Víkend po návratu z Pekla už byl klidnější

Byť předání Aničky proběhlo až dnes po poledni, vše už od pátku bylo "jako obvykle", byť byly chvilky, kdy si holčičky chtěly v sobotu od sebe i odpočinout. Do víkendu se vešel jak Bohdaneč, tak hlavně zahrada, gril a také jeden kulturní zážitek k 800 letům Hradce Králové. A to v Parku 360° na místním letišti. My jsme tam dorazili až na závěr celého programu, takže jsme si užili půlky koncertu kapely Tata Bojs a hlavně to, kvůli čemu jsme tam my a zbývajících cca dvacet tisíc diváků dorazilo. Dronovou show, kdy mělo vzlétnout 500 dronů a předvést světelnou show.  Ta trvala cca necelých deset minut a prezentovala vlastně to hlavní, co je spojeno s Hradcem Králové. Že příjezd diváků byl postupný a poměrně se diváci "rozptýlili" po areálu, byť už v závěru koncertu bylo kolem nás dost těsno, tak to vypadalo, že i odjezd bude v pohodě. Ale když se to diváctvo shluklo do míst, odkud se dronová show nejlépe sledovala, bylo jasné, že dostat se odsud po skončení akce bude síla. Někdo ten proudící dav směřující do dvou zúžení, kterými prošlo tak deset či ve druhém případě šest diváků vedle sebe, nazval "masový mlýnek". I ten hlemýžď by byl při volnějším tempu rychlejší. Ale po 3/4 hodině postávání a následného trefení se z toho davu čekajících diváků do dveří přijíždějícího autobusu jsme dorazili brzy k autu zaparkovanému u OBI a půl hodiny před půlnocí jsme v podstatě zakončili víkend a zároveň i poslední den srpna i letošních prázdnin.

Čtvrteční Peklo už jen po ránu

Což znamenalo v klidu posnídat, dobalit a po úhradě konzumace v restauraci vyrazit směr Příchovice. Cesta uběhla poměrně rychle, parkování na první pokus v Příchovicích ale nedopadlo, neb to vyhlédnuté bylo pod zákazem vjezdu díky probíhající rekonstrukci silnice na Kořenov. Takže otočit auto a na druhý pokus už to na parkovišti U Čápa vyšlo. Pěší procházka k rozhledně se sice o pár set metrů prodloužila, ale v pohodě jsme to, mj. i díky zajímavé motivaci, zvládli. Tentokrát bylo vidět hodně daleko do kraje, takže výstup na nedalekou rozhlednu Maják Járy Cimrmana jsme už nepokoušeli a místo toho v Příchovické hospodě doplnili energii na další cestu.  Ten byl nedaleko. Že nás úkolovník v turistické knížce Krkonoše ale zavede až na hřbitov v Kořenově, to jsem nečekal. Vlastně, proč ne, když to byla Tesařovská kaple. Další cesta už vedla přímo domů, byť jedna zastávka kousek za hradem Pecka  v Borovnici na zmrzlinu dopadla. Domů už to pak bylo kousek, takže si holčičky ještě dnes užily i dnes dětského hřiště, tedy hlavně trampolíny, tentokrát u naší hospody. A hodnocení ? Na to odpověděly shodně, tedy "DOBRÝ" :-) P.S. Hotel pro děti jak si hotel Peklo říká, nezklamal. Naopak, řada věcí příjemně překvapila, takže je velká pravděpodobnost, že se tam některá z holčiček se svými rodiči brzy vrátí. My si zase v příštích dnech užijeme trošku toho ticha a klidu při jídle :-)

Středeční Peklo začalo v bazénu

Dnes jsme pro bazén zvolili dopolední čas, takže jsme si jej užili již podruhé sami. Vymyšleno to bylo tak, aby si holčičky po snídani užily chvilku v hernách a po bazénu stihly v rozumném čase zvládnout i oběd v penzionu  U Splavu. Já jsem si místo heren zvolil průzkum obou možných cest na oběd. A? I přes zjištění, že aspoň ta delší, ale po asfaltu, by mohla být s patřičnou motivací zvládnutelná, nakonec ani do třetice ten nápad na nějakou turistiku zde kromě menších procházek kolem hotelu nedopadl. Přispěla k tomu místní obhlídka okolí penzionu a komentář jednoho z návštěvníků před ním, který jsem už dále nezkoumal a po docela rychlém návratu nahoru dal přednost obědu v hotelu. Holčičkám to nakonec nějak nevadilo, byť vůči Štěpi si budu z tohoto pobytu "odvážet" určitý turistický dluh, který snad ale do konce roku nějakým výletem splatíme. Zítra už ale na společnou turistiku dojde, neb cestou zpět se chceme podívat na rozhlednu Štěpánka, k rozhledně Maják Járy Cimrmana  a k Tesařovské kapli.  Podvečer už byl trošku v duchu zítřejšího odjezdu, takže loučení s každou hernou, pomalu i s každým herním prvkem a poté i základní sbalení věcí, abychom mohli zítra ráno někdy po deváté hodině vyrazit na zpáteční cestu. 

Úterní Peklo jsme začali v ZOO Liberec

Dnes jsme si trošku přivstali, abychom stihli volné místo v parkovišti před ZOO. Ten plácek v tramvajové smyčce totiž bývá chvilku po otevření ZOO plný, čemuž se při jeho kapacitě kolem 50 aut ani není čemu divit. Cestou jsme si prohlédli známá místa nad a v Bedřichově, abychom pak v pohodě zaparkovali před ZOO a vyrazili na prohlídku. Bylo patrné, že se místní ZOO pustila do větších rekonstrukcí, což bylo vidět na řadě míst. Shodou okolností dnes odváželi žirafy před rekonstrukcí jejich pavilonu. Ale i bez toho bylo na co koukat. A když se k tomu přidal párek v rohlíku, kuličková zmrzlina a jízda vláčkem, tak tato část programu zde dopadla více než podle plánu. Pak už jen cesta zpět, bazén, herny a večeře. Herny pokračovaly i po večeři, takže jsem si řekl, že místo cesty po asfaltu k poslednímu vodopádu by mohla být zajímavější cesta částečně lesem k nedaleké vodní nádrži Josefův Důl. Tam jsem si naplánoval tu kratší cestu částečně lesem, zpět už přes místní skiareál kolem vleku nahoru po sjezdovce k cestě pod hotel. A jak to tak dopadlo i podruhé, už uprostřed lesní cesty, při přechodu přes trošku širší potok a blátivé okolí, mi bylo jasné, že i tady by byl problém. A ten se potvrdil i na zbytku silnice ke hrázi vyhrazené pro vodohospodáře, jejíž stoupání ve třech místech by se málem dalo popsat jako "kolena k bradě". Takže už to byl v podstatě zase jen výlet pro mne a objektiv mobilu. A to jsem ještě nezmínil výstup nahoru po sjezdovce kolem vleku. Ale opět jsem si výlet docela užil včetně západu Slunce. Bohužel z plánů na zítra opět nezbylo nic, takže jsem u večerního pivka k doplnění tekutin vymyslel, že zítra bychom se mohli aspoň podívat dolů do městyse a užít si polední čas v místním penzionu U Splavu. Nejen oběd, ale i vláčky, pomocí kterých zde obsluhují hosty, a taky jejich dětské venkovní hřiště. Konkurencí bude ale opět bazén, venkovní hřiště a herny uvnitř hotelu. A taky avizované počasí, tedy jasno a hodně teplo. Tak uvidíme. Jelikož jsou tam dvě možné cesty, jedna kratší částečně po polní cestě (mimochodem tou vyjel bagr až k hotelu), tak snad to nebude tak náročné. A druhá delší po asfaltu. Tak si obě asi ráno zkusím, abychom měli před obědem jasno. P.S. Průzkum do třetice už konečně dopadne ?

