Už od rána bylo jasné, že obrázkům z dnešního dne bude chybět modrá obloha, což se ale už pár dní tušilo, takže nic, co by překazilo dnešní cestu do Drážďan za zážitky všedního dne. První část cesty rychlíkem Krakonoš proběhla poměrně dobře, byť provoz mezi Nymburkem a Poříčany je v těchto dnech díky rekonstrukčním pracím na hlavní trati z Kolína hodně "na hraně". Krakonoš z toho "vyšel" jen se zpožděním 10 minut, takže v Praze zůstalo stále dost na přestup na návazný expres Berlliner do Hamburku, jehož druhá zastávka na německé půdě jsou Drážďany. S ním už to cestování bylo "složitější". Už jeho samotné pozdní přistavení, zmatky při nástupu (jinak číslované vozy) a na odjezdu z Prahy půl hodiny zpoždění avizovaly, že očekávat, že do Drážďan dorazí na čas, by bylo bláhové. Což se potvrdilo už prvním delším stání u Kralup nad Labem. Navíc cestu až do Ústí nad Labem na sedadle za mnou všem kolem "zpříjemňovala" svým nepřetržitým mňoukáním v přepravce zavřená kočka. V Děčíně se zpoždění zastavilo na 55 minutách a to jsme si už dovezli až do Drážďan. Což znamenalo, že tam bude potřeba "zrychlit", neb odjezd vlaku zpět se neměnil. Ani ne tak zpoždění, ale hlášení v expresu hned po přejetí státní hranice mne slušně rozhodilo. V něm stálo, že si cestující mají nasadit respirátory, neb v Německu od toho ve veřejné dopravě a ještě na pár místech na rozdíl od ostatních zemích dosud neustoupili. Že bych si s sebou měl nějaký vzít, to mne ani nenapadlo. Natož si zjišťovat, zda v Německu jsou ještě v platnosti nějaká proticovidová opatření. Záchrana přišla od spolucestující v kupé, Američanky, která se cestuje vlakem po Evropě a dnes jela z Prahy do Berlína. Velké díky "za záchranu" ještě jednou, neb do 5 min. poté už dorazila policejní kontrola a při německé přísnosti by to asi bylo za slušnou pokutu. Během pobytu ve městě jsem už jej ale nepotřeboval, až zase při cestě z Drážďan na naše hranice, byť ve městě byla znát volitelnost jeho užití u řady lidí a na řadě míst. Díky "zkrácení" pobytu o hodinu díky zpoždění vlaku jsem si trošku přerovnal plány a teprve po prohlídce celého historického centra jsem začal řešit "doplnění energie". Ani zamračená obloha mne ani spoustu dalších návštěvníků nepřipravila o zážitky z řady míst kolem nábřeží Labe a Neumarktu. Samozřejmě dokumentováno i objektivem fotoaparátu. Zbyla i chvilka si posedět v parku u Zwingeru a nad terasách nad nábřežím plným lodí drážďanské paroplavby. Když hodinky ukázaly hodinu do odjezdu vlaku, nezbylo než to na nábřeží otočit a cestou zpět na nádraží ještě dořešit doplnění "něco kalorií" před odjezdem domů. Mělo to ale háček, chtěl jsem ale ochutnat jediné - currywurst s ostrou omáčkou. A chtěl jsem si k němu i po té desítce km v historickém centru sednout. I to se nakonec povedlo, byť shodou okolností až před nádražím a v čase, kdy z oblohy začalo drobně pršet, aby v čase, kdy jsem dojedl, ten déšť zhoustl. Vytahovat deštník na těch zbývajících pár desítek metrů do nádražní haly už ale nestálo za řeč a když za deset minut dorazil expres do Prahy, nezbylo než se s Drážďany rozloučit. Že tím nekončí dnešní zážitky, to bylo jasné hned po odjezdu z Děčína, kam jsme z Německa přijeli včas. Bohužel už ale byly jen při čekání před Prahou, ale tam to vypadalo, že bude na přestup pořád dost času. Nakonec ale ten rychlík do Trutnova Prahu opustil navíc s necelou čtvrthodinou zpoždění. To se skoro "zdvojnásobilo" při křižování vlaků mezi Poříčany a Nymburkem, aby do Hradce z toho něco málo stáhl. Stejně, jako na hradeckém nádraží čekaly na rychlík všechny přípojné vlaky, čekal na mne můj odvoz, abychom domů dorazili za poměrně silného deště. Což tedy znamená, že jsem svého slibu ze včerejška, byť poměrně nezaslouženě, dostál a déšť přivezl. Až tak, že dnešním večerem se příděl vody shora ještě nevyčerpal a v dalších dnech by ještě mělo něco spadnout. Závěr? Další prima cestovní zážitek a jako prémie příjemná změna počasí, které na rozdíl od jiných míst "jen pomohla" bez žádných škod. P.S. Mezi Děčínem a Ústím nad Labem jsem si konečně mohl z jedoucího vlaku pořádně prohlédnout krajinu kolem Labe. Sice až donedávna jsem těmito místy projížděl poměrně často, ale s rukama na volantu :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat