek a nostalgie. Stejné platí i o podzimu. Od pondělí tu už máme listopad, s tím v podstatě vlastně už druhou polovinu podzimu. Aktuální pěkné počasí asi nevydrží dlouho, desítku nad nulou na Vánoce bychom si asi ale nepřáli, ale to sluníčko by nemuselo zůstat v tomto období skoupé. Ale jen jej vyhlížet přes mraky, když určitě bude párkrát možnost se nad ně za ním vypravit, to ani v tomto podzimu nebude v plánu. Takže nějaké ty kilometry ještě do letošní bilance určitě přibydou.
Žádné komentáře:
Okomentovat