Asi letos poslední celý víkend na zahradě

Aneb co bylo potřeba uklidit, je uklizeno, co bylo potřeba zakopat, je zakopáno a co bylo potřeba ostříhat, i to dopadlo, takže spokojenost.  Předpověď ranního mrazíku měřená ve 2 metrech za garáží vyšla sice tak tak, ale ten přízemní dole na zahradě o sobě dal vědět bez jakýchkoli pochybností. Takže letos se třeba jiřiny už mohou stěhovat do sklepa v nejbližších dnech. Že přálo počasí a že podzim už hraje všemi barvami, to vidno z přiložených obrázků. Že se odpolední cappuccino vrátilo ven, to už byl takový bonus, byť trošku ovlivněný tím, že se člověk nechtěl uprostřed odpoledne převlékat z toho pracovního. Teď už jen připravit tu vzniklou hromadu biomasy na kompostování a zbytek odvézt do kontejneru. Ale to už se do kalendáře příštího týdne, který tentokrát toho v sobě má docela dost a po zítřku tam toho ještě pár přibyde, určitě vejde, aby s koncem letního času už na všechno venku stačil jen rýč a kolečko. A pokud by k tomu v závěru roku přibylo hrablo na sníh, vůbec bych se nezlobil :-)

Výstup na Říp byl tečkou za dvěma dny na cestách

Na začátku toho prvního byla již v minulém příspěvku zmíněná cesta po D11 s jejím opuštěním před Prahou na exitu 8, aby až do pátečního dopoledne byly místem našeho pobytu Šestajovice, jejíž centrum a jeho nejbližší okolí, tj. pizzerii a pivovar jsme poznali během odpolední vycházky na místní dětské a pobytu na něm s naším Tomíkem. Večer pak už byl v podstatě "hlídací", abychom v pozdních nočních hodinách ještě stihli "probrat" zážitek z divadelního představení ze Studia DVA. Předpověď počasí na dnešek se jevila poměrně příznivě (viz jeden z níže připojených obrázků), takže místo dopoledního návratu domů se otevřela možnost konečně se podívat na vrchol Řípu, když už jsme kolem něj tolikrát jen projížděli. Ráno to s předpovědí podle Norů vypadalo ještě lépe než včera večer, takže po opadnutí páteční ranní dopravní špičky jsme vyrazili směr Říp, přesněji na parkoviště pod nim v obci Rovné. Jak může být zrádné spoléhat se jen na předpověď počasí, ukázaly první kroky v aleji vedoucí k začátku stoupání na Říp. Začalo totiž drobně mrholit a tak jak nám ubývala cesta na vrchol, tak déšť zesiloval. Ale dobře oblečení turisté i toto zvládli a když jsme dorazili na vrchol, déšť ustal. Ale stačil se docela dost podepsat na cestičky kolem vrcholu, takže k vyhlídkám to docela klouzalo a na více místech se tomu blátu bylo obtížné vyhnout, což bylo patrné jak na botách tak i na spodku nohavic kalhot. Ale za ten zážitek to stálo. Tam mě napadá, zda bychom na Říp dnes vyrazili, kdyby toto počasí předpověď uhodla. Se zpáteční cestou jsem váhal, zda nezvolit delší a pomalejší trasu přes Mělník pod Mladou Boleslav na Nymburk a Poděbrady, ale nakonec to před Prahou a při průjezdu nad ní Novopackou nevypadalo nejhůř, takže ta kratší kolona přidala k času dle navigace něco přes čtvrt hodiny. A jelikož bylo třeba se za ten dnešní výstup "odměnit", Zámecká restaurace v Chlumci nad Cidlinou byla tím správným místem na hodně pozdní oběd. Po něm to už bylo jen kousek "po staré pražské" domů, aby pozdní odpoledne začalo "uklízecí" víkend, neb toho, co je ještě třeba před příchodem prvních mrazíků venku udělat. A to do zítřejšího večera, neb tentokrát té předpovědi očekávané teploty pod nulou věřím.

