Už je na čase se na pár dní rozloučit s deštěm

Zvláště když zahrada na několika místech na několika místech připomíná rozbahněnou louku a ven se dalo vystrčit nos jen o přestávce mezi střídajícími se návštěvami černých těžkých mraků. Na druhou stranu tentokrát správu nemovitosti a přilehlých pozemků budeme předávat s nádobami na dešťovou vodu plnými až po okraj, zahradu kromě skleníku a květinových truhlíků na oknech zalitou minimálně na několik dní, pokud by se ještě nějaký déšť v příštích dnech neobjevil. Což je poměrně nepravděpodobné, že by se tak nestalo. Zrání úrody se díky ochlazení také přibrzdilo, takže i po návratu bude možno očekávat, že na nás něco zbyde. Myslím tím hlavně ty "nájezdníky" vybavené žihadlem. Déšť možná už jen na pár dní a užitková voda, teda hlavně nefunkční čerpadlo ve studni, na o trošku více dní jako témata několika příštích dnů tu zanechte osudu stejně jako naše deštníky a nepromokavé bundy. Očekávání změny počasí je podloženo již několik dní opakující se předpovědí. Jen bude třeba pro to, aby se tak stalo, absolvovat cca 1500 km. A to je námět začátku příštího týdne. Ještě naposledy trošku něčeho smaženého, aby to "vyvážilo" středomořský jídelníček příštích dnů. A že se na něj těšíme, není třeba zdůrazňovat. Což vlastně říká, že se začátkem srpna začínají dva zážitkové měsíce, když mezi jednotlivými bude vždy max. týden pauza. Což také znamená, že i zde dojde k určité vizuální změně a komín parku v Lázních Bohdaneč bude na chvilku odsunut do pozadí. Tak nezbývá, než se tedy posunout kousek na jih a první zážitkový týden letošního léta může začít. Nejdříve se ale musíme "posunout" před D11, Jižní spojku, Barrandovský most a Pražský okruh na letiště a to hlavní absolvovat letem QS 2720 do italské Kalábrie. Ale o tom až příště. P.S. až to "spustíme" :-)

 

Zítra končí červenec a léto se posouvá do druhé půlky

Že ty poslední dny málem vypadaly, jakoby se v nich muselo všechno stihnout nebo stát, neboť poté už nebude možnost, trošku překvapilo nebo spíše zaskočilo. Bylo nejen hodně nových informací, ale přišlo i na pár překvapení, přičemž všechna rozhodně nebyla milá. To, které nás bude pár dní "trápit", se zřejmě "klubalo" na svět už pár dní, kdy v rozvodu vody po domě bylo patrné, že se někde něco děje. A ono se dělo tak, že zřejmě čerpadlo ve studni ztratilo na výtlaku a tlakový spínač jej nedokázal vypnout. Ale tak jednoduché to nebylo, neb čeření hladiny vody ve studni nezpůsobovalo čerpadlo, ale nátok do studny. Naštěstí bylo vše odhaleno bez nějakých škod resp. nouzového vypnutí přes pojistky. Takže následovalo hledání někoho, kdo se na to nejen podívá, ale i vyřeší. To se povedlo a po kontrole všeho mimo studnu už nebylo pochyb, že problém bude skutečně čerpadlo. Což se po otevření studny, až se přehnala menší průtrž mračen, potvrdilo a teď se pár dní bude čekat na jeho výměnu. Jinak zbyl i zase čas na trošku toho kuchařského experimentování. Tentokrát opět Asie a to recept na máslové kuře. Nutno ale podotknout, že s originálně namíchaným balíčkem koření, takže stačilo přidat jen orestované maso a k němu příslušné množství nakrájených rajčat, smetany, jogurtu a vývaru a vše krátce provařit. Povedlo se, ale konzumace zůstala jen na mé maličkosti. Pro ostatní to prý bylo na "dvě papričky", tedy už opravdu hóóódně pálivé. Kde se stala chyba? Množství chilli a kajenského pepře ve směsi zřejmě připravené na míru domácím, neb balíček pocházel z Pákistánu. P.S. Štěňátko Baky roste jako z vody, takže si už nezadá ani s rasami větších dospělých psů, takže je to zážitek pro návštěvy, které jej vidí po delším čase. Pro nás, co jej vidíme denně, je to sice taky zážitek, ale už ne takový. Třeba takových a možná i ještě lepších ale budou plné následující dva měsíce. Zejména když základ pro ně by tu už mohl být a snad ty opačné si zase chvilku dají pokoj.

