Tentokrát si těch několik obrázků jen komentář několika slovy nezaslouží, byť to zpočátku vypadalo, že to nakonec bude takový obvyklý týden doplněný přípravou na ten příští, tzv. "hlídací", neb sice místní mateřská školka během školních prázdnin ještě po další dva týdny bude fungovat, takže Štěpánka je ok, ale ten příslib se týkal pražského Tomáška. Ten má sice dost času na nějakou školku, ale v uplynulých dnech absolvoval své první stěhování, takže příslib se týkal jej, aby rodiče měli více klidu na to vybalování a ustavování věcí. Proč vše píši v minulém čase? Protože po včerejším "zhodnocení" domácí situace jej tady sice rádi přivítáme, ale v jiném termínu. Ale teď postupně od pondělka, kdy jeden telefonát se smutným obsahem začal měnit plány na tento týden resp. na jeho druhou půlku. Odnesl to čtvrteční oběd, následná odpolední schůzka v Karlíně a návštěva dalších několika zajímavých míst v Praze, měnily se termíny návštěvy v Lázních Bohdaneč a rušila se i jedna zamýšlená cesta do Pardubic. Jediné, co zůstalo dle plánu, bylo středeční zastupitelstvo. To díky předchozímu projednání celého programu bylo tentokrát tak rychlé, že doma málem nepoznali, že už jsem tam vůbec odešel :-) Čtvrtek byl hodně o telefonování a o mailu, tentokrát o veskrze úspěšném, takže pak už mohl přijít pátek a s ním cesta autem do Olomouce, během které jsem se "seznamovali" se všemi rozpracovanými úseky D35. Ten u Vysokého Mýta jsme díky předchozím zkušenostem z konce loňského roku objeli, ostatní jsme si už užili se vším všudy. Tedy hlavně s prachem a omezenou rychlostí. Jestli tam jsme jeli 2 1/4 hodiny, zpět to bylo ještě o 1/2 hodiny delší. Tady jsme si průjezdu Vysokého Mýta ale už užili do sytosti. Prostě pátek, začátek prázdnin a navíc uprostřed města havárie, takže těm několika- kilometrovým kolonám v obou směrech se pak nebylo čemu divit. Ale domluvený čas návratu jsme přesto stihli, aby mladí mohli vyrazit do města na finále Regionů. Že od pondělí postupně stoupaly teploty, asi není nutno zdůrazňovat, pátek však byl trošku milostivý, takže v těch šatech to tu hodinu kolem poledne šlo vydržet. Trošku "horší" to bylo včera v Bohdanči, ale jen do té doby, než jsme došli do lázeňského parku pod stromy u místní kavárny, odkud po obvyklé "kontrole" čapího hnízda se dvěma mláďaty už následoval okruh parkem po cestách, kam díky stromům nedosáhly sluneční paprsky. Takže i přes to vedro pohoda. Po návratu už v poštovní schránce čekaly sobotní noviny, tentokrát s příhodným titulkem na první straně. To mohu potvrdit i z osobní zkušeností, neb i v Lázních Bohdaneč se mění poměr klientů směrem k těm samoplátcům. Jestli to v pondělí byl příchozí telefonát, který měnil plány, v sobotu dopoledne to byl odchozí telefonát, který ne měnil také. Nejen ty naše, ale i ty pražské. Takže sobota a neděle byly v podstatě jen o večerním zalévání zahrady a jinak o pobytu pod střechou a v klidu. Co bude tou příčinou, to nám řeknou zítra resp. později podle výsledků, "bílé pláště". Jedinou útěchou by mohlo být, že pokud by to mělo být to stejné, co v loňském roce na přelomu července a srpna, kdy to zkazilo dovolenou na řeckém Kosu, tak by to do té letošní mohlo být zvládnuto, neb je na to celý měsíc. Čímž ale nechci přivolávat, že by to tak dlouho mělo trvat. Každopádně na plán B na příští týden je zatím brzy, takže to zamýšlené definitivní a vlastně už jen formální zakončení zaměstnaneckého období se tímto posouvá až po uzdravení. Stejně tak si počká "kick-off" té naší další etapy :-) Zejména když dnešní tělesná teplota rozhodně nepatří do normálu a co do mluvení to vypadá na "tichou domácnost" :-( Ještě něco mi zůstalo v hlavě po končícím týdnu. A to téma zapomínání a odpouštění, které v něm nabylo významu. Sice to asi tak naplno nevyznělo, ale jakési "vzetí na milost" by to po těch mnoha letech mohlo být. Škoda jen, že už u toho nemohli být všichni ti, kterých se to týkalo. Tak aspoň pro některé by to mohl být takový návrat k pokračování něčeho, co bylo započaté na konci minulého století. Mimochodem, tak si říkám, jestli i já bych neměl začít o něčem podobném, co má počátek na začátku tohoto století, konečně už začít přemýšlet. Za úvahu to asi stojí, byť by se něco muselo stát i na té druhé straně. Navíc, když se ty moje dva "bloky" potkávají v jednom momentu. Uznávám i to, že řešit to lze odděleně. Řešit to místo, tedy kde, by mohlo být snazší, než to s kým. Ale bez nabídnuté "podané ruky" z druhé strany to asi ještě zůstane, jak to je. Prostě tak to já mám. P.S. Jinak výrobky z keramické dílny už postupně získávají své místo. Na bonsaje se sice hlavně díky počasí ještě nedostalo, ale oříšky různého druhu vyměnily sáčky za ty větší misky :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat