Tak jsme se aspoň v ten poslední den právě končícího roku dočkali a i ty naše končiny pokryla, byť hodně tenká, sněhová peřina. No, peřina, spíše jen co do výšky tak asi jen taková tenká deka na léto. Ale i to se počítá. Když už jsme u té deky, tak pod těmi trošku silnějšími tráví několik posledních dnů část obyvatel našeho domečku. Holt, nějaká viróza zavítala i k nám. Ale teď už k těm uplynulým několika desítkám hodin posledních dnů právě končícího roku. Co je zřejmé, tak Vánoce jsou už definitivně za námi, takže tu máme další milník, tj. samotný konec roku. Ani v něm nechyběl nákupní zážitek, byť na rozdíl od většiny těch, kteří tomu také podlehli nebo byli nuceni, nebylo to ani za účelem vrácení nevhodných vánočních dárků, či nákupu zboží, u kterého byla spatřena téměř astronomická sleva z ceny platné ještě před Štědrým dnem resp. utrácení těch dárkových poukazů, jejichž platnost má "jepičí život". Prostě jen za účelem, že i na samém konci roku je potřeba něco jíst. Ale proti nakupování před Štědrým dnem tu byl jeden podstatný rozdíl. Totiž kromě velké fronty u obsluhovaného pultu masa a uzenin už nebyl na většině nakupujících nějak zvláště patrný stres ani spěch. Rozdíl byl a je i v tom, jak v tom uplynulém čase téměř přesně vychází předpověď počasí. A pokud tomu bude i na přelomu roku, tak dnešní sněhová nadílka by se měla nejen pár dní udržet, ale mělo by ještě něco připadnout. A co ještě dodat pár hodin předtím, než si dveře otevře a k nám vstoupí rok 2026? Asi je tolik, že končící rok se asi zapíše do "mé historie" tím, že ubylo toho, co se měří, sčítá, odčítá, dělí, násobí, zobrazuje a pak i hodnotí. To "zvykání" nebylo okamžité. Ale jelikož tomu napomohly nejen chytré hodinky, které se rozhodly už dále nefungovat a to samé platilo i pro můj druhý mobil, který jsem k výše zmíněnému také "zneužíval", po pár týdnech jsem zjistil, že jediná změna je, že nesmím zapomínat jen natahovat hodinky. Vrátil jsem se totiž ke značce Prim a abych občas prověřil paměť, tak jsem zvolil rovnou ty "nejjednodušší!, tedy ručičkové a bez datumovky. A ten druhý mobil jsem už "ochránil" od toho, co jsem měl na tom, co skončil patřičně "ošetřený" v elektroodpadu. A světe div se, ono to i dále funguje (a v podstatě ve shodě, co by se naměřilo, sečetlo, atd.) stejně. Potřeba něco měřit, sčítat, hodnotit ale nefunguje jen s pomocí různých přístrojů, vychytávek apod., ale taky v sobě. Nejen v tom, kde jsou jeho vlastní hranice. Úplně stačí, když se člověk v rámci různých prevencí a vyšetření s nimi spojených potkává se stále dokonalejšími přístroji doslova chrlícími množství dat, ze kterých lékař či v některých případech již i umělá inteligence z těch závěrů dělají spoustu závěrů. I přesto, že výše zmíněné lze považovat za téměř každodenní záležitost, období konce roku je trošku zvláštní. Převažuje v něm totiž i bez ohledu na přístroje a různé vychytávky potřeba jakéhosi sčítání. Ale tentokrát v sobě. Něco jako, co nám rok přinesl či dal, co také vzal nebo co jsme nechali bez povšimnutí, abychom toho později třeba i litovali. Někdo z toho hned dělá konkrétní předsevzetí, někomu stačí si říci, že příští rok bude o tom, že postačí, když člověk bude vědět, proč tomu tak bylo či je. Někdy úplně postačí být "v plusu" jen podle sebe a to počítání nechat jen pro ty prožité zážitky a radosti s nimi spojené, aby to hlavní, co si z toho přenese do dalšího roku, bylo v podstatě jen jakési "investování" do toho co pro nás má skutečnou hodnotu. A taky, že mít přehled resp. mít věci pod kontrolou neznamená kvůli tomu žít ve stresu. P.S. Ale že to nakonec někdy může být "vzhůru nohama", i to někdy dává smysl :-). Na dnešním Silvestru, mimochodem to bude takový "double" resp. "2v1", ale na takové úvahy čas rozhodně nebude. Tam se vše, pokud nakonec vůbec něco takového bude, bude řešit jen "tady a teď". A k tomu "vzhůru nohama" ještě poznámka, že na druhé straně zeměkoule se už pár minut slaví :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat