Máme tu další podzim. Čím bude jiný?

Stejný určitě v tom, že dny budou stále kratší a s tím denním světlem už to taky nebude žádná sláva. A když se k tomu občas přidá nějaká ta plískanice a vítr, nemůžeme tak očekávat, že by to mohlo mít nějaký pozitivní vliv na naši náladu. A o tom podzim docela je. A jelikož je jeho podíl na naší celkové náladě poměrně značný a to ostatní, co ji může zlepšit, má v tomto období také své limity, třeba naše fungování něčím doplnit či pro naši mysl aspoň nějak zvýraznit.  Něčím, co nahradí v tomto čase poměrně obvyklou a snadno zvládnutelnou náplň žití některých z nás, tj. v takovém čase "přesun" pod deku :-). Říci, že je potřeba něco dělat, asi nestačí. Je potřeba říci, co. Že by "zásobník" nápadů, úkolů či dokonce restů byl z léta už prázdný, rozhodně říci nelze. Ale říkat si, že právě toto je jen ten směr, to asi taky nebude ta cesta. Ale vzít si z toho "zásobníku" něco, co je sice třeba nakonec stejně udělat, a dát tomu do toho času nějaký příběh, jak by řekl mentor, to asi bude ono. A co se nabízí resp. co by to mohlo splňovat? V tomto čase je to asi zahrada s nepřeberným množstvím možných aktivit v čase přicházejícího podzimu. Samozřejmě jen pro někoho, kdo ji vlastní nebo ji má někde v pronájmu.  Když začnu tím, že už pobyt venku v tomto čase, zejména když tomu aspoň trošku přeje počasí, je balzámem na duši, tak přidáním nějaké ze zahradních aktivit se můžeme ve výsledku dopracovat nejen k určité radosti a uspokojení z vykonané činnosti, ale také i z toho, že by na cestě k tomu mohla být ještě jakási odměna. Totiž to, co by na základě toho našeho konání mohla přinést zahrada v příštím roce. Když se k tomu ještě přidá nějaký podzimní rituál k těm již celoročně praktikovaným, jako je třebzelená káva o desáté, odpolední cappuccino ve tři a podvečerní čaj o páté, další "pomoc" proti podzimnímu splínu je tu. Budeme-li navíc trošku "kopírovat" přírodu ukládající se k zimnímu spánku a ubereme na tempu, tak se nám může objevit i řada dalších vjemů, které nám v tom rychlém tempu během těch delších dnů unikaly. A tak tento víkend ten letošní podzimní příběh začal už rovnou psát. Samozřejmě, že v "předtermínu" kromě obvyklé údržby už část letošní sklizně proběhla, ale teď byla v podstatě na programu ta zbylá část, aby se i té dostalo správné péče a nenechala se napospas prvním přízemním mrazíkům očekávaným v našich končinách již v příštím týdnu. A co čeká v tom letošním zahradním zásobníku na svůj příběh?  Nic neobvyklého, "jen" trávník, stromy a jejich zimní prořez, po třech letech tentokrát přijde řada i na kompost, zimování bonsají a na závěr čeká ještě skleník. Pak už "jen" aktivity "bez příběhu", tedy pod střechou pergoly, kde to snad ještě s letošními zážitky nekončí, a ve sklepě, kde skončí před prvními mrazíky i větší část venkovního rostlinstva. Ale abychom nezůstali jen u zahrady, je potřeba ten přicházející podzimní a poté i zimní čas doplnit o pár datumů avizujících dopředu i jiné než zahradní "zážitky". A i to se o víkendu povedlo, takže v termínech za 18, 53, 76 dnů,  pak za 4 1/2 měsíce a hlavně pak ode dneška přesně za 5 měsíců by se tak i mohlo stát. A nezapomněli jsme ani na ten již pomalu tradiční, který začíná za 3 1/2 měsíce, a který jsme posledních několik let "zanedbávali". Ale o něm se ještě pár dní povede debata :-) Čím ale bude ten podzim rozhodně jiný? I přes to všechno v něm plánované či očekávané, hlavně asi tím, že jsme se v posledních letech snad tolik jako letos netěšili, až podzim skončí a přijde zima :-) Asi právě proto jsme se do čtení té jeho pomyslné knížky pustili poměrně rychle a "nakousli" jsme ji ve více kapitolách. Určitě jej tím nezkrátíme, ale mohlo by zbýt více času na plánování dalšího, aby pestrost barev, která nás na jeho počátku čeká, se promítla i do našeho užívání si jeho již necelé devadesátky dnů. P.S. A těch pár prvních podzimních dnů? Ty byly docela pestré nejen barevně :-)

