Dva dny, kdy se téměř vše řešilo teď

V tom lepším případě byl výsledkem posun v čase či termínu, v tom horším se to opět odložilo na někdy. Na druhou stranu se na pořad dne několikrát dostalo i to, k čemu jsem teprve chtěl hledat termín. Takže by se nakonec dalo říci, že ty dva dny v průměru docela ušly. Co se v nich nejvíce skloňovalo, bylo tentokrát počasí, zahrada, návštěvy či schůzky a plány na letní měsíce. Vítaným zpestřením resp. upoutávkou na příští výpravu za dalšími zážitky byl další soubor fotografií zaslaných z putování po Azorských ostrovech, přesněji řečeno po tom hlavním. Jinak ani v jednom z nich jsem si neodpustil pár kilometrů v autě, neb něco si vyžádaly nákupy, něco šlo za dnešní "čapí tour", jak nazýváme procházku parkem v Lázních Bohdaneč s obrátkou u komína s čapím hnízdem. Ani o víkendu, který je před námi, tomu ale nebude jinak. Nákupy ale nahradí jedno polední posezení kousek od Divadla na Vinohradech a místo lázeňského parku by to měla být nejen turisticky "profláklá" místa v centru Prahy, ale snad se povede k tomu přidat i několik zajímavých a méně známých zákoutí.  P.S. Jinak dnešní dodatek není jen konstatování, že v neděli začíná letošní meteorologické léto, ale že jeho první den se stává dalším významným milníkem našeho putování po tomto světě. A taky prvním dnem měsíce, který by už konečně mohl dostat "do rutiny" něco, co se zatím dařilo naplňovat jen občas, byť by se dalo říci, že už i to by mohlo vést k uspokojení. Výsledky v právě končícím měsíci naznačují, že když se chce, tak to jde a nemusí to vůbec "bolet". Tak snad to už klapne a polovina června už bude jen formálním potvrzením dosažení cíle. Po dlouhých necelých dvanácti měsících!

Deštivá středa na závěr května

S půlkou posledního již necelého týdne letošního května přichází první zprávy, jaké bude letošní léto. Prý teplotně nadnormální a srážkově podnormální. To první by asi tak nevadilo, to druhé, zvláště po tom, jaká byla letošní zima a vlastně i jaro co do srážek, ano. V těchto dnech něco z oblohy spadne a byť to stačilo doplnit všechny nádoby rozmístěné po zahradě na dešťovou vodu, chtělo by to ještě trochu přímo do země. Trávník je sice už zase v kondici, ale rostliny a stromy kořenící o pár centimetrů níže než trávník, se k vodě ještě nedostávají. Dnes jsem se s deštěm, byť drobným, poprvé chvilku potkal při procházce v lázeňském parku v Bohdanči. Ten o trošku silnější a delší naštěstí čekal, až dorazím domů.  Tam jsem se ještě jednou potěšil prvními obrázky zaslanými včera večer našimi cestovateli, kteří tentokrát na týden zavítali na Azory. Včera jsem jen chvilku sledoval letadlo v čase jejich přistání a jelikož přílet byl bez nějakého kroužení nad ostrovem a s půlhodinou náskoku proti času přistání podle letového řádu, bylo zřejmé, že je tam co do počasí asi vše dle očekávání. To také první obrázky potvrzují. Takže nezbývá se těšit nejen na další obrázky, ale i na dojmy po návratu z cestování. Jinak nejen aby se člověk nenudil, ale hlavně proto, že se očekává, že hlavní dárek od loňského Ježíška bude v provozu na první větší domácí akci, jsem jej z té krabice konečně vyndal.  A jelikož ta akce je už příští sobotu, tak jsem se rovnou pustil do sestavení.  Po cca hodině s montážním návodem v němčině (instalaci aplikace BILT na mobil jsem neřešil) a se sáčkem se zbylými dvěma podložkami, které k žádnému spojovacímu prvku nepatřily a o kterých se mohu domnívat, že tam někdo do krabice přidal jako prémii, bylo bez nějakého zbytečného spěchu hotovo. Na první zkoušku na něčem "malém" si ale musí počkat na polovinu příštího týdne, neb na příští dny jsou jiné plány a hlavně rozloučit se s letošním květnem by si zasloužilo jinak než stát u grilu a jeho testování při opékání špekáčků, na kterých se v podstatě nedá nic zkazit, ledaže by se spálily na uhel.

Na konci dne bylo tentokrát sushi

 I tentokrát z rukou mistra kuchařského řemesla, stejně tak i to voňavé kuře s rýží, které mi nejen "zpříjemnilo" resp. vyplnilo čas, než bylo připraveno to objednané sushi. I v poledním čase je taková objednávka :na počkání", ale v poměrně obsazené restauraci to trvá chvilku déle. Takže objednávka zároveň s obědem, což na druhé straně ušetřilo s jeho přípravou. Večer už stačilo jen vše připravené vyrovnat na k tomu užívaný tác a doplnit jej sklenkou dobrého červeného, abychom si aspoň takto připomenuly další "jubilejní" den letošního května, byť to klasické slavení se i v tomto případě přesouvá na začátek června. Na termín, na kterém se našla shoda pro naprostou většinu těch, které bychom u nás moc rádi zase viděli. P.S. A ten obrázek uprostřed? Pokus o "odlehčený" císařský trhanec (Kaiserschmarrn). A? Dobrý, byť nějaké drobné vylepšení by si ještě zasloužil!

