Velikonočni Vídeň dva víkendy před Velikonocemi

Souvislosti jsou v předchozím příspěvku, zde jsou přiloženy obrázky z tržiště na Freyungu, starobylém náměstí v historickém centru Vídně, a z od něj nedalekého trhu Am Hof.  A ještě dodám, že z těch, co jsou před zámkem Schőnbrunn, tu ale žádný obrázek není, neb jsem včera měl v plánu jen centrum Vídně a hlavně jsem ani s těmi místními Velikonocemi  ve svých plánech nějak nepočítal. Návštěva tam by se do času vymezeného zakoupenými jízdenkami na vlak nevešla. Ale i tak těch pár minut na výše zmíněných tržištích stačilo, aby si člověk udělal obrázek. Mimochodem u Café Sacher na rozdíl od Café Central nestála tentokrát fronta.  P.S. A když už je celý příspěvek tak trochu velikonoční, tak dodám, že o víkendu se už i u nás doma určitě objeví nějaká ta velikonoční výzdoba, abychom si toho času také trošku užili. Zejména když nás letos na ty hlavní sváteční dny naše kroky zavedou kousek dál na sever. P.S. Ale hrát zde oblíbenou velikonoční hru puste fjer (foukání peří) ani aeggelob (běh s vejci) rozhodně neplánujeme :-)

Vídeňská předvelikonoční dvacítka

Původně sice plánovaná jako necelá patnáctka, ale nakonec aplikace na mobilu ukázala o pět více. Vlastně necelých dvacet, ale kdyby mi na tom starém mobilu, který používám při občasných výletech hlavně na trasování, nedošla baterka půl kilometru před nádražím, tak tam ta dvacítka byla. Ono to potvrdily i ty chytré hodinky, které k tomu ještě připočítaly ranní cestu na pardubické nádraží a večerní cestu domů.  Že hned po ránu nevyšlo předpovídané počasí, díky čemuž jsme měl s sebou i deštník, jedině dobře. A když se kolem desáté utišil i ten silný vítr, který ve Vídni ráno foukal, to už signalizovalo, že dnešek opět bude stát za to. S odstupem několika hodin, kdy to píši, musím potvrdit. Jen těch turistů na těch exponovaných místech jsem tolik nečekal, neb jsem si před cestou někde přečetl, že velikonoční trhy začínají až od zítřka. Ale to jen na jednom místě, na těch dalších dvou už týden běží, což taky bylo i znát. Zejména když jsou nedaleko od hlavní pěší zóny Graben (Příkopy).  Povedlo se vidět a taky i zdokumentovat nejen vše plánované, ale občas mě při hledání nějakých zkratek nohy zavedly i tam, kde turisty tak často asi nevidí. Někdy to ale náhodné nebylo, neb na některá místa jsem zamířil cíleně. Vídeňský řízek tentokrát nebyl, neb jsem si jej "plánoval" dát až na závěr trasy na místním tržišti Naschmarkt, ale nějak jsem byl ještě od "svačiny" u jednoho ze známých místních stánků s currywursty a následném poledním dezertu v Café Hawelka plný, takže doplnění energie řešil malý snack ve vlaku cestou domů. Co k tomu ještě dodat, když přiložené obrázky to dostatečně doplňují? Asi jen to, že cestu vlakem jsem si opět užil nejen pohledy z okna, neb cestou tam nešlo neslyšet hovor dvou cestujících dam na sedadlech přede mnou a cestou zpět jsme ve vagónu cestovali s nějakou partou rodičů s dětmi, které se asi za dobu pobytu ve Vídni necítily dostatečně unavené, takže se ve vlaku patřičně projevovaly. A to ve stylu, jak to konstatovala jedna z maminek, že je "nechává svobodně se projevovat" :-) A že tu kromě zmínky o předvelikonočním čase, zejména když je doplněná odkazem, že na dvou místech už velikonoční trhy běží, není jediný obrázek z nich? Odpověď je jednoduchá, těch pár, co jsem pořídil při průchodu dvěma tržišti, jsem si nechal na zítra. Na samostatný příspěvek, který bude následovat po tomto.

