Cestovní odpoledne a podvečerní přílet do Prahy

Cesta na letiště v neděli v poledne snad nemohla být jiná než pohodová a rychlá, takže jsme si necelou půlhodinu počkali na check-in, kde jsme byli mezi prvními. Po trošku delší frontě na bezpečnostní kontrole, která jim moc neodsejpala, nám už nezbylo než jen doplnit trošku energie před odletem a pak už jen počkat na odlet. Tentokrát pro nás přiletělo trošku větší letadlo (B737-900), neb zájem o nedělní odlet byl asi veliký. A jak to tak vypadalo, bylo fakt plno (kapacita 210 cestujících).  Nástup do letadla začal sice včas, ale pak se to nějak zadrhlo a zůstali jsme dobu čekat v tom nástupním "rukávu", než nás pustili dovnitř. Tam byl trošku zmatek s tím, neb většina cestujících měla příruční zavazadla a prostor ve schránkách nad hlavou přestával stačit, takže ti zepředu nosili své kufry dál do letadla a různě se v uličce přitom překračovali a vyhýbali. Takže se stalo, že poslední cca dvě desítky cestujících museli svá příruční zavazadla předat k uložení do podpalubí a z některých (docela velké batohy) se musely i nějaké věci odebrat, aby se vůbec daly uložit. Teprve v tom čase bylo vidět, že stevardky tam nejsou jen od toho, aby vítaly cestující při nástupu. A tak se nebylo čemu divit, že start byl o více než půlhodiny zpožděn. Let proběhl v pohodě, při klesání už to bylo jen o mlze a jednom "kolečku" navíc pod Prahou,  než to piloti vzali na přistání a přes mlhu posadili letadlo na dráhu.  Zmatku se nevyhnul i výstup po schodech do přistavených autobusů, kdy se někteří z prvních sedadel snažili nejprve dostat se pro svá zavazadla uložená většinou o pár sedadel dále, než seděli. Ale nakonec se to nějak časově potkalo, neb kufry se objevily jen chvilku po našem příchodu k pásu. Pak už jen cesta na stanoviště Go parking a za pár minut u auta, abychom parkoviště opustili pár minut po osmé a náš zážitek definitivně skončil doma po půl desáté.  Co říci na závěr? Že to bylo bezva, to asi ani zdůrazňovat netřeba. Snad k tomu přidat jen tolik, že se počítadlo vzdálenosti na mobilu od příletu do odletu zastavilo pár stovek metrů před 50 km a počítadlu pořízených snímků chybělo jen pár obrázků do 650 ks. P.S. Ty kilometry už zůstanou, to množství snímků čeká redukce, neb jak jsme se pohybovali několikrát po stejných trasách či na stejných místech, ve výběru zůstane vždy jen ten nejlepší obrázek z daného místa.

Nedělní dopoledne ty zážitky završilo

Tentokrát jsme si se snídaní pospíšili, abychom zvládli ještě jednou se podívat na město z vyhlídky na pahorku nad mostem, projít se po mostě vedle jedoucích vlaků metra a hlavně udělat si stejné obrázky, co jsme zde pořídili ve čtvrtek s tím, že město bude na nich sluníčkem osvětleno tentokrát druhé strany.  Povedlo se a nakonec zbyl i čas na to, abychom se do hotelu nemuseli vracet stejnou (tedy nejkratší) cestou, ale připomenuli si ještě jednou hlavní nádraží a přes třídu Sv. Kateřiny nad tržnicí (ta má dnes zavírací den) jsme se pak vrátili do hotelu. Tam už nezbylo než se jen převléknout do cestovního, vzít kufry, sejít do recepce ukončit pobyt a teď pár minut čekáme, až pro nás přijede Bolt a odveze na letiště. P.S. Konečně se mi povedlo "vyladit" ranní cappuccino. Automat sice nabízel dvanáct možností, jaké si připravit, přesto jsem z toho dokázal udělat verzi č. 13 :-) Byla takovým opakem ranní kávy u vedlejšího stolu sedící upovídané Portugalky, jejíž ranní káva v jednom hrnečku skýtala 2× ristretto a s trochou mléka. Jinak odjíždíme nejen se spoustou nových zážitků i fotografií, ale i s dobrým pocitem z toho,  že se toho povedlo víc, než se pro tento prodloužený víkend plánovalo. Napomohlo tomu hlavně počasí. Teď se už ale zase vracíme do zimní reality, tedy k teplotám o více než řád nižším.