Od irských melodií přes různé chutě po první větší sklizeň

Tou větší sklizní samozřejmě myšleno něco, co nemá jen zelenou barvu. Tomu zelenému, myšleno salátu, se letos opravdu zadařilo. A vlastně se daří i dále.  Nejen ve skleníku, ale skoro ten samý počet ještě čeká na utržení na záhonu. Zbývá ještě dodat, že ne vše sklizené barevné je určeno ke konzumaci, něco musí stačit jen pro potěchu oka :-) Jinak ty výše zmíněné irské melodie spolu s tanci a docela vtipným komentářem ten minulý týden v podstatě uzavřely první polovinu uplynulého týdne a byla to  "uzávěrka" opravdu vydařená. Na rozdíl od vystoupení souboru Lord of the Dance s Mikem Flatleym toto vystoupení bylo trošku komornější, takže se vešlo na podium hradeckého Aldisu. Ale co do provedení v podstatě nebylo rozdílu. Samozřejmě pokud se bavíme o základu vystoupení, neb toto sice nemělo tak silnou dějovou linku, ale zase se člověk blíže dostal ke kořenům irské kultury, neb tady se před vizuální stránkou hodně upřednostnilo vlastní provedení, takže v některých chvílích jsem si připadal jako při své večerní návštěvě irské hospody v hlavním městě Dublinu. Jen ty lžíce, které tam  měli Irové v rukou, když tam místní muzikant spustil, chyběly a musely stačit jen naše ruce. A že toho rytmické potlesku bylo. Za připomenutí stojí i jedno úterní cappuccino a k tomu dvojka bílého nejen k prvním tipům na několikadenní zářijovou výpravu, aby se vše doladilo v půlce srpna, a také sobotní zahájení již 128. lázeňské sezóny v Lázních Bohdaneč, kterému až na ten vítr ještě přálo, aby od neděle už se to na pár dní mělo zkazit. Ale když to nebude jenom ochlazení, ale přidá se k tomu i pár litrů dešťových srážek na každý metr zahrady, vůbec se za takovou změnu nebudu zlobit. Vždyť je to tolik třeba a to nás prý už na začátku června čekají první tropické dny. P.S. A k tomu zdánlivě do této sestavy neladícímu obrázku uprostřed tohoto příspěvku stačí jen dodat, že jednou to muselo přijít a ty opravdu mnoha léty osvědčené botky musí už přenechat místo těm novým, naštěstí hodně podobným. Tak snad až se trošku "rozchodí" nebude poznat rozdílu.

Kaleidoskop domácího dění od minulého víkendu

Únava z páteční horské dvacítky sice byla ještě znát, přesto se do sobotního programu podařilo ještě začlenit neplánovanou ranní procházku kolem Karlova mostu a "Staromáku" s cílem pořídit si konečně zase pár obrázků známých míst s modrou oblohou. Za tím účelem ale bylo nutno si doma přivstat, abych byl autem co nejdříve v Praze a pak tam v domluvených 10:30 hod. už byl k dispozici na přislíbenou předobědovou procházku s kočárkem po pražském Zahradním Městě. Ta sice nebyla hlavním důvodem sobotní cesty do Prahy, tím byla doprava domů chybějící "členky naší domácnosti" po jejím necelém týdnu relaxu v Mariánských Lázních. Že to tam byla paráda, o tom už svědčí pár přiložených obrázků.  Ta modrá obloha až na pár výjimek vlastně vydržela až před začátek tohoto víkendu, takže to bylo znát nejen na zahradě, ale i za okny, kde už na přesun do zahrady nebo na balkón čeká poslední rostlinstvo z letošní domácí sadby. Logicky se v tom čase také část relaxu spojeného zejména s doplňováním energie  přesunula před pergolu, aby po zhoršení počasí se to zase vrátilo pod střechu. Něco ale i pod tu "cizí", byť tentokrát v časech, kdy jsme se rozhodli, že se svěříme do péče mistrů kuchařského řemesla nebylo snadné tam nejen zaparkovat auto, ale i pak sehnat stůl pro dva. Nakonec se to podařilo a nejen pfeffer burger v EB dinners před Svobodnými Dvory ve čtvrtek a pinsa tonno e cipolle v Ciao Italia ve Stěžerách v sobotu neměly chybu. A nesmí se zapomenout na páteční pardubický Velvet, kde to ale bylo hlavně o setkání se spolužáky ze základky po dalším uplynulém roce. A jelikož to nebyla jen večeře a akce se opět vydařila, nebylo divu, že za námi už pak personálu restaurace nezbývalo než jen zamknout vchod do restaurace. Co se ještě nestihlo říci, k tomu ještě posloužilo pár kroků po Třídě Míru, než se těch několik posledních z nás definitivně rozešlo. Na rozdíl od minula ale ne jen se sdělením, že za rok zase. To už se nějak bralo jako samozřejmost, letos se k tomu přidalo, že by to chtělo nečekat až na květen příštího roku, ale domluvit i něco pro menší počet dříve. Ráno  před cestou vlakem do Hradce Králové zbyla i chvilka se podívat zase po Pardubicích, kde od pátku probíhal Majáles a místní dopravní podnik měl den otevřených dveří, což bylo znát i v provozu v ulicích města, kde bylo možno spatřit velkou část historie dopravních prostředků. Majálesu v pátek stejně tak jako dnešní procházce centrem Lázní Bohdaneč  sice nepřálo počasí, ale oboje nakonec dopadlo ke spokojenosti. Ve stejné hodnocení věřím i na konci dalšího týdne, na který je naplánováno opět pár zajímavých zážitků, které by ale mohlo provázet lepší počasí. Sice většina z nich směřuje "pod střechu", ale aspoň u jednoho by venkovní zahrádka udělala větší dojem :-) Ano, i příští týden to bude o nějakém tom šálku či sklence nejen nad letošními plány. P.S. Ale zahrádka restaurace Pivovar Beránek ve Stěžerách  to ještě nebude. Ta si na naši první letošní návštěvu zatím musí počkat. Asi až na začátek  června.