Jíme jen proto, abychom žili?

Odpověď na tuto otázku ale není jednoduchá. Co do základu, tak v tom případě by se dalo říci, že ano, ale kdyby to bylo jen proto, tak bychom ten náš život měli poměrně šedý a jednotvárný. Vždyť už jen ty obligátní otázky typu "Co budeme vařit?", "Co si dáme k ...", "Na co máš chuť?" či "Co jsi si objednal? atd. vnášejí do našich životů poměrně slušné impulsy. A co teprve v případech, kdy je do výplaty daleko, je prázdná lednice či spíž resp. široko daleko není nic, odkud by šlo něco objednat?  Vlastně to platí i v případech, kdy zase je toho až příliš a člověk si z toho musí vybrat resp. pro něco se rozhodnout.  A někdy dokonce i pro něco jiného. Ta druhá situace, tedy kdy je toho příliš,  je mnohdy i složitější, neb jak se říká, oči by jedly, ale žaludek už nemůže. I v takových situacích může být odpovědí strohé konstatování typu "Je mi to jedno", což je sice o trošku rozvitější konstatování než "Nevím", ale výsledek je stejný. A když člověk nemá řečnické schopnosti Cicera resp. nepatří mezi ty typy, které, jak se lidově říká "tu hubu nezavřou pomalu ani když jedí", tak ta výše zmíněná komunikace, přesněji řečeno tyto otázky a odpovědi, představují ne nevýznamnou část naší komunikace. Na to, proč tomu tak je, když je k tomu tolik informačních zdrojů, není lehké odpovědět. Snad u ničeho jiného není člověk tak "bezradný". Ale nakonec to většinou, když zůstanu v tom našem světě poměrného blahobytu a nebudu uvažovat místa a situace, kde se musí divit tomu, jaké máme my starosti, když u nich je to jen o přežití doslova ze dne na den, dopadne. Přestože ohlédnutí se za nedávno skončeným rokem a "dokumentace" těch ne úplně jednoduchých řešení nejen vypadá hodně dobře, i většině z toho předcházely výše zmíněné otázky a odpovědi :-) A pokud si někdo myslí, že podle toho už bude příště snadné něco vybrat a "průvodní komunikaci" si odpustit, tak se plete. Ta úvodní komunikace prostě k tomu patří :-) P.S. Jen ten domácí nápojový lístek na rozdíl od toho jídelního je mnohem stručnější, takže zde se občas dá i hodit si korunou a komunikace bývá stručnější :-)