Zítra odpoledne ta naše jízda po D11 skončí už na exitu 8

Každopádně ale po těch včerejších kolonách v odpoledních z pohledu počasí téměř zatažených Pardubicích by ta naše dnešní odpolední jízda směr Praha mohla být klidnější a občas by se mohlo za mraky dostat i pár slunečních paprsků. Vždyť je na to i z pohledu na kalendář příznivý čas neb včera měla svátek Tereza a čas kolem tohoto dne bývá obvykle tím posledním babím létem v roce.  Ale třeba už tomu tak bylo v tom jeho pondělním chvilkovém procitnutí. Z těch prvních tří dnů tohoto týdne je asi nějaké zmínky hoden pouze asi včerejšek, neb jinak pro ty ostatní mohu použít hodnocení "obvyklé". To se mimochodem začíná v naší mluvě vyskytovat docela často a pokud tomu bude i nadále, snad není více si co přát. Samozřejmě ale jen ve spojitosti s určitými věcmi, neb i toho ostatního by občas mohlo zaznít to v kladném slova smyslu "neobvyklé". Takový byl v podstatě včerejší den, kdy jsem si připadal, že jdu do práce na sedmou a dříve než v pět odpoledne to domů nestihnu. Pravda, byl to jen takový pel mel událostí, který ten obrázek pomohl vytvořit, ale dojmů v něm bylo až až. Od ranního "postávání autem" na Ulrichově náměstí, parkování v Auparku po dobu nákupu pečiva v nedaleké Sázavě a snídaně na Ulrichově náměstí. Odtud se "parkování" přesunulo k zadnímu vjezdu do fakultky a na parkoviště Hornbachu při jeho krátké návštěvě na cestě do Bohdanče. Tam už následovala obvyklá procházka centrem Bohdanče doplněná obědem v místní hospůdce Pod radnicí, když auto "čekalo" nedaleko místní sokolovny, aby toto místo za chvíli vystřídalo podzemní parkoviště v Paláci Pardubice. Procházka odtud až na konec třídy Míru byla tentokrát účelová, byť pohled na Zelenou bránu již částečně zbavenou lešení nebyl nezajímavý. Hodiny sice jsou ještě stále mimo provoz, ale i tak něco nového.  Návrat pro auto a výjezd z parkoviště už znamenal zařazení se do kolony a pomalé popojíždění přes krátkou zastávku na hřbitově až na na poslední dnešní místo pardubického parkování na Višňovce u školy. Tam už stačilo jen vyčkat telefonátu na návrat domů. Sice opět s téměř půlhodinovým přejezdem města a pak neplánovanou návštěvu hradeckého Albertu za účelem doplnění lednice domů, ale pro to už žádný plán na dnešek nebyl, takže žádný spěch :-)  Proč zde takový výčet? Protože to všechno tentokrát připomínalo klasický pracovní den s nabitým kalendářem, který byl navíc předem připraven, neb tři věci měly tentokrát pevný čas. Že to všechno klaplo co do zvládnutí, to bych považoval za samozřejmé. Co je ale zajímavé, že se to zvládlo i časově, byť na začátku byly i rezervy. Prostě To ta "organizace" se nezapomíná:-) Jinak tu rezervu ale hned vyplnila ta návštěva Hornbachu před příjezdem do Bohdanče. Čas odjezdu z Pardubic už byl "v plánu" jen orientačně, zejména když už nic neřešil. A podvečer už dopadl stejně jako všední den po návratu z Prahy v časech mého působení tam. Po krátké návštěvě Obecního úřadu už pak na nic většího nálada chyběla, takže v podstatě jen večeře a chvilka u notebooku. Tentokrát už ne nad pracovními úkoly, ale nad napsáním tohoto příspěvku. Vlastně ještě i nad představou zítřejšího odpoledne a večera v Šestajovicích. Ale hlavně nad pátečním návratem domů. P.S. Zda bude s nějakou menší zážitkovou zajížďkou, čímž nemyslím návštěvu IKEA, o tom ale rozhodne až samotné páteční ráno.

