Očekávání od letošního posledního červnového dne

Pokud se něco nepodaří, tak většinou to ale nedopadá tak, že všechno. To ale dnes neplatilo, neb místo všeho plánovaného na dnešek, většinou do města, dopadlo jen to jediné. Cesta do města a zpět. Obsah už ale byl jiný, neb přednost dostaly "bílé pláště", lékárna a místo oběda z rukou mistra kuchaře domácí rychlovka, aby co nejdříve započalo kurýrování se. Tentokrát ale už ne pastilkami a kapkami, ale rovnou s antibiotiky. Navíc s "perspektivou" jen do čtvrtka, kdy se od "bílých plášťů" snad bude vědět více. Takže nebylo divu, že ven to dnes bylo vlastně, když nepočítám odpolední rychlý čaj, jen za účelem zalití toho nezbytného na zahradě. Zásoby dešťovky se tenčí, zbývá tam tak na zítřejší zalévání užitkové části zahrady. Pro zalití květinové zahrádky už bude potřeba "přepnout" na vodu ze studny. Mimochodem i tam hladina vody postupně klesá. P.S. Zastíněná část zahrady sice stále hýří barvami, ale i tam, pokud něco nenaprší, bude třeba zalití.

Pelmel posledního celého červnového týdne

Tentokrát si těch několik obrázků jen komentář několika slovy nezaslouží, byť to zpočátku vypadalo, že to nakonec bude takový obvyklý týden doplněný přípravou na ten příští, tzv. "hlídací", neb sice místní mateřská školka během školních prázdnin ještě po další dva týdny bude fungovat, takže Štěpánka je ok, ale ten příslib se týkal pražského Tomáška. Ten má sice dost času na nějakou školku, ale v uplynulých dnech absolvoval své první stěhování, takže příslib se týkal jej, aby rodiče měli více klidu na to vybalování a ustavování věcí. Proč vše píši v minulém čase? Protože po včerejším "zhodnocení" domácí situace jej tady sice rádi přivítáme, ale v jiném termínu. Ale teď postupně od pondělka, kdy jeden telefonát se smutným obsahem začal měnit plány na tento týden resp. na jeho druhou půlku. Odnesl to čtvrteční oběd, následná odpolední schůzka v Karlíně a návštěva dalších několika zajímavých míst v Praze, měnily se termíny návštěvy v Lázních Bohdaneč a rušila se i jedna zamýšlená cesta do Pardubic. Jediné, co zůstalo dle plánu, bylo středeční zastupitelstvo. To díky předchozímu projednání celého programu bylo tentokrát tak rychlé, že doma málem nepoznali, že už jsem tam vůbec odešel :-) Čtvrtek byl hodně o telefonování a o mailu, tentokrát o veskrze úspěšném, takže pak už mohl přijít pátek a s ním cesta autem do Olomouce, během které jsem se "seznamovali" se všemi rozpracovanými úseky D35. Ten u Vysokého Mýta jsme díky předchozím zkušenostem z konce loňského roku objeli, ostatní jsme si už užili se vším všudy. Tedy hlavně s prachem a omezenou rychlostí. Jestli tam jsme jeli  2 1/4 hodiny, zpět to bylo ještě o 1/2 hodiny delší. Tady jsme si průjezdu Vysokého Mýta ale už užili do sytosti. Prostě pátek, začátek prázdnin a navíc uprostřed města havárie, takže těm několika- kilometrovým kolonám v obou směrech se pak nebylo čemu divit. Ale domluvený čas návratu jsme přesto stihli, aby mladí mohli vyrazit do města na finále Regionů. Že od pondělí postupně stoupaly teploty, asi není nutno zdůrazňovat, pátek však byl trošku milostivý, takže v těch šatech to tu hodinu kolem poledne šlo vydržet. Trošku "horší" to bylo včera v Bohdanči, ale jen do té doby, než jsme došli do lázeňského parku pod stromy u místní kavárny, odkud po obvyklé "kontrole" čapího hnízda se dvěma mláďaty už následoval okruh parkem po cestách, kam díky stromům nedosáhly sluneční paprsky. Takže i přes to vedro pohoda. Po návratu už v poštovní schránce čekaly sobotní noviny, tentokrát s příhodným titulkem na první straně. To mohu potvrdit i z osobní zkušeností, neb i v Lázních Bohdaneč se mění poměr klientů směrem k těm samoplátcům. Jestli to v pondělí byl příchozí telefonát, který měnil plány, v sobotu dopoledne to byl odchozí telefonát, který ne měnil také. Nejen ty naše, ale i ty pražské. Takže sobota a neděle byly v podstatě jen o večerním zalévání zahrady a jinak o pobytu pod střechou a v klidu. Co bude tou příčinou, to nám řeknou zítra resp. později podle výsledků, "bílé pláště". Jedinou útěchou by mohlo být, že pokud by to mělo být to stejné, co v loňském roce na přelomu července a srpna, kdy to zkazilo dovolenou na řeckém Kosu, tak by to do té letošní mohlo být zvládnuto, neb je na to celý měsíc. Čímž ale nechci přivolávat, že by to tak dlouho mělo trvat.  Každopádně na plán B na příští týden je zatím brzy, takže to zamýšlené definitivní a vlastně už jen formální zakončení zaměstnaneckého období se tímto posouvá až po uzdravení. Stejně tak si počká "kick-off" té naší další etapy :-) Zejména když dnešní tělesná teplota rozhodně nepatří do normálu a co do mluvení to vypadá na "tichou domácnost" :-(  Ještě něco mi zůstalo v hlavě po končícím týdnu. A to téma zapomínání a odpouštění, které v něm nabylo významu. Sice to asi tak naplno nevyznělo, ale jakési "vzetí na milost" by to po těch mnoha letech mohlo být. Škoda jen, že už u toho nemohli být všichni ti, kterých se to týkalo.  Tak aspoň pro některé by to mohl být takový návrat k pokračování něčeho, co bylo započaté na konci minulého století. Mimochodem, tak si říkám, jestli i já bych neměl začít o něčem podobném, co má počátek na začátku tohoto století, konečně už začít přemýšlet. Za úvahu to asi stojí, byť by se něco muselo stát i na té druhé straně. Navíc, když se ty moje dva "bloky" potkávají v jednom momentu. Uznávám i to, že řešit to lze odděleně. Řešit to místo, tedy kde, by mohlo být snazší, než to s kým. Ale bez nabídnuté "podané ruky" z druhé strany to asi ještě zůstane, jak to je. Prostě tak to já mám. P.S. Jinak výrobky z keramické dílny už postupně získávají své místo. Na bonsaje se sice hlavně díky počasí ještě nedostalo, ale oříšky různého druhu vyměnily sáčky za ty větší misky :-).