Nejen poctivá francouzská cibulačka chce svůj čas

V posledních dnech jsem mi "dařilo" se nějak více zamýšlet nad docela dost věcmi a trošku i díky dění v závěru roku mi toho dost připadlo tak, že to nabírá takový zpětný chod. Zamýšlení nad věcmi a situacemi, které ještě v nedávné době, vlastně to zase tak nedávno už není, když myslím období před covid-19, byly nějak samozřejmé, bezproblémové atd. V lepším případě je ten zpětný chod myšlen jen jako návrat o nějaký ten krok zpět, v tom horším posun až do stavu, který byl ještě předtím, než se na dané věci udála změna k lepšímu. Ale byť ten čas plyne stále rychleji než si člověk uvědomuje resp. spíše představuje, neboť to uvědomění je čím díl tím silnější, čím to tempo času pocitově rychlejší, je toho na druhou stranu kolem nás stále dost, co se podařilo stihnout a dostat to do stavu minimálně uspokojivého. Což by výše uvedené "rozpoložení" sice nějak "ospravedlňovalo", ale toho zamýšlení se nad banálními  věcmi každodenního života se člověk nezbaví. Jen to asi s přibývajícím věkem začíná více vnímat. A pokud je ty věci a situace nejsou jen z jeho okolí, ale když musí reagovat nebo se dostává i mimo svůj "rámec", tj. do "světa" generací o dvě či jednu méně či o jednu více, pak už to "zabírá" trošku větší prostor a někdy toho je na jednoho i trošku moc :-)  A jaký "prostor  na zamýšlení" vytvořila  ta necelá desítka uplynulých dnů právě končícího prvního měsíce tohoto roku? Když člověk pomine počasí těchto dnů, které už člověk pomalu považuje za něco, o čemž je zbytečné přemýšlet, tak asi to hlavní představuje kolem se šířící chřipka, která trošku zamíchala s aktuálními plány nás i těch kolem nás, takže plány na druhou půlku týden se asi posunou o týden s tím, že se dění přesune do Prahy, a jak to bude s návštěvami Vysokého Mýta, to ukáže až vývoj epidemie chřipky v Pardubickém kraji.  Mimochodem část nedělního odpoledne s respirátorem na ústech trošku připomenula dobu, kdy se pomalu nic jiného neřešilo, než covid-19. Jinak z té současné šedi našeho okolí nějak k více barvám bylo jen málo úniků. Jeden do květinářství, druhý na bowling a třetí do kuchyně za účelem přípravy jarních zážitků. U těch nebylo primárním cílem přivolávání jara, ale trošku v neděli vybočit z rámce pro zimu nějak obvyklých večeří. Nejméně barev zůstalo pro bowling, neb tentokrát mi stačila jen zelená a modrá koule a k tomu "rezavá voda", tentokrát Kozel. A jaký byl výsledek? Svou roli toho čtvrtého vzadu jsem bohatě naplnil, navíc jsem ji opět párkrát, tedy dvakrát, překonal, přičemž v jednom případě jsem se na celých 7 bodů dokonce přiblížil ke svému historickému maximu.  Tolik k tomu, co ukazovala tabule, což zase tak důležité úplně nebylo, neb to hlavní bylo, že jsem si tu část pondělního odpoledne užil, což už nelze tvrdit o tom, co bylo po 17.00 hod.. Ale horký punč to narovnal :-). Dnes tu šeď dopoledne podpořily mraky a poměrně slušný déšť, tak jsem z toho nic nedělání "obětoval" hodinu a půl času, aby se po čase zase na stole objevila cibulačka, jejíž příprava je poměrně časově náročná a tolik času se vaření mnohdy nechce obětovat. Zvláště, když se jedná o menu pro jednoho :-)  P.S. A aby ta dokumentace těchto dnů byla kompletní, přidal jsem jedno aktuální ohlédnuté se prostřednictvím webkamer na místa, která byla v předchozích letech v tomto čase "pod dozorem", tedy běžky na Černé hoře, v Bedřichově a pod Dachsteinem. Až na to sluníčko je prý kvalita stop stejná. Jak pod Dachsteinem tak kolem Bedřichova probíhá na těch hlavních stopách údržba, aby se plánované akce mohly konat, ale pro ty další stopy už na obou místech hlásí buď určitá omezení ve sjízdnosti, či jsou trasy uzavřeny a nesjízdné. Mimochodem i pod Dachsteinem nemá v příštích sedmi dnech teplota klesnout pod 1°C, přičemž vystoupat přes den by měla k 5°- 6°C. Bedřichov by na tom měl být z pohledu možného dosněžování trasy ČEZ Jizerské 50 lépe, v noci a ráno by mělo mrznout s teplotami až někam k -8°C, tak snad vše dobře dopadne a i letos si tento závod užiju, byť už opět jen u TV, neb jednou stačilo. Nejen proto, že nemám ve zvyku něco opakovat, když si člověk může užít něco jiného. Ale na to se teprve připravují plány. Stejně tak i na nejbližší dny, neb díky počasí, chřipkové epidemii a  posunutí termínu jedné akce je kalendář až do příštího pondělí v podstatě prázdný. Zato pro zápis do času čtvrtek - neděle v příštím týdnu začíná být nedostatek místa :-) 

Praha jednoho lednového dopoledne

Někdy stačí málo, aby se plány na další den obrátily doslova na ruby. Myšleno tak, že ještě v pondělí pozdě odpoledne nebylo na úterý nic v plánu a nakonec z toho byla cesta do Prahy na rychlý oběd s mým bývalým spolupracovníkem doplněná o pár pochůzek za účelem doplnění zásoby koření, čaje a výměny baterie v hodinkách ve specializovaném hodinářství Na Poříčí. A než se Praha "probudila", doplnil jsem to ještě krátkou ranní procházkou od Karlova mostu k Obecnímu domu. Ostatní po Praze už bylo metrem, tramvají a autobusem. Jen tu "spojku" ze Žižkova do Nuslí do restaurace U Havlíčků jsem si nechal na pěšky, neb do doby srazu před restaurací zbývalo ještě dost času. A taky proto, abych si trošku připomenul cestu, kterou jsem několikrát odpoledne absolvoval v čase, kdy jsem v Praze pracoval.  Tentokrát byl oběd poměrně rychlý, neb kolegu trošku tlačil čas na návrat do firmy. Ale i tak se to setkání u "rajské s knedlíkem" povedlo. Druhému kolegovi ale na poslední chvíli do toho něco vlezlo, proto jsme dnes byli "jen" ve dvou. Ale prý je možné, že se s ním někdy potkám o víkendu, až budeme v Praze, neb i on s rodinou občas chodí do námi oblíbené pizzerie Allegria  na Zahradním Městě. Pak už jen rychle na tramvaj a pak metro na Florenc, abych prvním autobusem po poledni odjel zpět do Hradce Králové. P.S. Těch pražských obrázků mám už docela dost, ale když každé jsou něčím jiné. Jiné tentokrát nejen tím, že na nich téměř chybí lidé, ale hlavně tím, že řadě z nich je vidět, jak plyne čas a jak se Praha na řadě míst mění. Největší změnu jsem dnes pozoroval při příjezdu rychlíkem do Prahy. A to ve Vysočanech, kde místo staré omšelé budovy a nástupních pásů mezi kolejemi vzniklo nové nádraží. Stejné platí i pro Rajskou zahradu a její spojení přes silnici se stanicí metra. Tam na rozdíl od Vysočan byla železniční stanice postavena "na zelené louce". P.S. Ale to už na dnešních fotkách chybí.