Každý den něco, zahrada ale nejvíce

Noční návrat z pondělní Prahy sice trošku posunul úterní vstávání, ale nic to neměnilo na tom, že se do úterý muselo vejít vše, co bylo v plánech, přesněji v předem domluvených termínech. Ani středa nebyla jiná, jen s tím rozdílem, že před rokem domluvený termín na návštěvu pavilonu č. 11 nastavil příchod na první "zážitek" dne už na 7.45 hod.. Nakonec se ukázalo, že ten brzký termín měl něco do sebe, neb vše tentokrát proběhlo v rekordním čase a s příznivým výsledkem. To naprosto stejné vyšetření jako před rokem tentokrát potřebu "kontaktovat" nedaleký bankomat nevyvolalo, neb se to zvládlo hotovostí v peněžence, ale i tak ta letošní cena byla 1,6x vyšší. Na čtvrteční odpoledne a část večera tentokrát čekala pardubická Dukla s restaurací Derby a setkání se spolužáky z gymplu. Původní představa, že v Pardubicích přespím a něco si tam ještě zařídím vzala za své už při cestě tam, což sice znamenalo při cestě domů 0,00 promile, ale nic to neubralo na prima zážitku z dalšího setkání s velkou většinou spolužáků. Páteční ráno bylo takovým repete toho úterního, ale jen co do času vstávání :-). Zbytek času v podstatě až do dnešního podvečera v podstatě až na jednu návštěvu Bohdanče a dnešní podvečerní sledování toho "nepřesvědčivého" výkonu našich fotbalistů na Faerských ostrovech patřil zahradě. Mimochodem "životnost" zhotovené venkovní podzimní výzdoby, myšleno té, která byla v dosahu Bakyho, se ale počítala na nižší jednotky hodin :-) Jinak do času na zahradě patří i doba na louskání letošní úrody lískových oříšků. A že těch necelých 1,5 kg jader pár hodin spotřebovalo. Na druhou stranu jsem si u toho užil tepla od zahradního krbu, abych poté použil zbylé uhlíky a zakončil den večeří na grilu. P.S. Letošní svatomartinská husa u nás nebude o víkendu 8. -  9. 11., jak jsem se setkal už s pár nabídkami některých restaurací, které zřejmě věří, že i letos "zvítězí" byznys a svatomartinské víno pro ně bude k dispozici už o pár dní dříve :-( U nás si počkáme na klasiku, tedy na nějaký termín od 11.11. dále. Přesněji řečeno hned na ten nejbližší víkend.

Deštivá druhá půlka pondělí v centru Prahy

Návštěva Prahy v termínu, který byl znám již pomalu půl roku dopředu, takže dnešní deštivé počasí nemohlo být překážkou dnešní cesty tam. Tentokrát byla moje role trošku specifická, neb jel jsem do Prahy jako řidič, jehož úlohou bylo dopravit oslavence podarovaného návštěvou kursu vaření "Speciality z divočiny" do Studia Ola Kala na Vinohradech a poté jej plného nejen zážitků bezpečně dopravit domů. A jelikož mezi začátkem a koncem kursu měly být cca 4 hodiny, tak jsem se rozhodl, že je tam jen tak nepročekám a že se podívám zase na některá místa známá mi z mého zdejšího působení. Nejen proto, že pršelo, to bylo cestování hlavně tramvajemi a metrem. A tak z toho nakonec vznikla trasa z Vinohrad přes Malostranské náměstí, Karlův most, obchod s kořením U Salvátora, Národní třídu, Karlovo náměstí, Nusle s oblíbenou restaurací U Havlíčků, náměstí I.P. Pavlova, Václavské náměstí, Náměstí Republiky, Žižkov a zpět na Vinohrady, kde jsem dnešní trošku "nostalgické" putování známými místy Prahy doplnil ještě o návštěvu od kuchyňského studia nedalekého  Ovocného Světozoru v OC Flora. Pak už to bylo jen pár stovek kroků na osmou hodinu k vyzvednutí oslavence před studiem. Kurs skončil dle plánu, takže nezbývalo než si ještě dnes naposledy užít jízdu večerní tramvají na Karlovo náměstí a odtud už zbylo jen metro na Černý Most. Odtud už to bylo "po vlastní ose" po D11 domů, kam jsme dorazili za necelou hodinu. Co k té dnešní "nostalgii" dodat? Asi hlavně to, že jsem si připomenul docela dost míst, přičemž v Nuslích u Havlíčků to získalo i takový mezinárodní nádech, neb v nabídce byl skvělý telecí řízek s vídeňským bramborovým salátem, takže by se dalo říci, že jsem "ušetřil" příští cestu do Vídně :-). P.S. Zda příští týden po plánované návštěvě Šestajovic zbyde i na Prahu, to se uvidí. Pokud ano, tak už teď vím, kam by to mohlo tentokrát být.