Martin sice na bílém koni nepřijel

Ale nic nebránilo tomu, abychom si jej včera aspoň trošku, byť jen pečenou husou, v rámci rodinné sešlosti "uzavírající" hlavní letošní sezónu domácího slavení narozenin a svátků, nepřipomenuli.  Pravda, byl v tom proti obvyklému listopadovému termínu malý rozdíl. Myšleno to teplé počasí, ale až na to, že pečená husa s knedlíkem a zelím rozhodně nepatří mezi ty lehčí letní obědy, ostatní se vydařilo a s husou se "nepralo". Na druhou stranu to blastně bylo po dobré přípravě, neb lehčí oběd tomu předcházel den předem, když jsme si užili pohostinnosti a poledního menu venkovní zahrádky Beránka ve Stěžerech. Byť jídlo bylo takovým hlavním tématem posledních dnům hlavně kvůli té huse, i na ostatní se dostalo. Středeční odpolední akademie mateřské školky a základní školy přilákala na hřiště téměř tisícovku návštěvníků, přívalový déšť na začátku týdne potvrdil, že zakrytování vypuštěného bazénu před plánovanou opravou je nutno dělat pečlivěji, a vzrušenější gestikulace u středečního odpoledního čaje znamenala, že příští čaj už bude z jiného hrníčku. Podobně jako hrníček dopadl i slaměný klobouk na pláž. Tentokrát ale přičiněním Bakyho ostrých zoubků během jeho podvečerního nudění se :-).  Že pokračují barvy na zahradě a že se na ní letos rýsuje i poměrně zajímavá úroda, navíc když broskvím bylo potřeba ulevit od přemíry nasazených plodů, o tom jsou přiložené obrázky. A ten obrázek slona mezi nimi? Ten je prý pro štěstí, takže za něj posílám i touto cestou poděkování na druhou stranu zeměkoule. Jinak za pár hodin tu máme poslední celý červnový týden letošního roku a o den později i konec jeho prvního pololetí, což pro školáky znamená, že začaly školní prázdniny, a pro nás, že je další půlrok pryč s pocitem, že uběhl snad ještě rychleji než ty už tak "rychlé" předchozí :-) Tak třeba ten příští týden, zejména díky očekávaným horkým, někdy až tropickým dnům, přinese nějaké to "zpomalení", abychom do té druhé půlky roku vstoupili připraveni si ji řádně a hlavně v pohodě užít. P.S. Poslední červnový den by měl být po necelých pěti letech takového stavu "jo a ne" dnem, kdy bychom měli společně otevřít další "dveře" a začít si užívat vše, co se za nimi nabízí. 