Pondělní Peklo

Když hned po ránu bylo rozhodnuto, že přednost dnes má bazén, venkovní hřiště a kuličky, tak jsem se rozhodl, že si dopředu projdu tu vymyšlenou trasu na vodopády Jedlové. Už když jsem ji plánoval, bylo mi jasné, že je to tak "na hraně", na co bychom jednu z našich holčiček mohli přemluvit. Proto jsem využil času a tu necelých 8 km dlouhou trasu jsem se rozhodl si během hoďky a půl projít. Ale již po prvním kilometru mi cosi říkalo, že to bude velké sousto. A když jsem odbočku lesní pěšinkou přes les, tedy na mapě tečkovaně uváděnou ale moc nedoporučovanou zkratku, jsem na úseku pár set metrů nenašel. Nebo jí naposledy šel někdo tak hned po "sametové revoluci". Takže nezbylo pokračovat až na křižovatku Pod Čihadlem, odkud to po modré k vodopádům byla už ta nejkratší cesta. Pod Čihadlem už bylo jasné, že tudy k vodopádům to nepůjde. A tak jsem si ještě přidal s trochou zimní nostalgie na absolvovanou Jizerskou 50 kousek cesty nahoru. Po Stezce Českem, abych se U Knejpy dal doprava a po Stolpišské silnici se pak zpět obrátil Na Knejpě, a Pod Čihadlem po modré už zamířil k vodopádům Jedlové. Cestou jsem objevil i vyústění té pěšinky, kterou jsem na druhé straně lesa marně hledal. Ale i po této části by to bylo trošku náročnější. Kousek za ní už byla odbočka do lesa po povalovém chodníku z něčeho, co připomínalo palety, což pak vystřídala cesta plná kamenů a kořenů. A když se k tomu přidalo trošku prudší klesání, tak už bylo definitivně jasno, že touto cestou sem určitě s našimi holčičkami ne. Vlastně stejné to bylo až k Pekelnému vodopádu a pod Pekelné skály, kde byl ten poslední vodopád a Pekelná tůně. Pak už následovala lesní cesta na rozcestí ze silnicí do Josefova dolu a necelé tři kilometry po asfaltu či chodníku v Josefově Dole a nad ním cestou k hotelu Peklo. Suma sumárum pro mě proti plánu trošku delší prima výlet, ale zbytku našeho týmu maximálně nabídnu jen trasu po cestě k poslednímu, tedy Pekelnému vodopádu. Ale už ne dnes odpoledne. Tam "zapadl" slíbený bazén, který jsme pak doplnili návštěvou nedaleké skalní vyhlídky s pohledy na celé údolí. Večeře odstartovala poslední část dnešního dne, kdy holčičky ji do sebe doslova "naházely", aby mohly co nejdříve pokračovat v té největší herně nad jídelnou. Pak už jen časově "delší" cesta na pokoj, potvrzení plánu na zítřek - návštěva ZOO Liberec samozřejmě doplněná bazénem, venkovními hřišti a hernami.  

Na cestu do Pekla řádně posilněni

 Po rychlém, ale vydatném obědě, poslední obhlídce zahrady dostatečně zalité včerejším deštěm a kontrole "skládačky" věcí v zapůjčeném autě (mimochodem do toho našeho bychom asi měli problémy to tam vše dostat) nastal odjezd v plánovaném čase. Sice neděle, ale poměrně hustý provoz. Za Jičínem jsem pochopil, proč aplikace Waze doporučovala cestu po D11 do Poděbrad a pak nahoru na Turnov. Těch semaforů resp. řízení dopravy už před Turnovem bylo dost, tak jsme ještě před ním odbočili na Železný Brod, abychom se vyhnuli Jablonci nad Nisou a přes Tanvald zamířili do cíle. Přiznám se, že cestu od Železného Brodu bych bez navigace asi nedal. Zejména když první zmínka o Josefově Dole, kam jsme mířili, byla až za Smržovkou. V Josefově Dole už těch směrovek na hotel Peklo bylo tolik, až jsme jednu špatně přečetli a místo pokračování posledních cca 750 m k hotelu Peklo jsme skončili na parkovišti hotelu V nebi :-) Ale to se záhy napravilo a ještě před čtvrtou odpolední jsme dorazili. Check-in jsme měli provedený z domova, takže nás v recepci čekaly jen místní pokyny, doplatek ceny pobytu, objednání večeří na celý pobyt a náramky pro otevírání pokoje a všech dalších prostor přístupných hostům. Pak už jen stačilo přistavit auto ke vchodu, vyložit kufry, vybavit auto parkovací kartičkou, vrátit jej zpět na parkoviště a ubytovat se. Základnou tady bude mezonet A14, takže hned úkol. Pohlídat, aby si jej naše slečny užily stejně, tj. spaní 2x nahoře a 2x dole :-). Už cestou na pokoj bylo jasné, že cesty na pokoj a z pokoje budou "dlouhé". Ani ne tak co do délky, ale co do času. neboť jen v té naší části hotelu jsou 3 herny, vstup do bazénu a na každém metru nějaký herní prvek. Poprvé díky kufrům a potřebě se převléci, jsme vše poměrně rychle minuli. Ale po pár minutách v pokoji bylo jasné, že se vybaluje až večer. Hned jsme se totiž na čas ještě před večeří zaregistrovali do bazénu, pak chvilka "v kuličkách" (asi nejoblíbenější herna), pak do plavek, hoďka v bazénu, večeře, prohlídka ostatních heren a teprve pak vybalení. To už ale hodiny ukazovaly takový čas, že zbylo jen na pohádku a dnešní den končí. Plány na zítra uděláme teprve ráno po obhlídce okolí. Každopádně v něm nebude chybět bazén.

