Několik posledních dubnových dnů

A vypadalo to, jako kdyby se do nich chtělo vejít snad vše z těch obvyklých a možná i méně obvyklých věcí a činností, které "putují" se mnou. Z těch důležitějších se chce vzpomenout obnovená dodávka užitkové vody ze studny byť ještě chvíli s trošku větším dozorem nad fungováním čerpadla, překonání přízemního chladu v našem dolíku bez ztráty kytičky, tedy lehkého nastydnutí zahradního rostlinstva, první větší letošní slavení ještě před tou naší květnovou "smrští", první letošní rodinná večeře u pergoly s rychlovkou ve formě farmářských špekáčků jako generálka na opékání na dnešních "čarodkách" a zadané poptávky na některé činnosti (údržba, revize, oprava)  spojené s fungováním domu a jeho infrastruktury. Myšlena tím zejména studna, hromosvody a bazén. V několikačlenném týmu zahradní techniky také došlo ke střídání u zahradní sekačky, neb ta původní už toho asi měla dost a při posledním sekání vypověděla poslušnost. Ta nová si svoji premiéru odbyla necelé dvě hodiny poté, co ji doručila služba DPD. Předcházela tomu úprava špatně dostupných míst trávníku vyžínačem. Ten sice také v samotném závěru odmítl dále fungovat, ale jen proto, že došla struna a náhradní se nějak pozapomenulo koupit. Zahradní nůžky ten zbytek ale zvládly, takže dnešní cíl, posekaný trávník, si možno odfajfkovat. Co je důležité, tak byť to sucho tomu moc nepřeje, že kolem to všechno nejen kvete ale i hýří barvami. Po odkvetlých broskvích, meruňce, švestce, tulipánech, narcisech a odkvétajících jabloních to venku přebírá rododendron a doma za okny orchideje. Důležité je, že by zítra neměl být problém najít na zahradě kvetoucí strom, byť pokud by to měla být třešeň, tak se letos díky tomu, že nejbližší třešňovku přes zimu vykáceli, bude třeba se za ní  vypravit o kousek dále, bude-li čas na procházku. Zítřek totiž bude od rána fakt bohatý na to, co by se mělo dít doma, natož ještě vyrazit do třešňovky za vesnicí. To by tak asi mohlo jako komentář k závěru dubna stačit, zbytek se vyčte z obrázků. Ten poslední je o tom, že domácí "čarodky" v zahradním krbu pomalu končí. Jinak s květnem resp. jeho částí jsem měl ještě na začátku dubna trošku jiné plány, ale změna je život, takže bude třeba ještě dalších pár týdnů, aby se vše dostalo na ty správné koleje a po nich se vyrazilo za dalšími zážitky. P.S. Samozřejmě se získaným pocitem určitého klidu, že vše důležité funguje a s to ostatní je pod kontrolou resp. se k tomu něco děje.  Té nedávné Kodani a jejímu okolí, byť se tam ten velikonoční pobyt vydařil, takový klid trošku chyběl.

Kodaňské ohlédnutí

Po pár dnech od návratu se mi v hlavě už tak nějak srovnaly vzpomínky vycházející z událostí, aktivit a získaných zkušeností z velikonočního pobytu v dánské Kodani a jejím okolí. Přispělo k tomu mj. i třídění a urovnání poměrně velkého počtu pořízených fotografií a také vzpomínání při pár událostech, při kterých byl člověk dotazován, jak se tam měl a jaké to tam bylo. Nejvíce asi překvapovala moje odpověď na otázku cen v Dánsku, že velká většina toho, co jsme viděli event. si zakoupili, stála většinou o něco méně dánských korun  než bychom za danou věc dali u nás českých korun. Ale jelikož není koruna jako koruna, na tu dánskou my musíme vynaložit cca 3,5 násobek té české. Takže ceny na naše poměry hodně vysoké, což potvrzuje, že skandinávské Dánsko je jedna z těch hodně drahých zemí. Ale i když ta pomyslná kalkulačka v mysli stále funguje, otázka stojí jednoznačně. Přijel jsi sem, že chceš vidět, slyšet, ochutnat, zažít. A tak k jízdenkám za metro postupně přibývaly vstupenky do památek, účtenky z marketu, kavárny, restaurace, aby se poté "proměnily" v parádní zážitek, byť to počasí tomu fakt nepřálo. Čím byl ten pobyt odlišnější proti těm předchozím poznávacím, které jsme absolvovali s CK, tedy i s průvodcem? V tom, že mi den ode dne připadalo stále více, že jsem se na plánovaný program pro tento velikonoční pobyt asi lépe připravil než nám předváděla průvodkyně. Ale jak říkám, když nezodpovídáš, tak pokud nechceš pomoci, tak nekritizuj. A jelikož jsem nenašel vhodnou formu, tak to našlo uplatnění jen v čase, kdy bylo individuální volno. Má to ale jeden pozitivní dopad, člověk si uvědomil, že nějaká příští poznávačka by už mohla být kompletně ve vlastní režii. Úspěch ale není v tom, koupit si letenku, rezervovat si hotel, vytipovat a event. rezervovat si vstupy do památek apod., ale hlavně o tom, jak to všechno, kvůli čemu tam vlastně člověk cestuje, do toho času poskládat a pak i zvládnout.  A to v Kodani trošku drhlo, byť ty chvíle pro individuální program a jejich večerní plánování na příští den to narovnali, takže jsme si odvezli s přihlédnutím k délce pobytu v podstatě maximální zážitek. Vlastně k tomu chyběla jen návštěva zábavného parku Tivoli, pokud bychom to posuzovali v tom smyslu, jako že k návštěvě Prahy patří i Matějská pouť. Jelikož jsem návštěvu Tivoli absolvoval s většinou atrakcí před docela dost léty během krátkého pobytu zde a stačilo mi to, tak k opakování nebyla žádná motivace. Na druhou stranu z toho krátkého pobytu zůstala vzpomínka na těch pár kroků od Malé mořské víly k přístavišti v Nyhavnu, což zase byla motivace si to zopakovat. A co se týká Nyhavnu, tak jsme si jej prošli několikrát, vlastně jsme tam byli každý den. Mimo jiné snad i proto, abychom do toho všedního podmračeného času dostali trochu těch barev vyzařujících z domů v přístavu. Čemuž odpovídá i množství zde pořízených fotografií. Asi nebude moc míst z celého přístavu, které by nebyly zachyceny na přivezených obrázcích :-) Závěrem z toho každopádně prima zážitku z letošního velikonočního času přichází ještě pár obrázku, které si zaslouží doplnit ty, které už jsou součástí několika předešlých příspěvků o nedávném pobytu v Kodani a jejím okolí. P.S. Alkohol je tady opravdu drahý a nemusí být jen archivní :-) A fronty tu nebývají jen u památek, zejména když je nějaká akce :-)

Sluníčko nám nakonec přišlo aspoň popřát na cestu

Byť to nakonec bylo až při cestě autobusem na letiště. Takže všem obrázkům pořízeným do odjezdu autobusu chybí modrá barva oblohy. Z obrázků ale patrno, že plán na dnešní den byl naplněn, takže poslední jízda metrem, pár kilometrů autobusem na letiště a se stejným "rozsazením" let do Prahy. Tentokrát to vypadalo, že když letadlo dostoupalo, tak hned zase už začalo klesat :-) Praha překvapila, neb kufry už na nás na páse čekaly, takže zbývalo převzít si auto a po téměř prázdné D11 být za hodinu a půl doma. Teď nezbývá, než se nějak přebrat v té tisícovce fotek a vybrat z nich něco mezi 1/4 - 1/3 jako dokumentaci našeho velikonočního putování. Pokud tam budou ještě nějaké další, které jsem zatím do těchto příspěvků nezařadil,  a zasloužily by si to, tak na to vznikne ještě jeden příspěvek. Vlastně on by vznikl i tak, neb by si pár řádek zasloužilo i takové malé ohlédnutí za velikonočním pobytem v Kodani a okolí. Říci jen, že jsme přitom nachodili poctivých 70 km, to nestačí. A tak se v něm objeví i pár nových obrázků vztahujících se k uplynulým čtyřem dnům. Tento příspěvek už toho více mít nebude.