Obrázky z rakouského Gerlosu

Aneb relax po všech stránkách ve druhé půlce právě končícího týdne. Děkujeme nejen za obrázky, ale i za po dnešním podvečerním návratu jejich "zreálnění" aspoň co do pocitů a zážitků, když tu chuť už k tomu logicky nelze přidat. I my jsme si ty čtyři dny tady parádně užili, byť místní inverzní počasí tomu moc nepřálo. Při nedělním návratu se ale obloha už i tady otevřela, takže ty kilometry po českém území už nebyly třeba mlhovky. Stejné platilo i pro mou odpolední cestu do a z  Vysokého Mýta. Obě cesty se lišily jen hustotou provozu. D35 byla v podvečerním čase téměř prázdná. Mě místo postávání v kolonách čekalo jen jedno krátké zastavení na přejezdu v Pohřebačce. P.S. Po tom množství knedlíků na různý způsob bude zřejmě od nich pár dní pauza :-)

Poměrně náročný vlastně takový inverzní víkend

Hlavně co do počasí, o čemž nejlépe vypovídaly v průběhu víkendu doručované obrázky z Alp. U nás se to začalo "vybírat" až dnes dopoledne, aby teprve odpoledne zmizely veškeré pozůstatky mlhy i v těch nejnižších místech. Mlhy jsme si s Clifem ale užili nejen o víkendu, ale i v předchozích dnech, vždy po ránu. Čekat s vycházkou na později nešlo, neb sobotní dopoledne bylo celé v Hradci Králové a v neděli odpoledne čekalo Vysoké Mýto, takže na nedělní dopoledne spadlo ještě pár záležitostí, hlavně zpracování jablek na domácí štrůdl a taky na křížaly. Jelikož sobotní návrat vyšel do poledního času a taky scházela inspirace na rychlý domácí oběd, tentokrát jsme tedy přípravu oběda nechali na povolanější. Byť jsme byli úspěšní až na třetí pokus, přesněji řečeno v Kuklenách U růže, a to ještě na místa již někým rezervovaná na pozdní oběd. Jak vidno, tak ta neustále omílaná krize "gastroprůmyslu" není všude. Zde to asi bude dobrým poměrem kvalita/cena. V neděli už inspirace nechyběla, takže se na talíři objevila domácí kvalita. Jinak v neděli to vypadalo, že by mohl padnout osobní rekord v nepohybování se po svých, samozřejmě posuzováno jen za dny, kdy nebyla překážkou nějaká indispozice. Ale "hrozba" byla  odpoledne odvrácena krátkou odpolední procházkou po  jednom z největších náměstí v republice, po náměstí Přemysla Otakara II. ve Vysokém Mýtě. Pravda, nebyl to ani celý kilometr, ale to úplně stačilo. Zejména když až na jedno místo bylo všude zavřeno. Tím místem byla PizzaArt, což ale neřešilo odpolední čaj. A jelikož už to pak nemělo cenu nějak řešit po cestě, tedy na jediném místě na odpočívadle D35 u Shell čerpačky, čaj byl až doma "po páté" :-).  P.S. Zítřek by už mohl být "bez mráčku", ale jak to vypadá, část dne bude administrativa a telefonování kolem řešení aktuálně nejdůležitější záležitosti několika nejbližších týdnů. I proto je v podstatě kalendář na příští týden téměř prázdný. Zatím až na pár popoledních "otoček" do  Hradce. Zda ještě do konce ledna dopadnou nějaké běžky, to se ukáže na konci příštího týdne, kdy bychom už mohli stran podané žádosti na komplexní ošetřovatelskou péči vědět zase něco více a podle toho si naplánovat to kolem.