Poslední letní den před nástupem podzimu

A s ním za dveřmi čekající poměrně prudké ochlazení, silnější vítr a déšť. Takový je výhled na několik nejbližších několik dní, takže první termín pro podzimní přechod Krkonoš plánovaný od této středy fakt už nedopadne. Určitě, ale ne místo něj, dopadl dnešní neplánovaný indiánský běh do zámeckého parku Hrádku u Nechanic. Na stejné místo i dovnitř zámku na jeho prohlídku však dnes dorazily minimálně vyšší stovky návštěvníků, které sem přilákaly dnešní Řemeslné a farmářské trhy, takže místo obvyklého delšího kochání se místem jsem se "prodral" davy mezi stánky na nádvoří a pak to otočil zpět, abych v těchlovickém lese na chvilku vyměnil indiánský běh za chvilkovou prohlídku jedné místní smrčiny, zda tam nenajdu nějaké houby. Nenašel, takže pak už jen zpět na cestu a po doplnění tekutin jsem si kolem poledne trošku zaexperimentoval s obědem ve stylu vietnamské kuchyně. Že to trošku víc pálilo,  tentokrát tolik nevadilo, neb paní domácí byla na kursu aranžování květinových věnců a něco málo na polední občerstvení měla s sebou :-).

Postupná aklimatizace na blížící se podzim

Spočívala nejen v přizpůsobení se aktuálním teplotám, byť právě v tomto čase to ani náhodou meteorologický podzim nepřipomíná, ale i v tom, že už je čas provést některé činnosti ať v domě či na zahradě, aby pak člověk nebyl překvapen. Úplně stačí, že si na poslední chvíli nechávám přípravné práce před jarní  rekonstrukcí bazénu. Ale nevyužít včerejška, dneška a zítřka k nějakým doslova letním aktivitám taky nebyl, není a nebude špatný nápad :-). P.S. Po několika letech si bude muset nejen náš kávovar zvyknout na jiná zrna. Sice budou nadále z Etiopie, ale kávová plantáž, ze které se sklízí, už bude jiná a chuť třešní, citrusů a oříšků nahradí chuť švestek, květin a mléčné čokolády. Tak uvidíme, co na to nejen mlýnek a kávovar :-)

Siga, siga in Sappho Beach Vatera

Very nice and quiet place,  beautiful property, owners and staff were very helpful and very kind and everything here was perfect. We would highly recommend!

Během pár hodin ze včerejších 32°C na dnešních 16°C

S jedním rozdílem, a to vzdáleností cca 1600 km, která dělí místo našeho pobytu na ostrově Lesbos s místem našeho bydliště. Dnešní odjezd byl podle plánu, očekávání, že bychom cestou na letiště někde nad mořem mohli zahlédnou východ Slunce se sice ukázalo jako marné, viděli jsme jej až když jsme projížděli hlavním městem ostrov, jinak prosvítalo většinou mezi stromy obklopujícími silnici. Že byla jízda opět nahoru a dolů, to už asi netřeba opakovat. Ale po 1 1/2 hodině jízdy tu bylo letiště. Tam to sice zpočátku vypadalo, že při tom tempu, které nasadila obsluha jediné odbavovací přepážky, stihne odlet maximálně třetina cestujících, ale když posílili na nebývalý počet pět přepážek, necelé dvě hodiny před odletem měli hotovo. Tady jsme také měli možnost shlédnout v praxi, jak si někteří představují, že se o ně delegát(ka) cestovní kanceláře musí postarat. Něco jsme sice už vnímali během celodenního výletu, ale tady to u pár lidí bylo o téměř tom, "tak jsme tu a vy nám to odbavení atd. prostě zařiďte". Takže si tu delegátka tentokrát tu svou asistenci docela užila :-( . Letadlo z Česka dorazilo včas, zbyla ještě chvilka i na "letištní" cappuccino a pak už jen pohodový let do Prahy, jehož začátek, když se přelétal napříč ostrov, byl tak trošku i vyhlídkový. Vidět dolů bylo až po hranice mezi Srbskem a Maďarskem, abychom z toho následujícího zatažena po menších turbulencích vylétli až při klesání na pražské letiště. Tam po počátečním navnadění, kdy první kufr přišel hned mezi těmi prvními, jsme si na druhý dalších 25 minut počkali stejně jako ostatní cestující, neb někde asi zabloudily zbylé vozíky s kufry od letadla. Nakonec ale na pražské letiště obvyklý čas, takže dobrý. Pak už jen se trošku přiobléknout, aby i těch pár metrů k autu nebyl takový teplotní šok a po poměrně pohodové a hlavně rychlé jízdě jsme dorazili chvilku po poledni domů. Teď už jen vybalit, zprovoznit plynový kotel a přepnout se do obvyklého fungování, byť letošním zážitkům určitě není konec :-)

Z místního klidu dnes trošku vybočilo jen to moře :-)