Adventní Porto

Když se setmělo a shodou okolností ustalo i to mrholení, začal pro nás poslední večer našeho pobytu v Portu.  Do plánované cestu napříč centrem ke Clérigos trošku zasáhl nejen ohňostroj odpalovaný z radnice, ale i program na sousedním Náměstí generála Humberta Delgada. Takže jsme si po skončení ohňostroje museli svou cestu doslova prošlapat davem a  přechod náměstí posunout až přes jeho dolní část, kde už těch lidí bylo o trošku méně.  Do parku u Clérigos nás docela dobře zavedlo adventní osvětlení. T0am už čekala spousta stánků, avšak až na jeden se studenými nápoji a asi tři s jídlem (palačinky, hranolky, vafle) ostatní s nabídkou většinou z oblasti šperků, kožených a dřevěných výrobků. A tak po prohlídce a lehké večeři u stánku s palačinkami (no vzhledem k velikosti palačinky a množství Nutelly to zas tak lehké nebylo :-)) jsme zamířili ještě na druhý trh s vidinou, že tam zcela jistě je jeden stánek s něčím teplým do kalíšku.  A bylo, nás ale zaujal jiný nápoj, nám z Madeiry známá  Poncha Maracuja. Takže do kalíšku zamířila právě ona, byť původně to mělo být podle plánu svařené víno. I tento trh jsme si prohlédli a když to vypadalo, že by se už to hlavní náměstí vedle radnice mohlo z větší části vyprázdnit, vrátili jsme se tam, abychom si konečně udělali pár obrázků té hlavní výzdoby.  A tam vlastně naše adventní Porto v té jeho večerní podobě skončilo, neb ten necelý kilometr do hotelu už advent kromě jednoho rozsvíceného sálu v přízemí hotelu v nedalekém parku moc nepřipomínal. Teď už nezbývá než si nastavit budíka tak, abychom zítra z hotelu vyrazili naposledy do centra nejpozději v devět, abychom se do jedenácti vrátili, neb v 11.20 přijede pro nás Carla od Boltu a odveze nás na letiště.

Porto a jeho tržnice mnoha barev a chutí

Ráno sice se ještě pár obrázků povedlo s polojasnou oblohou, ale pak už se obloha zatáhla a nad městem se objevilo i pár hodně tmavých mraků. Je ale taky potřeba říci, že předpověď počasí na dnešek předpovídala v podstatě celodenní déšť, což dopoledne vyšlo jen částečně. Ten se však přihlásil, až když jsme po dopolední procházce historickým centrem, kde finišovaly přípravy na advent, dorazili do tržnice. Tentokrát už nejen za účelem obhlídky, ale i něco zakoupit z místních produktů. Nejen těch, co zvládnou dopravu k nám domů, ale i těch, co je v podstatě možno zde jen ochutnat. Ochutnávka se nakonec změnila v kompletní oběd a nechyběla ani sklenka místního červeného. Marinované maso z mořských ježků sice lákalo, ale nakonec dostala přednost místní šunka z černých prasátek. Déšť v podstatě vydržel po dobu našeho pobytu v tržnici, kterou jsme tentokrát prošli křížem krážem. Deštník jsme pak roztáhli jen při přechodu přes cestu do sousedící kavárny Coffee House Experience s pekárnou Manteigaria, kde jsme si zopakovali nejen čtvrteční cappuccino s místními koláčky, ale přidali jsme si k tomu ještě kalíšek místního višňového likéru. Deštník pak přišel k dobru ještě na chvilku při návratu do hotelu, odkud předpokládáme vyrazit za místním adventem jen co se setmí. P.S. Předpokládám, že nejpozději v tom čase skončí i to mrholení, ve které se přeměnil ten hodinový odpolední déšť. Deštník si ale s sebou vezmeme. Do té doby si trošku pobalíme věci, neb i zítřejší dopoledne do odjezdu z hotelu chceme strávit ve městě a po návratu v podstatě  se převléknout na cestu, dobalit kufry, odejít do recepce ukončit pobyt a tam si pár minut počkat na odvoz na letiště. 

