Přes dvě cesty a dva potůčky, většinou mezi ploty

Probuzení do posledního dne prvního měsíce r. 2010, měsíce podprůměrných teplot a nadprůměrného množství sněhu, se svou "minus dvanáctkou" signalizovalo, že určitě nekončíme s velkými mrazy a kdoví, zda v příštím týdnu zase nenaroste i bílá peřina. Díky sluníčku však mráz nebyl tak patrný, ale jen po dobu, kdy se mu dařilo vítězit nad mraky. Potom už to bylo o citelném chladu,k tomu se přidal slabší vítr a drobné sněžení.Takže jsme si i nedělní vycházku na prkýnkách užili. Zejména když po stopách v okolí nebylo ani památky (nové byly jen po stádečku místních srnek a několika zajíců) a novou šlapat znamenalo bořit se většinou na celou botu, někde to bylo i na půl lýtka. Že takovou nadílku tady nepamatujeme, svědčí i fakt, jak vysoké ochrany proti okusu mladých stromků zajíci místní ovocnáři usadili v novém sadě. V místech kde je trošku více naváto, to mají zajíci naservírováno přímo před čumák. A podle toho i nové stromky vypadají. A jestli ještě něco připadne, tak jsou v ohrožení i ty, u kterých ještě "nedosáhli". To by ale také znamenalo, že přání nemuset s každou vycházkou šlapat novou stopu, se ani v příštím týdnu nevyplní, pokud nevyrazím někam do hor, což ale v první polovině příštího týdne není na pořadu. Ale zase tak moc se neděje, vždyť zima rozhodně nekončí a podmínky pro běžkování budou letos obzvlášť dobré, tak aby k tomu byl i čas je využít :-)

Zimní den jak ze škatulky

Z toho, co pro dnešní den předpovídají meteorologové, tj. zataženo se sněžením, přičemž v polohách pod 300 metrů nad mořem (to jsme my) mohou přijít srážky smíšené nebo dokonce mrznoucí, s teplotami v rozmezí od -3 do 1 stupně Celsia i dopoledním silným nárazovým větrem, se zatím naplnila jen necelá půlka. Tedy přesněji teplota a ten silnější vítr. Jak vidno z obrázků, není ani zataženo a dokonce ani nesněží. Tak se při dnešním spíše kosmetickém "doúklidu" po nadílce v tomto týdnu nebylo možno ani zahřát :-) Ale abych se "nerouhal"! Byť všechny nezbytné cesty jsou zase prohrnuty, tak kdyby se snad chtěla naplnit ta předpověď na druhou část víkendu (tj. někde až půl metru sněhu a všude zase silný mráz), to by zase bylo příležitostí na zahřátí se až nad hlavu. Ale už by to asi nebylo jen o rukách, ale na pomoc by zřejmě přispěchala i další posila k té, co zabezpečuje průjezdnost místních komunikací. To, aby se to kolem nás zase trošku uvolnilo pro uložení dalšího sněhu, neb vrcholky některých hromad sněhu dosahují opravdu úctyhodné výšky a pokud by chladné počasí vydrželo až do samého konce zimy, nevím, nevím, jak by to letos dopadlo s první jarní květenou, jejíž hlízy a cibule se nacházejí právě pod nimi.

