Jak jsem zmínil v předchozím příspěvku, sestup z vrcholu až po rašeliniště před Luční boudou byl za "nedovolené podpory" bočního větru z polské strany, takže bunda putovala zpět do batohu až nahoře u Kapličky, byť mraky zůstávaly ve větší koncentraci jen kolem a nad vrcholem Sněžky. Kromě těch davů turistů z polské strany vyvážených lanovkou pod hřeben jsem pak cestou k Luční boudě toho moc nepotkal. První větší počet turistů byl až kolem Výrovky. A opět školní výlet. Ale na to, že výletníci mířili až na Sněžku a mají se i vrátit zpět, už tady toho mnozí měli "plné kecky". A o tom, jak se asi těšili, vypovídala poznámka jednoho z nich, když jsem šel kolem. A to, že " která učitelka dostala ten blbý nápad jít na výlet na Sněžku". Pak už jen první pohled na zbytky sněhu tvořících tzv. Mapu republiky, abych ji ještě jednou viděl, když jsem nakoukl do Modrého dolu a do Pece se vrátil pak přes Velkou Pláň. Tam už o sobě dávalo vědět téměř letní počasí tak, že by naopak zde člověk přivítal trošku toho větru, kterého nahoře byl nadbytek. V Peci díky času do odjezdu autobusu už to nedávalo více možností než na krátkou procházku centrem a pořízení několika dalších fotografií pro dokumentaci změn, kterými to tu za poslední roky prošlo a asi to tím podle rozestavěných akcí ještě nekončí. Doplňování energie bylo tentokrát lehkým občerstvením a čajem z batohu s tím, že pozdní oběd resp. dřívější večeře bude až doma kolem 16.00, kdy jsem měl dorazit navazujícím autobusem až domů. Navazujícím znamená, že k nám odjížděl autobus 7 minut po plánovaném příjezdu autobusu z Pece pod Sněžkou. Když se ale o tom takto zmiňuji, znamená to asi, že to tak úplně nedopadlo. Ale to si nechám na další psaní, tento příspěvek bych uzavřel s tím, že to byl další skvělý výlet do těchto míst. A opět v něm bylo něco nového, byť by se po těch letech, návštěvách i pobytech zde mohlo zdát, že už to snad ani není možné.
Žádné komentáře:
Okomentovat