S vypůjčeným úvodem 
básně K.H. Máchy, nejlépe charakterizujícím čas, kdy "jsem se pozval" ku psaní tohoto příspěvku, jsou tu slíbené dojmy ze "čtvrtečně podvečerní" plavby proti i po proudu kolem Pardubic. A tedy vzhůru do toho. Po kratším pobytu na pardubickém zámku se po zbytek čtvrtečního odpoledne a po jeho celý večer stala "naším útočištěm" loď Arnošt z Pardubic. A to nejprve ve stavu "kotvícím" na svém trvalém stání u zimního stadionu, abychom se po prvním občerstvení dobrotami jak z lodní tak i domácí kuchyně našich hostitelů vydali na více než tříhodinovou vyhlídkovou plavbu do Kunětic, kde má tato loď 
konečnou a obrátku při 
svých cestách proti 
proudu Labe. Ihned po odražení přichází ten "nejdramatičtější" okamžik plavby, který někteří rodiče využili aby pod záminkou rozloučení se se svými většinou již téměř dospělými ratolestmi, neb se za chvíli určitě potopíme, provedli telefonickou kontrolu situace při "dočasné ztrátě dohledu nad nimi" :-) Zejména když na značku při vjezdu do zdymadla někdo připsal nápis Titanic. 
A tak s pardubickým zámkem po pravé ruce po pár metrech vjíždíme do plavební komory zdymadla, 
kde jsme všichni očekávali, že strávíme poměrně hodně času. Ale skutečnost, že jsme během pár minut opět pokračovali v cestě dále již na té výšce hladiny, která dovolí této lodi proplout celou svou trasu, nás docela překvapila. Prostě spojené nádoby jsou spojené nádoby a když se to na jedné straně více otevře, tak to na druhou stranu pěkně frčí. Na trase míjíme soutok s Chrudimkou a několik slepých ramen Labe, abychom se dostali k soutoku s Loučnou, kde v podstatě končí upravené koryto Labe, na jehož pravém břehu po směru proudu vede cesta hojně využívaná zejména cyklisty a bruslaři na "inlajnech" , na které je poměrně čilý provoz. Což lze taktéž tvrdit i na této části Labe, kde má veslařský klub Arosa svou loděnici. Při pohledem na nafukovací jez na Loučné se dostáváme již do přírodního koryta 
řeky, na březích možno spatřit rekreační stavby opravdu rozličného architektonického
pojetí. A to od různých dřevěných přístřešků až po opravdu bytelné stavby doplněné ještě jejich zmenšenou kopii jako boudou pro psa. Od poloviny trasy na nás ze své výšky shlíží "Kuňka", tj. místní název jak pro tuto nevysokou horu tak pro hrad umístěný na jejím vrcholu. Od soutoku s Loučnou připravují dva členové lodního personálu loď na podjetí kovového mostu, tzn. sklápí se navigační a signalizační prvky a snižuje se střecha nad horní palubou, abychom s 
rezervou opravdu jen pár desítek centimetrů
projeli pod kovovým mostem u Kunětic a na krátkou chvíli zakotvili v přístavišti u výletní restaurace. Ale jelikož jsme na lodi měli všeho dost, tak nebylo třeba vystupovat:-) Proč také, když to vlastně byla uzavřená rodinná akce. A po obrátce stejnou cestou zpět při pohledech na postupně se rozhořívající ohně letošních "čarodějnic" na různých místech okolní krajiny, rekreanty trávící večer u ohýnků kolem svých chat či chatiček a rybáře toužící po úlovku se vracíme do plavební komory zdymadla, abychom se tentokrát zase po pár minutách octli na té "správné - nižší" hladině, po které ještě urazíme pár set metrů pod pardubickými mosty, abychom po obrátce před Rosicemi se vrátili zpět do kotviště u zimního stadiónu. Plavba zajímavá, počasí přálo, byť v jednu chvíli se do nás pustil vítr, takže někteří uvítali pohostinství uzavřené dolní paluby. Ale my "větrem a chladem" ošlehaní jsme vydrželi a důkazem je i spousta fotografií z celé plavby, z nichž pár samozřejmě 
připojím i sem. A na samý závěr něco málo o lodi, pro kterou se opravdu těžko dá použít označení parník. Motorová loď Arnošt z Pardubic byla spuštěna na vodu v roce 2000. Z prvního pohledu loď vypadá, že má příď ponořenou hlouběji než záď. Druhý, podrobnější, to potvrdí ! Prý je to dle jejich stavitelů jen díky větší
zásobě potravin v lodní kuchyni, než s jakou se počítalo v projektu:-) Zajímavostí je také umístění kapitánského můstku vybaveného zpětnými zrcátky pro pohled dozadu. Je totiž úplně na přídi, takže držet přímý směr je hlavním úkolem kapitána, neb loď nemá žádný kýl, ale má úplně ploché dno - jako pramice. A tak se není čemu divit, že má vlastní ponor jen 40 cm. Jelikož ale vrtule motorů sahají do hloubky 70 cm, tak v podstatě nikdy neuvíznete na mělčině, neboť předtím urazíte vrtule motorů a na ni už nestačíte doplout :-) A tak se ani nebudete divit, když zůstala jako prototyp a další taková už nebyla vyrobena.
Žádné komentáře:
Okomentovat