Nahoře tentokrát meteorology nezklamali

A tak ráno bylo zase o tom odházet si aspoň kolem vrat od garáže, neboť zbytek musel zůstat až na odpoledne, abych stihl včas předat auto do servisu na STK, neb už to bylo "za minutu dvanáct". Cesta do HK nezklamala, našel jsem si stopu po těch několika autech, co projela přede mnou a doufal, že v protisměru nikoho nepotkám. Silničáři se totiž na silnice III. třídy dosud nedostali. Téměř to vyšlo, nebýt autobusu, který se objevil v protisměru v tom nejnevhodnějším místě. Jak já, tak i ten za mnou jsme to zvládli, byť jsme pravou stranou téměř "brousili" poměrně vysoký sněhový mantinel. Ale další tam asi měli nějaký problém, neb z cca desítky aut jedoucí za mnou jsme na křižovatku před HK dojeli jen my dva a další už nebyli vidět.Ve městě se pomalu rozbíhal úklid sněhu, ale patrné to bylo až kolem poledne. Nejen u nás, ale i ve městě je letos nevídané množství sněhu. A k tomu je ještě po dlouhé době zase zamrzlé Labe, takže vodním ptákům u mostu dá dost práce udržet si aspoň kousek nezamrzlé vodní hladiny. A aby se to nepletlo, tak po poledni přišla další várka sněhu, což značí, že odpoledne bude "jistojistě" slušná rozcvička při úklidu sněhu. Jelikož se však počasí trošku zklidnilo, neodolal jsem a vyrazil předtím zkontrolovat stopy "kolem a kolem". A zjištění? Žádné nejsou. Tak nasněžilo a nafoukalo. Nezbývalo, než si zase nějaký ten kousek prošlápnout. Tentokrát to ale bylo docela náročné, neb na mnoha místech to bylo téměř do půl lýtek :-), ale říkal jsem si, že "za odměnu" to aspoň zpátky pojede lépe. To platilo ale jen pro pár desítek metrů, dále už téměř nebylo patrné, že jsem tudy před chvílí projel. A pokud by nebylo krátkého úseku v třešňovce, tak to dnes byl spíš takový "cross" za sílícího větru a dalšího sněžení. Objektivně musím říci, že poslední kilometr byl téměř srovnatelný s krušnými chvilkami prožitými párkrát na hřebenech Krkonoš. Ale do vrat jsem nakonec dorazil celý, hůlky vyměnil za hrablo na sníh a tradááá uklidit kolem domu až k silnici, kterou zrovna pluhoval místní cestář. Tentokrát ale úklid zabral více než obvyklou "hoďku", neb umístit tu nadílku na horní zahradě je fakt už kumšt. Soused je na tom stejně, takže to vypadá, že pokud by mělo o víkendu napadnout ještě jednou tolik, bude třeba řešit odvoz sněhu z hromady připomínající hradbu o výšce přes dva metry a obklopující prostor kolem domu až k silnici. Jinak bychom si to už jen vzájemně přehazovali přes plot:-)

Taky u vás mrzne ? :-)

Probuzení do dnešního rána, kdy na teploměru byla devatenáctka, nebylo z nejpříjemnějších. Zejména, když si člověk uvědomil, že má před sebou Prahu - a to autem, které jezdí na naftu. A že v našich končinách se tankuje něco jiného než zimní standard "nezlobící" tak do -20° C, to bych se docela divil. Na rozdíl od těch, co to štěstí neměli a buď vůbec nenastartovali či svůj vůz museli po chvíli odstavit na kraj silnice a čekat na pomoc, bylo dnešní ráno pro mě bez problémů. Těm, co měli smůlu, opravdu nebylo co závidět, neb jen co jsem dojel za značku konec naší obce, se teploměr zastavil u "pětadvaceti" pod nulou a až do Poděbrad to bylo stále při teplotě kolem -22° C. Že těch odstavených aut po cestě do Prahy ale bylo. Sedělo by na to použít název jednoho již historického slovenského seriálu "Najdete nás na každom kilometri". A jelikož to vypadá, že arktické mrazy tu budou i příští týden a těch mrazivých rán (snad už ale ne s extrémními teplotami zato s nějakým tím sněhem, který už je ze severozápadu na cestě) určitě bude ještě několik, tak ať je problémů co nejméně a kolem nás to funguje co nejlépe. Narážím na dnešní ráno, kdy při nájezdu na dálnici byly dvě obce bez proudu, což je snad ještě horší než nepojízdné auto. Ráno bývá moudřejší večera, tak uvidíme, s čím přijde tentokrát:-)

