V začátku dnešního příspěvku se bude opakovat něco z konce toho předchozího. Zase ten povzdech, že něco bylo nedávno, přičemž toto konstatování je relativní, neb ten čas opravdu letí. Tentokrát to byla vzpomínka na dobu, kdy se člověk radoval, že se zimním slunovratem přichází konečně i to kýžené prodlužování dne. No a teď tu máme čas už více než dvě hodiny po skončení nejkratší noci v tomto roce a s ním i začátek jejího prodlužování. Pochopitelně na úkor dne, neb tady neplatí, že den s tyčinkou Mars má o hodinu déle :-) Ale pořád máme před sebou celé léto, kdy i po západu Slunce ten den nepřestává být zajímavý. Takže se vzpomínkami, které mimochodem nikdy nic nevyřešily, by mohl být konec (aspoň zase na nějakou delší dobu) a mohli bychom se přepnout aspoň do blízkého budoucna. Paradoxem "nového času" je to, že v kalendáři je sice relativně až na ty termíny s těmi dvěma týdenními pobyty a dvěma prodlouženými víkendy relativně prázdno, ale dalších akcí resp. nápadů je už možná tolik, že začínám mít pocit, že to letošní plánování, které by mělo už být jednodušší, takové nakonec nebude. Zejména když pro čerpání "dovolené" už nejsou žádná obvyklá "omezení". Tím předchozím divným časem, který sice už konečně blíží k něčemu, co už je relativně "bez omezení", byť cestování jako bylo před covid-19 už nikdy takové nebude (stejně jako letecká doprava "před 11. září"), získávám totiž takový pocit, že je třeba začít počítat s tím, že podobný divný čas tu nemusel být naposledy a že je třeba se více věnovat blízké budoucnosti a neztrácet zbytečně příležitosti, které přináší. A v tomto duchu už byl i víkend. Od "snídaně v trávě" před pergolou, přes celodenní sobotní hrátky se Štěpánkou s pauzami, kdy spánkem nabírala další energii, po nedělní podvečerní "inspekci" zahrady, když přes den se díky rekordním teplotám pomalu nedalo vyjít ven, jak to všude "pálilo". A že se po západu Slunce muselo dodat vegetaci pár stovek litrů vláhy, o tom asi taky žádná. Však se letos po tom deštivém jaru odvděčuje nejen množstvím toho "zeleného a nejedlého", ale i plody. Po nedávných rekordních červených řepách letos v žebříčku do do velikosti vedou kedlubny. Co do květů, tak růže a pivoňky a co do množství, tak to zase jahody. Že po nasbírání těch dvou misek sklízených obden v podvečer v tomto vedru nemůže následovat nic jiného než studená sprcha, to ale žádná příležitost není :-) Ale aby nezůstalo jen u těch aktuálních momentů, začíná se i s "aklimatizací" na blížící se dovolenou, byť k tomu frappé jsou zatím pohledy jen na obrázky z webu hotelu či ze Street View kolem něj. P.S. Domácí meteostanice poprvé po delší době signalizuje nějaký ten deštík, podle Aladina to také vypadá, že by k nám něco mohlo dojít, tak uvidíme, co příští dnešek a zítřek přinese. Každopádně by zahrada i nádoby na dešťovou vodu v ní nějakou "dodávku shora" přivítaly.
Žádné komentáře:
Okomentovat