Místo ranního optimistického vyskočení z postele hned po probuzení nálada na úrovni "otráveného malajského šípu" a na vykročení tou správnou nohou do
posledního pracovního dne tohoto týdne jsem si stačil vzpomenout až když jsem se válel na dlažbě před garáží. To, když mi na ledě, který se nám před garáží vytvořil, podjely nohy. Takže zpět domů, vykartáčovat ze sebe sníh a opatrně znovu k autu, tentokrát po delší době :-) směr Praha. Po delší době myšleno v pátek. Pracovní část dne bych hodnotil jako poměrně úspěšnou, takže
obavy, že si z Prahy akorát přivezu resty na doma, byly liché. A když k tomu ještě za oknem občas vykouklo sluníčko, byť venku docela mrzlo, uzrál ve mě plán po příjezdu vytáhnout prkýnka a jít se hned ještě
na chvíli sklouznout. A aby to nebylo "za umělého osvětlení" a tentokrát i za docela krutého mrazu, žádné zbytečné zdržování se v Praze a vzhůru do pátečního odpoledního provozu. A i zde to bylo naruby, neb Jižní spojkou jsem kolem třetí hodiny odpoledne už dlouho tak rychle neprojel. A když na mě ještě na pár minut počkalo i sluníčko, nebylo co řešit. Lyže klouzaly po jiskřivém prašanu ve stopě,kterou od úterý ještě nestačil vítr zafoukat, zajíců dnes bylo
poskrovnu, zato srnky se dostavily v takovém počtu, že to snad nemohly být jen ty, co žijí v našem okolí. Prostě paráda. To platilo ale jen pro první část "vycházky". Cesta zpět od památníku Mistra Jana Husa na okraji lesa Pašát nad
Urbanicemi už byla bez sluníčka a mrazu už nic nebránilo zalézt i na místa, o kterých jsem si myslel, že jsou docela chráněná. Tedy poučení pro víkendové vycházky "kolem a kolem" po místní rovině i event. jedny běžky s nějakými těmi stoupáními a sjezdy v příštím týdnu, kdy by tyto mrazy ještě měly být aktuální.Za chvíli
jsem už ale mráz moc nevnímal, takže ještě jedno "kolečko" mezi řadami třešní a hup do stopy směr světýlka v dáli hlásící, že někde tam bude horký čaj a něco k němu (zřejmě větší večeře), když se mi
dnes podařilo vynechat oběd. Vzniklé řádky svědčí o tom, že jsem nejen nezabloudil ale zase si jednou více protáhl tělo v pozdním odpoledni pracovního dne, což se zase tak moc často nezdaří. A navíc s "duchovním pohlazením" ve formě připomenutí si nadčasového vzkazu vytesaného na pomínku Mistra Jana Husa všem věrným Čechům : "Také prosím Vás, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli.":-)
Místo ranního optimistického vyskočení z postele hned po probuzení nálada na úrovni "otráveného malajského šípu" a na vykročení tou správnou nohou do 
posledního pracovního dne tohoto týdne jsem si stačil vzpomenout až když jsem se válel na dlažbě před garáží. To, když mi na ledě, který se nám před garáží vytvořil, podjely nohy. Takže zpět domů, vykartáčovat ze sebe sníh a opatrně znovu k autu, tentokrát po delší době :-) směr Praha. Po delší době myšleno v pátek. Pracovní část dne bych hodnotil jako poměrně úspěšnou, takže 
obavy, že si z Prahy akorát přivezu resty na doma, byly liché. A když k tomu ještě za oknem občas vykouklo sluníčko, byť venku docela mrzlo, uzrál ve mě plán po příjezdu vytáhnout prkýnka a jít se hned ještě 
na chvíli sklouznout. A aby to nebylo "za umělého osvětlení" a tentokrát i za docela krutého mrazu, žádné zbytečné zdržování se v Praze a vzhůru do pátečního odpoledního provozu. A i zde to bylo naruby, neb Jižní spojkou jsem kolem třetí hodiny odpoledne už dlouho tak rychle neprojel. A když na mě ještě na pár minut počkalo i sluníčko, nebylo co řešit. Lyže klouzaly po jiskřivém prašanu ve stopě,kterou od úterý ještě nestačil vítr zafoukat, zajíců dnes bylo 
poskrovnu, zato srnky se dostavily v takovém počtu, že to snad nemohly být jen ty, co žijí v našem okolí. Prostě paráda. To platilo ale jen pro první část "vycházky". Cesta zpět od památníku Mistra Jana Husa na okraji lesa Pašát nad 
Urbanicemi už byla bez sluníčka a mrazu už nic nebránilo zalézt i na místa, o kterých jsem si myslel, že jsou docela chráněná. Tedy poučení pro víkendové vycházky "kolem a kolem" po místní rovině i event. jedny běžky s nějakými těmi stoupáními a sjezdy v příštím týdnu, kdy by tyto mrazy ještě měly být aktuální.Za chvíli 
jsem už ale mráz moc nevnímal, takže ještě jedno "kolečko" mezi řadami třešní a hup do stopy směr světýlka v dáli hlásící, že někde tam bude horký čaj a něco k němu (zřejmě větší večeře), když se mi
dnes podařilo vynechat oběd. Vzniklé řádky svědčí o tom, že jsem nejen nezabloudil ale zase si jednou více protáhl tělo v pozdním odpoledni pracovního dne, což se zase tak moc často nezdaří. A navíc s "duchovním pohlazením" ve formě připomenutí si nadčasového vzkazu vytesaného na pomínku Mistra Jana Husa všem věrným Čechům : "Také prosím Vás, abyste se milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli.":-)
Žádné komentáře:
Okomentovat