Warunki narciarskie są dobre, jest bardzo zimno

Když se včera při úpravách mého pracovního kalendáře objevilo na úterý "okno", nezaváhal jsem a požádal o dovolenou s tím, že pokud bude vše OK, byly by to zase po pár dnech běžky. Ale pro změnu někde na horách. Pokud by to ale v úterý ráno nevypadalo (čekal se zmrzlý sníh, velký mráz a vítr), tak by to bylo jen sklouznutí se "kolem a kolem" a likvidace nějakých těch domácích restíků. Ale to fakt jen v krajním případě. Takže vše večer připravit a sedmá ráno rozhodne. A rozhodla - poměrně silný vítr, zejména na otevřených pláních a hřebenech, mráz ve vyšších polohách nesleze pod desítku a na stávající zmrzlý podklad nic v noci nepřipadlo (to zase jen u nás připadly další 3 cm!) - takže se jede :-), byť netradičně o hodinu déle, než bývá obvyklé při naší cestě na hory. Ale někam níž, kde budou trasy za větrem a mráz by nemusel být tak velký. Volba padla na polské Jakuszyce, středisko zimních sportů na druhé straně hranice od Harrachova. Cesta perfektní, sníh ze silnice zmizel za Hořicemi a teplota s přibývajícími kilometry na tachometru stále klesala (u Studence mi zamrzly ostřikovače - holt to je to ředění dodávaných koncentrátů, které se mi asi nějak nepovedlo, byť to mělo vydržet "dvacítku" minus) , aby se na místě v devět hodin usadila na "třináctce". Jak bylo, o tom snad dostatečně mluví titulek a obrázky. Slunce nás provázelo po většinu trasy (pro ty zvídavé v místní terminologii : 1 - 1b - 20a - 22 - vyznačená část trasy na mapě - 7 - 8 - 9 - 11 - 15 - 14 - 13 - 24 - 20a - 1 - 1a - Zlotnik a zpět k 1b), mráz podle předpokladů postupně polevoval až na očekávanou "šestku" a stopa byla opravdu velmi rychlá, takže kilometříky přibývaly poměrně rychle. A ani zde jsme nezapomněli na nějakou tu místní specialitku - tentokrát Slezské kyselo, neboli Žurek. Původně jsem čekal, že by jej mohli mít v Orle, ale to nevyšlo, takže bylo "na programu" až po návratu do Jakuszyc. A jelikož se jedná o opravdu vydatné jídlo, byť uváděné v kategorii polévek, potom už nebylo možné očekávat žádné větší výkony. Takže po pauze zakončené nefalšovaným cappuccinem (tj. takovým, kde máte problém najít v té mléčné pěně nějakou tu kávu) ještě na chvilku zpět na prkýnka a po třech kilometrech zakončených na místním stadiónu už jen do auta a domů. Samozřejmě přes krátkou zastávku u Kubištů ve výrobně pravých hořických trubiček :-) Pozn. To capuccino byl zároveň "malý spotřebitelský testík", neb před několika lety jsem si to samé objednal při svém pobytu v Kazimierzi Dolnom a dostal jsem "turka" s mlékem a člehačkou :-)