Desítka uplynulých dnů byla poměrně náročná

Za vším bylo v podstatě to "chybějící auto", které nejprve čekalo na prohlídku od pojišťovny, aby se pak po potvrzení všeho potřebného a mého odhadu ceny zakázky, který se ukázal jako naprosto podhodnocený, neb servis to při předávce vidí 3-4 x dražší, přesunulo do servisu k opravě. Ta časově přesahuje do začátku příštího týdne, takže na dovolenou do Jizerských hor se pojede zapůjčeným autem.  Stejně tak jsem se dopravoval do Bohdanče. Jen v jednom případě jsem nechal nabídku na zápůjčku auta resp. na odvoz nevyslyšenu a na cca 10 km vyjížďku na Kraj Hradce Králové použil horské kolo. Zrovna v den, kdy teploty byly rekordní a navíc to bylo v čase odpoledním kolem 15 hodiny, takže studená matcha a tři sklenice domácích limonády padly a doplnění tekutin po příjezdu, dva birelly pak ve mně zasyčely po dojezdu domů.  "Přestávka" byla ale nejen o obnovení energie na cestu zpět, která na rozdíl té tam už byla trošku do kopce, ale hlavně o prima povídání, co je kolem nového. Ještě k tomu kolu - pocitově dobrý i přes to vedro. Jednak si člověk zase trochu protáhl nohy a byť na kole jsem v posledních letech zajel asi jen dvakrát pro rakytník v medu dolů pod kopec do Lhoty, pořád mi to nejen chodí a běhá, ale i šlape :-). Ale na to pondělní hradecké domlouvání, co podniknout v závěru září, už jsem se svěřil autobusu. Mj. i proto, že ani ke kolu nepatří dvojka bílého na cestu :-) Busu jsem se svěřil ještě jednou. A to při cestě do trhu pro okurky nakládačky, neb to naše jejich letošní pěstování se moc nepovedlo. Ještě jedna akce z minulých dnů zaslouží zmínku. A to seznámení se našeho štěňátka s dvěma chrudimskými matadory, jejichž celková váha asi nedává ani polovinu současné váhy Bakyho. O ostatním už vypovídají přiložené obrázky. K těm s koláči doplním, že včera to tu bylo o dalším ročníku staročeského posvícení, které si nejen naše dvě ,malé slečny nejen v rámci "adaptace" na společný pobyt v Jizerských horách řádně užili a vypadá to, že jedna bez druhé moc fungovat nebudou a hlavně nápady lze čekat od obou :-) Teď už nezbývá než se trošku seznámit s autem, které nás bude provázet na cestě do Pekla.   A nejen tam a zpět, ale i v něm a kolem. To naše si pobyde v servisu do našeho návratu.  Pak už jen oběd a klasický rébus, jak ty všechny věci do toho auta naskládat. V Pekle nás očekávají kolem 16 hod.

Hóóóóódně drahá středa

Začátek byl sice v pohodě a dle plánu, ale když ve studni došlo na připojení nového čerpadla k napájecímu kabelu, tak se zjistilo, že krabičku, přesněji její vnitřek, poznamenal zub času, takže by to chtělo novou. A tím asi vše začalo. Autem do HK to sice bylo ještě v pohodě, nákup v Metrodisu v Kuklenách taky, ale návrat resp. posledních pár metrů už ne. Chvilka nepozornosti při couvání do vrat, k tomu troška slunečních paprsků přes zrcátko do očí a bylo to. Odneslo to levé zrcátko, levý přední blatník a škrábanec se objevil i na předním nárazníku. Zato sloupek u vrat zůstal až na drobný otěr modrého laku auta naprosto netknutý. Dvakrát smůla, neb v neděli odjíždíme na dovolenou a pochybuji, že to v servisu stihnou. Zejména když to nejprve bude bude třeba řešit s pojišťovnou. Ale věci se mají řešit postupně, takže nejprve se povedlo zprovoznit vodu ze studny, pak se podařilo k autu vše zdokumentovat, aby se mohla škoda nahlásit pojišťovně on-line a když už všechno vypadalo, že jsme se "vrátili na koleje", přišla informace, která pokud bude příští úterý potvrzena, tak nám trošku upraví naše další plány. A to na poměrně delší dobu. Tak i tak je už ale za tím účelem potřeba hned připravit podklady, aby pokud by se tak stalo, tak aby se věci zbytečně nezdržovaly. Takže třeba nechat psaní zde, přepnout se do MS Excel a vytvořit z existujících informací vše potřebné, aby se rozhodovalo s max. znalostí věci.