Před tradičním květnovým srazem

Tentokrát se nápad na návštěvu Pardubic posunul do večerních hodin. A měl nejen pro dnešní večer v podstatě nejen stejný scénář, jako na podzim před dvěma roky, ale i před sebou naplánované jeho zítřejší pokračování. A opět byla po krátké procházce centrem podvečerních Pardubic místem setkání nedaleká restaurace Plzeňka. Zda ale ta bude místem květnového srazu, jehož letošní pokračování už načne další padesátku od našeho opuštění těch "základních" školních lavic, to zatím není jisté, neb se zatím neví, kolik bude těch potvrzených, aby měla smysl rezervace místního salónku. I když nakonec by to mohl být i ten delší stůl vzadu před salónkem. Dnes v pohodě stačil ten někde uprostřed a hlavně jen pro čtyři. Jeden rozdíl proti minule tu byl, dnes to nebylo se "zavíračkou", neb se potřebuji před zítřejší cestou ranním vlakem do Vídně trošku více prospat. Takže zbytek už si třeba povíme za měsíc, pokud se někde nepotkáme dříve. A jak jsem zjistil, nemusí to být jen Pardubice, neb nejsem sám, kdo jezdí do Lázní Bohdaneč na návštěvy. P.S. Pikantní gulášek "Plzeňka" opět neměl chybu a jelikož i ten dnešní pitný režim nejevil nejen nějakou nedostatečnost, ale ani nějakou nadbytečnost, nic nebrání tomu, aby za pár minut byla rovmou večerka. Hlavně proto, aby se člověk nedivil, až mu zítra ve 4:45 hodin zazvoní budík na mobilu. 

Ranní mrazíky nakonec zmírnila oblačnost

Tak to "přežít" ještě dnes a pak by nás ještě mohly vynechat ty obvyklé tři mrazivé dny v květnu a možno doufat, že by se mohla většina květů změnit v nějakou tu úrodu ovoce či v případě vistárie pár dnů se starat o výzdobu pergoly. To naše "doufání" opět aspoň trošku podpoří hořící svíčka v pergole. O víkendu jsme si místo pobytu rozdělili mezi Pardubický a Královéhradecký kraj. V tom prvním to bylo o Pardubicích, obědu v mexickém stylu a obhlídce centra města, kde teď vzhledem k opravám na Zelené bráně je stále za pět minut dvanáct namalovaných na plachtě kryjící lešení, v tom druhém o hradecké Pospíšilce, přesněji o prostorech v bývalé Pilňáčkově továrně, při dvoudenním zvládání keramické výroby. Zhotovená dílka před tím, než v nich skončí domácí květinová výzdoba, čeká v příštím týdnu ještě glazování. A tou pravou tečkou za těmi pár dny byla asi pondělní společná tečka, mimochodem řešící ten novoroční rest, který se posunul až do začátku jara. Dnešek to doplnila obvyklá návštěva Lázní Bohdaneč a po pár dnech zase probuzená chuť v poledne zase umazat trošku více nádobí.

Sicílie na počátku jara okem objektivu

Komentář tu asi není třeba, asi jen tolik, že ty zážitky spojené s putováním po ostrově se přiložené fotografie sice snaží maximálně přiblížit, ale aby byl ten pohled úplný, by bylo třeba k těm zrakovým vjemům jimi prezentovaným doplnit i ty další, neb by ten nadpis asi měl znít Sicílie všemi smysly :-) Ale k tomu by bylo třeba si zopakovat návštěvu Sicílie, od které uplynulo již necelých osm let. To ale asi nehrozí, neb je spousta jiných míst, kam by člověk zamířil poprvé.

Pel mel ze začátku dubna

Pro těch pár prvních dubnových dnů použít vyjádření, které obvykle používá mamka, tj. "tak jako normálně", asi nepůjde, byť některé části to určitě sedí. Ale pro to ostatní patří nejen ten pel mel, ale také i  to "každou chvilku někde jinde". A když přálo počasí, tak ta po skončené zimě jarní "inventarizace" stavu oblíbených míst byla poměrně v pohodě. Návštěva jednoho místa sice nebyla z vlastní vůle ale na základě obdrženého poukazu na další nový zážitek, ale i tam to zjištění bylo stejné, byť s opakováním návštěvy zde se na rozdíl od těch ostatních navštívených míst zrovna nepočítá. Venku to za těch několik dní opět řádně poskočilo, tak doufám, že ty květy nezmrznou. Nemyslím jen ty na těch ovocných stromech, ale i tu na naše historické zkušenosti s naší vistárií "násadu" letošních květů na ni. Zahradní práce zatím čekají, až přejdou ty mrazíky hlášené na příští dny. Nejen na to, aby sadba ze skleníku, kde přes noc bude těch pár nocí hořet pár svíček z vánoční výzdoby, nezmrzla, ale hlavně aby půda zbytečně nevysychala, když je ten začátek roku na tu vláhu tak skoupý. Takže veku zatím "vegetí" jen česnek, cibule a pod krytem z větví z jarního ořezu jedle ukrytý hrášek a špenát. P.S. Příští příspěvek resp. jeho obsah odváží Boeing 737-8AS na let FR9638 ze Sicílie do Prahy. Prý se máme na co těšit, neb ten necelý týden se "propsal" do spousty obrázků z putování po ostrově.