Ta krásnější a lepší

Ale existuje pro někoho i ta druhá tvář. Ne zrovna pěkná, horší někdy až krutá. Ano, mluvím o zimě. Té zimě, která teď tady vládne tak, že zcela. Od mrazivého větru a mračen zase slibujících v dohledné době sněhovou nadílku přes probuzení do opravdu krutého mrazu, až k jasné obloze se zářícím a pomyslné teplo jak pro tělo tak i pro duši v posledních dnech posílajícím sluníčkem. To se to hned zapomíná na "posilovnu" při úklidu napadaného sněhu, na okapy plné ledu vytvářejícího základ pro tvorbu rampouchů, na vrata díky povrchovému tání na dvoře vytvořeného ledu večer přimrzající k betonu, na zběsile se točící plynoměr signalizující, že pro dosažení slušné domácí pohody bylo třeba více otevřít kohouty, na cesty autem po různě upravených cestách a na spoustu dalších průvodních jevů letošní zimy. Opravdu stačí, aby vysvitlo sluníčko a vše je jinak. S ním totiž přichází, jak zjistili vědci, i "hormon štěstí"- serotonin, jehož tvorbu podporuje právě jasné světlo a jehož nedostatek má u nás za následek "depku" různé podoby a hloubky či aspoň nic moc náladu. A kam jinam za sluníčkem než vyrazit ven a i přes třeskutý mráz si dosytosti užít té pravé zimní romantiky zasněžených, sluncem ozářených plání, ožívajících bilióny odlesků sněhových krystalků, kterou letošní zima v posledních dnech nabízí. Navíc pokud tato pohoda čeká hned za dveřmi, co si více přát. A o tom resp. o ní byl hlavně tento víkend. Jen občasný mrazivý vítr a zapadající slunce připomínaly, že všechno má svůj konec. Konec, který ale ve své podstatě nic neznamená. Jen to, že něco končí a druhé zase začíná. To něco je tento týden a s jeho závěrem spojené toulky po širokém okolí, to druhé je příští týden se svými plány. Byť mrazivé dny budou i nadále pokračovat, snad na nás sluníčko i v dalších dnech nezanevře. A třeba to nebude jen "kolem a kolem", kde byl ve stopách občas slušný "nával" . Na pár místech bylo vidět, že se po vyjeté stopě vydal i zajíc, srnka či musher se svým psím spřežením, někde pejskař či myslivec, v libčanském lese i kůň a u Hřibska traktor. Přesto zase paráda a poměrně slušný záznam do deníčku letos ujetých kilometrů :-)

Pátek téměř naruby

Místo ranního optimistického vyskočení z postele hned po probuzení nálada na úrovni "otráveného malajského šípu" a na vykročení tou správnou nohou do posledního pracovního dne tohoto týdne jsem si stačil vzpomenout až když jsem se válel na dlažbě před garáží. To, když mi na ledě, který se nám před garáží vytvořil, podjely nohy. Takže zpět domů, vykartáčovat ze sebe sníh a opatrně znovu k autu, tentokrát po delší době :-) směr Praha. Po delší době myšleno v pátek. Pracovní část dne bych hodnotil jako poměrně úspěšnou, takže obavy, že si z Prahy akorát přivezu resty na doma, byly liché. A když k tomu ještě za oknem občas vykouklo sluníčko, byť venku docela mrzlo, uzrál ve mě plán po příjezdu vytáhnout prkýnka a jít se hned ještě na chvíli sklouznout. A aby to nebylo "za umělého osvětlení" a tentokrát i za docela krutého mrazu, žádné zbytečné zdržování se v Praze a vzhůru do pátečního odpoledního provozu. A i zde to bylo naruby, neb Jižní spojkou jsem kolem třetí hodiny odpoledne už dlouho tak rychle neprojel. A když na mě ještě na pár minut počkalo i sluníčko, nebylo co řešit. Lyže klouzaly po jiskřivém prašanu ve stopě,kterou od úterý ještě nestačil vítr zafoukat, zajíců dnes bylo poskrovnu, zato srnky se dostavily v takovém počtu, že to snad nemohly být jen ty, co žijí v našem okolí. Prostě paráda. To platilo ale jen pro první část "vycházky". Cesta zpět od památníku Mistra Jana Husa na okraji lesa Pašát nad Urbanicemi už byla bez sluníčka a mrazu už nic nebránilo zalézt i na místa, o kterých jsem si myslel, že jsou docela chráněná. Tedy poučení pro víkendové vycházky "kolem a kolem" po místní rovině i event. jedny běžky s nějakými těmi stoupáními a sjezdy v příštím týdnu, kdy by tyto mrazy ještě měly být aktuální.Za chvíli jsem už ale mráz moc nevnímal, takže ještě jedno "kolečko" mezi řadami třešní a hup do stopy směr světýlka v dáli hlásící, že někde tam bude horký čaj a něco k němu (zřejmě větší večeře), když se mi dnes podařilo vynechat oběd. Vzniklé řádky svědčí o tom, že jsem nejen nezabloudil ale zase si jednou více protáhl tělo v pozdním odpoledni pracovního dne, což se zase tak moc často nezdaří. A navíc s "duchovním pohlazením" ve formě připomenutí si nadčasového vzkazu vytesaného na pomínku Mistra Jana Husa všem věrným Čechům : "Také prosím Vás, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli.":-)