Víkend zase přinesl pořádný slejvák

Ale jinak ostatní dny počasí drželo letní fazónu, takže jedno posezení pod slunečníkem u pergoly střídalo druhé. Zahradní gril ale měl tentokrát pauzu. Včelám a vosám z nejbližšího okolí přestaly stačit květy břečťanu, takže se opět přestěhovaly na dozrávající broskve. A tak opět začal nerovný "souboj" o záchranu nějaké té letošní úrody, než padne za oběť hladovým včelám a vosám, které toho v okolí "na zub" moc nemají. Příští týden by se mělo výrazně ochladit, tak snad to zmírní jejich apetit a zůstanou někde v úlech nebo hnízdech. Jinak po těch několika deštích se opět všechno "zazelenalo", něco až tak moc, že to bylo třeba umravnit, takže nebylo divu, že před pár dny úplně prázdný kontejner na bioodpad je po tomto víkendu plný až po okraj. P.S. Nedávno jsem se po mnoha letech podíval do jedné krabice na půdě a hned bylo na světě jedno malé překvapení, kdy klasický kalíšek na přípitek na čtvrtečním setkání u kávy nahradil tentokrát stylový exemplář. Navíc ještě se vztahem k těm, co si s ním připili.

Karlova Koruna aneb Pohádková cesta zámeckým parkem

Nedávná krátká zastávka na parkovišti pod zámkem Karlova Koruna a stejně tak dlouhá procházka jeho parkem za účelem pořízení pár obrázků poskytla inspiraci na další výlet. Tou hlavní inspirací byla zde připravená Pohádková cesta zámeckým parkem s 18 zastaveními u místních víl a skřítků zakončená v místním café Orangerie. Jak jsme se Štěpánkou dopadli? Všech 18 úkolů se zvládlo, závěrečné omalovánky už jsou také "dořešeny", takže nebyl důvod se neodměnit zmrzlinou, nějakou sladkostí a dobrou kávou k tomu. K dnešnímu Chlumci nad Cidlinou patří ještě zmínka na včerejší hradeckou Paříž a bohdanečskou část V Ráji. Takovou zajímavostí posledních tří dnů je také to, že každý den se opakovala procházka v nějakém parku, ať lázeňském či zámeckém. A když jsme u toho přídavného jména "zámecký", tak stejné si nese i restaurace u vstupu do zámeckého parku. P.S. A byť tam v poledních hodinách téměř plno, zvládli jsme v pohodě oběd ještě před "nástupem" na Pohádkovou cestu zámeckým parkem. Polední místní gyros, tzatziky a hranolky připomenuly, byť jen trošku, že v tomto čase (plus/minus) jsme si jich několikrát užívali v originále. Ale snad není všem dnům konec :-)

Na srdce jsou Poděbrady

Platí už hezkých pár desítek let. Sice o něco méně, než místní minerální voda Poděbradka slavící v tomto roce 120 let, ale dostatečně proto, aby se z tohoto místa staly proslulé lázně starající se nejen  o kondici tohoto orgánu. Když jsem zmínil těch pár desítek let, tak stejně se datuje i můj bez dvou měsíců roční pobyt zde. Ale ne jako pacient či po novu klient lázní, ale jako student prvního ročníku ČVUT. Tenkrát byl totiž pro mimopražské studenty první ročník umístěn do historických prostor místního zámku, což se mj. odráželo i v názvech poslucháren jako např. Konírna a Půda, které byly ty největší. A ani sklepení nezůstalo nevyužito, tam sídlil studentský klub. Proč tento exkurs do dávné historie? Asi proto, že dnešní návštěva zde byla po těch mnoha letech asi ta nejdelší. Pravda, jednou jsme na otočku navštívili místní divadlo Na Kovárně, jednou se svezli od zámku na soutok Labe a Cidliny parníkem a dali si kávu v Café Oliver, asi dvakrát to byla krátká procházka po kolonádě po nějakém pracovním jednání a v posledních pár letech i několik zastávek na náměstí za účelem návštěvy restaurace v místním pivovaru. Ale vždy to bylo autem. Takže dnešní cestování vlakem tam a zpět bylo opravdu první od ukončení prvního ročníku ČVUT zde a přechodu do Prahy. A aby se to "nepletlo", tak jsme do té dnešní návštěvy zařadili až na vstup na nádvoří zámku resp. procházku kolem bývalých studentských kolejí, vše ostatní. Tedy kolonádu se všemi vodními díly, loď Blanici na soutok a zpět, oběd v restauraci v místním pivovaru i kávu v Café Oliver. Počasí přálo, na vlaky byl spoleh a zmrzlina taky neměla chybu, takže prázdninový výlet se Štěpánkou se vydařil a vlastně trošku "prodloužil" ten uplynulý víkend, který byl až na "kontrolu" čápů na komíně v parku v Lázních Bohdaneč z pohledu dění takový nezajímavý. P.S. Ale jak víme, ne všechny dny musí být něčím zajímavé, hlavně když jsou v pohodě. A ta byla, navíc přišel ke slovu zase gril a posezení u pergoly. Jen s tou předpovědí deště to nevycházelo ani naší meteostanici, ani profesionálům, takže se pilně zalévalo.