Porto aneb večerní putování městem

Podvečerní a večerní putování městem "přepůlené" večeří tentokrát mířilo hlavně na avizovaná místa adventních trhů s již  připravenými a resp. otevřenými stánky. Závěr? Zítra v podvečer tedy zamíří naše kroky na náměstí před katolickým kostelem Clérigos. A co se týká "nedorozumění", ani dnešní večer jsme se tomu nevyhnuli. Opět se potvrdilo, že nestačí jen zběžně si přečíst nabídku jídel. Tentokrát v Time Out vedle hlavního nádraží. A tak se na talíři objevily speciality místní vegetariánské kuchyně. Nic proti tomu, nakonec bylo to i velmi chutné, ale záměr byl maso. P.S.  A aby se to zjistilo, nemusel se ani číst jídelní lístek. Stačilo zvednout hlavu a přečíst si, neb restaurace to měla uvedeno velkým písmem pod svým názvem :-))

Páteční Porto do odpoledního cappuccina

Dnešní probuzení sice bylo do mlhy, ale ta se během snídaně rozplynula a my jsme se mohli vydat ke Křišťálovému paláci resp. do jeho zahrad s nesčetnými vyhlídkami na řeku Douro, město a v dáli i na Atlantský oceán. Pro návrat do historického jsme zvolili ulice a uličky historického centra až ke Katedrále Nanebevzetí Panny Marie, odkud jsme se přes zbytky Židovského města dostali na nábřeží , abychom to potom nasměrovali na Náměstí Carlose Alberta , kde v jedné ulici kousek od něj je nejstarší kavárna v Portu. Tady se ukázalo, že ani u druhé volby místa na odpolední cappuccino jsme se nerozuměli. Každý z nás myslel tou "nejstarší" nějakou jinou, když nejprve byl nápad zopakovat to tam, kde jsme byli včera. Nakonec se ale vše vyjasnilo, neb byla myšlena historická kavárna Café Majestic. Sice se o trošku prodloužila trasa procházky, ale  vynahradil to zážitek z posezení u cappuccino, zákusku a stopky portského (0,07 l) tam. Pak už jen kolem tržnice, přesněji skrz ní, do hotelu, abychom si na chvilku dali pauzu před podvečerním a večerním putování městem tentokrát zaměřeným už na to, co zítra můžeme čekat při zahájení adventu. Něco už jsme viděli dnes. Se sortimentem většinou z oblasti "tvrdých" a "měkkých" dárků. Gastro zatím až na jeden stánek s nápoji na jednom z tržišť vidět moc nebylo. Ale tam asi postačí příprava až zítra, tak uvidíme.