Po trošce nervozity snad už návrat do normálu

I když co je nebo může být normál? Určitě pro každého něco jiného. V tomto případě je myšlen stav resp. situace obvyklá před zhruba 3/4 rokem, kdy jsem se musel smířit s tím, že věc má řešení, ale je pro něj třeba něco udělat a hlavně v tom vydržet.  Přestože některé dny tomu tak úplně nebylo, kýženého výsledku bylo dosaženo. Odměnou může být hlavně zase postupně nabytá pohoda a určitá úleva pro jeden orgán, kterému by se mělo ulehčit od zbytečného přemýšlení. Jinak i tentokrát dění v uplynulých dnech spíše komentují obrázky než doplňkový text nad nimi.  Z nich možno vyčíst, že to léto už definitivně převzalo nadvládu nad tímto časem, poměrně slušným deštěm zalitá zahrada vykazuje den ode dne značné přírůstky, takže už teď možno říci, že by to, pokud na to nepřijde nějaká pohroma ve stylu krup apod., že by ta letošní úroda zase jednou mohla příjemně překvapit. Jahodová pyramida, jak to tak po týdnu sklizně vypadá, dopadá dle očekávání, možná, že by něco z ní mohlo svou velikostí překvapit i místní dlouholeté pěstitele brambor či okurek. Že bude česnek opět špičkový, na to už jsme nějak zvyklí, byť při loňském sázení jsem už uvažoval o obměně sadby. Stran jeho loňské úrody to vyšlo akorát, neboť zbývají poslední dvě palice a jak to tak vypadá, tak nejpozději do dvou týdnů bude možno sklízet už ten letošní. Ve skleníku tentokrát našly své místo i chilli papričky. Už jen ta barva jejich plodů naznačuje, jaké asi budou. Co do barvy resp. barev nezůstává pozadu ani místní květena a byť na květinovém jezírku ještě nevykvetly všechny lekníny, i zde je nastupující léto vidno. To si užívá i "medvídek" Baky, když se postupně seznamuje se všemi místy a zákoutími kolem domu a na zahradě. Svým způsobem se s tímto světem seznamují i dvě čapí mláďata na komíně v lázeňském parku v Bohdanči, aby brzy nastal ten čas, kdy opustí hnízdo na komíně a prohlédnou si jeho okolí z větší výšky. A byla by škoda nevzpomenout tady venkovní bonsaje, které letos zvládly návrat ze zimoviště nejen bez ztráty kytičky, ale i s poměrně slušnými přírůstky, takže na podzim si na své opět přijdou nůžky a drát. A v nejbližších dnech by se ta jejich sestava měla rozrůst o několik přírůstků. Jaké budou, to se ještě neví, každopádně jsou už pro ně přichystány krásné misky vlastnoručně vyrobené během dubnového "keramického víkendu". Jsou ale i věci, kterým současné počasí moc nepřeje, přesněji kdybych na ně na jaře neměl pořád dost času, tak byly dávno vyřešené. Tak abych mohl dát do pořádku věci na půdě, musím si počkat až na nějaké ty chladnější dny. Jinak letní údržba už svůj plán až na pár detailů má a tentokrát nebude na konci léta, ale na jeho začátku, neb dva tradiční týdenní pobyty s vnučkami jsme letos posunuli až do srpna. Což také znamená, že na nějakou tu pomyslnou tečku za letošními prázdninami bude místo až někde v polovině září.  P.S. Ale jen u něj se svými zážitkovými plány nekončíme, neb jsme se rozhodli spojit více možných zážitků v jeden celek a hledáme, co by jím a také kdy mohlo být. Ale o tom až někdy příště.

Pondělní dozvuky víkendu

Víkendovému slavení sice počasí moc nepřálo, došlo i na to, že to hlavní dění se odehrávalo pod střechou pergoly a obsluha venkovního grilu zase byla chvilku mimo něj, ale nic, co by bylo k řešení. Když už jsem zmínil ten venkovní gril, tak třeba dodat, že to uspokojení nad "zvládnutými" špekáčky nebylo na místě, neb když se na roštu objevily flákoty, tak to rozhodně nebylo o tom dát je na něj, pak otevřít a otočit, a pak už jen vyndat a servírovat, ale o otevírání každou chvilku, protože se mi nedařilo vyladit tu poměrně stálou teplotu, jako tomu bylo, když se dělaly v krbu vyloženém šamotovými cihlami. A tak to jedna flákota "odnesla", byť asi to mé hodnocení bylo dost přísné. Co k tomu ještě dodat? Asi tolik, že tentokrát to bylo hodně chuťově rozmanité, ale nejvíce se asi do myslí zapsala ta ananasová chuť zapracovaná do kostarického 37,5% rumu. Počasí víkendu nepřálo nejen v sobotu, ale i v neděli, kdy tu odpoledne spadlo dalších 15 litrů vody na 1m2, navíc chvilku ve formě drobnějších krup, které v jednu chvíli vystřídaly kapky vody. Výsledek? Něco vidět okamžitě, ale nic hrozného, tak snad i později se nic, jato třeba potlučená jablka, už neprojeví. Dnes už se sice občas objevily sluneční paprsky, ale prý by to měl být nejchladnější den tohoto týdne a příští víkend už by zase někde mohly být tropy. Prostě počasí jako na houpačce, důležité ale je, že už se dal odpojit plynový kotel a mohlo se už přejít na letní režim. Ale na nějaký delší pobyt venku, zvláště po tomto víkendu, to dnes nebylo. Co by měly přinést další dny, tatím ani co do plánů zřejmé moc kromě již pomalu obvyklých věcí není, tak se uvidí. Ale nějaký ten zážitek doprovázený pár obrázky by to ještě do konce června určitě chtělo.