Závěr týdne v montérkách

Ať už to bylo na zahradě, tak i na obci na tradiční podzimní brigádě za účelem podzimního úklidu. Tentokrát přálo počasí, takže se to, co bylo třeba, podařilo realizovat. A stejně tomu bylo i s domácími plány. P.S. Pro příští domácí "modelínování" je připravena nová sada a pro domácí vaření ve stylu asijské kuchyně nové koření.

 

Tak trošku i reparát za 9. 5. 2024

 A hlavně "rest" ze závěru minulého měsíce, podzimní výprava do Krkonoš, byť z plánů nakonec zůstal jednodenní putování z Pece pod Sněžkou na Sněžku a odtud přes Luční boudu a Výrovku zpět do Pece pod Sněžkou. Taková co do kilometrů poctivá dvacítka. A proč je v názvu příspěvku zmíněn ten reparát? Protože zmíněného dne "zabránily" po výstupu Obřím dolem až je Slezskému domu dalšímu pokračování Hřebenovkou na vrchol Sněžky do počasí, které ten den tam bylo, nevhodné boty. Tentokrát jsem si nejen je, ale i ostatní věci do batohu důsledně pohlídal, takže ráno už to bylo jen o snídani a cestě autobusem do Hradce Králové s batohem v ruce.  A když se čas posunul pár minut za šestou, pokračovalo se dalším busem až do Pece pod Sněžkou, kde nás přivítalo poměrně slušné chladno, ale i modrá obloha a téměř bezvětří. A pohled směrem nahoru říkal, že by to tak mohlo i vydržet. Tentokrát jsme pro výstup na vrchol zvolili cestu Obřím dolem, abychom od Slezského domu pokračovali nahoru již zmíněnou Hřebenovkou s řetězy po obou stranách chodníku. Zde už to bylo o námraze i prvním sněhu. Místo popisování stačí se podívat na přiložené obrázky. Těsně pod vrcholem jsme na chvilku "vstoupili" do mraku, který ale vrchol záhy opustil, takže to pokračování modré oblohy nemělo tady konce. Vlastně to tak vydrželo až do návratu do Hradce Králové. A co říci k té absolvované dvacítce kilometrů? Nejen další vydařený a vlastně svou atmosférou jedinečný výstup na Sněžku, ale i pohodový celý den. Navíc to vypadá, že dnešní akce bude mít pokračování. Kdy a kam, o tom ale asi až někdy kolem Mikuláše. Víc k tomu už nechám na přiložených obrázcích. P.S. Zítra to sice bude zase "den na nohou", ale tentokrát těch kilometrů bude mnohem méně. Čeká tradiční podzimní brigáda na obci, aby až se ozve zima, tak i zde bylo možno říci klasické "dále". Neděle už by měla být trošku klidnější, zejména když v pondělí čeká Praha autem s předpokládaným hodně pozdním návratem. Ale kultura to tentokrát nebude :-)