Odpolední Porto zalité sluncem

Předcházelo tomu pár hodin cestování, které ten první zážitek z Porta uvedly. Brzké vstávání bylo trošku ovlivněno počasím, takže rezerva na cestu na letiště tentokrát byla větší. Mj. také proto, že jsme pro "odložení" auta tentokrát zvolili Go parking. Ale jelikož D11 a hlavně okruh kolem Prahy po Jižní spojce jel téměř přesně podle odhadu z aplikace Waze, tak před otevřením přepážky pro let do Porta zbylo po příjezdu na letiště ještě pár minut. A když ji za chvíli otevřeli a když i bezpečnostní kontrola proběhla poměrně rychle, z úplnému zážitku z letiště už chybělo jen strávit zbylý čas do odletu v letištním salónku, což se nám letos ze tří pokusů podařilo jen jednou. V ostatních případech hlásila tabulka u vstupních dveří pro ty, co neměli předem rezervaci, obsazeno. Tentokrát ale ten "pokus" dopadl, neb obsazeno začala recepce hlásit až cca půl hodiny po našem vstupu. Nám pak už nezbývalo, než tam sledovat tabuli, abychom tu návštěvu pražského letiště zakončili odletem. Ten byl tentokrát dle odletového plánu a přestože vlastnímu startu předcházelo po krátkém pojíždění po dráze ještě odstranění sněhu z křídel a postřik letadla proti námraze, přílet do Porta byl je o pár minut opožděn. Počasí se měnilo cestou a obloha se otevírala chvilku po přeletu portugalských hranic, takže jsme to měli trošku i jako vyhlídkový let. Zejména ty poslední desítky kilometrů před přistáním, byť z vlastního Porta to bylo jen o pobřeží a pár desítkách metrů od něj. Kufry se tentokrát na pásu objevily téměř hned, ale tomu se nebylo třeba divit. Vždyť značná část z 68 cestujících (letadlo bylo obsazeno z 1/3) měla jen příruční zavazadla, hlavně batohy. Ty patřily do výbavy poutníků putujících z Port 254 km dlouhou pobřežní trasou Svatojakubské cesty do Santiaga de Compostella.  O naši dopravu z letiště do hotelu v centru města se postaral Booking, takže nezbylo než se jen přes WhatsApp ohlásit řidiči a chvilku vyčkat jeho příjezdu. Přestože byla docela špička, cesta do hotelu byla poměrně rychlá. A díky elektronické předregistraci do hotelu jsme si pak v recepci hotelu v podstatě jen vyzvedli vstupní kartu a náš pobyt v Portu mohl začít. Čas byl parádní, takže poznávání města mohlo začít tam, kde jsme před rokem skončili. Tedy u zavřené vstupní brány, tj. v místní tržnici. Tentokrát byla otevřená :-) A vzhledem k tomu, že nakupování a ochutnávání plánujeme až před odjezdem, bylo to dnes jen o průchodu, neb v sousední kavárně už čekalo odpolední cappuccino a čerstvě upečená místní specialita pastéis de nata, koláčky plněné žloutkovým krémem.  Pak už až do setmění následovala procházka centrem, kdy jsme v podstatě nevynechali nic z těch turisticky nejzajímavějších míst centra Porta. Představa byla, abychom si večer na hotelu podle toho, co se nám podaří vidět a vyfotit, upravili plány na zítra. Ale jak po návratu do hotelu vidím, nějaká větší úprava asi nebude nutná, neb už dnes objektivem fotoaparátu prošla jejich většina, takže v dalších dnech to v řadě případů bude "opáčko". Ale s tím se počítalo. Hlavně co do pobytu na a kolem ikonického Mostu Ludvíka I. (Ponte de Dom Luis I.)  a v místní tržnici Mercado do Bolhao. Před návratem do hotelu jsme nesměli zapomenout na "malou Francouzku". Tedy Francesinhu, místní specialitu ve formě sendviče servírovaného v omáčce z piva, rajčat, hořčice a papriček piri piri. Vynechat ji bylo nemyslitelné, navíc tomu předcházela příprava na Interetu, abychom si vybrali z doporučovaných míst.  Díky tomu, že jsem si pak ale popletl u toho vybraného místa adresu, tak už se nám už tam nechtělo vracet a volba padla na blízké a z minulého pobytu známé místo. Ale nakonec jsme stejně zvolili jinou restauraci. O jednu vedle a ukázalo se, že v Portu snad ani nelze udělat chybu, neb všude bude asi skvělá. P.S. A během dnešní vycházky, a stejně tomu bude i zítra, jsme registrovali, jak se Porto připravuje na advent,  abychom v sobotu večer měli jasno, kam se na to zahájení půjdeme podívat, neb kromě programu na náměstí u radnice, kde je plánován kulturní program, budou trhy na více místech. Ten největší by měl být na Praca da Batalha (Bitevní náměstí).