Dnes dopoledne si počasí řeklo, že už těch obrázků s modrou oblohou bez mráčků bylo dost, tak to trošku "vyrovnalo". Ale jen dopoledne, když do odpoledne zůstal jen ten slabá větřík, který zbyl z toho dopoledního silnějšího, a menší vlny, které způsobil. Jediné, co se asi dnes ukázalo jako trošku  "náročnější", bylo vybírání oběda z jídelního lístku, neb byl už ten poslední z našeho pobytu zde a na jídelním lístku toho bylo ještě dost, co jsme neochutnali. Povedlo se to náramně, takže ani dvě hodiny po něm nebylo v žaludku místo na odpolední frappé :-). Po rozloučení s pláží a mořem a opět skvělé večeři pak už nezbylo nic jiného, než vyrovnat účet v taverně, vzít si do krabičky něco na snídani, neb zítřejší snídani díky brzkému odjezdu v taverně už nestíháme, ráno si k tomu na pokoji uvařit čaj, dobalit poslední věci a vyrazit v 6:30 hod. na letiště. Ale nejdříve je třeba se na to řádně vyspat, byť ráno to asi nebude jen o pozorování za oknem autobusu ubíhající krajiny :-).

Na začátku dne husté křoví, na konci západ Slunce

Když jsme při návratu ze včerejšího výletu projížděli sousední vesnicí Vrisa, spočítal jsem si, že by sem mohla dopadnout moje nedělní dopolední vycházka, která by délkou cca odpovídala již dvakrát absolvované cestě na výběžek. Nechtělo se mi jít po silnici, tak jsem zvolil tu sice nejméně doporučovanou, ale nejkratší a poměrně prašnou cestu vedoucí tam kousek pod vrcholem jednoho z kopců nad naším hotýlkem. Bohužel jsem v jednom místě brzy odbočil a chybu jsem zjistil až v místě, kam už ani místní kozy po této stezce dále nechodily. Hlavně kdy díky vystoupání  až pod takový menší převis se už jako poměrně problematický začal jevit i návrat zpět stejnou cestou. On mi totiž terén v těch místech začal pod nohami poměrně ujíždět, takže se lepším zdálo zachytit se silnějších větví křoví a těch pár metrů vylézt už až nahoru. Bohužel, ale skrz těch pár metrů hlubokého křoví. Byť s maximální opatrností, ale nakonec se to podařilo. Avšak za cenu pár škrábanců na nohách i rukách, neb jsem se na cestu vydal poměrně nalehko. Pochopitelně, v tom vedru a bez očekávání nějakých překážek :-(. A tak se povedlo něco, co jsem moc neplánoval. Prohlédl jsem si totiž z vrcholu kopce, na který jsem až  neplánoval dorazit, nejen celý záliv, ale i krajinu na druhé straně kopce. Cestu po úbočí jsem pak našel záhy, ale čas už nebyl nejlepší. Takže jsem jsem změnil plány a místo do vesnice Vrisa jsem přešel už po další cestě až na vrchol dalšího kopce, ze kterého už jsem koukal dolů na domy nad silnicí vedoucí nad pláží. Povedlo se i pár obrázků, ale tím to neskončilo. Na vrcholu mě "zaujala" dolů  pěšinka vedoucí do údolí, tak proč se vracet po cestě, která na vrcholu končila, zpět na poslední rozcestí, když můžu sejít dolů rovnou. Chyba byla, že tudy chodily jen ovce a kozy, jak jsem později zjistil, takže to mé traverzování mě sice rychle dovedlo dolů, ale když se přede mnou objevil plot, zjistil jsem, že jsem v ohradě s ovcemi, kozami a docela naštvaným ovčáckým psem. Na vrcholu kopce asi nebylo třeba plotu, takže proto jsem to, kde jsem, zjistil až dole u plotu. Co teď? Rychle přelézt do sousední prázdné ohrady. To situaci sice na chvilku řešilo, ale tím to nekončilo. Naštěstí to přelezení branky bylo rychlejší než rozmotávat drát spojující branku se sloupkem plotu. Ale ani tím to nekončilo, neb jsem sice už viděl dům, ale ještě čekalo dostat se z poslední ohrady, kde se v koutě krčila překvapená drůbež. Ale tam už byla vrátka jen přichycena silnějším provazem, takže stačilo jej jen rozvázat, vrátka po sobě zase zavřít a zavázat. Stejnou smyčku jsem v tom fofru uvázat ale nedokázal, takže se domácí budou divit, že to mají zavřené resp. zavázané dračí smyčkou.  Když už jsem byl na úrovni domu, spatřil mě na žebříku stojící zřejmě pan domácí. Ale než se stačil začít divit, co tam hledám, "vystřelil" jsem na něj dotaz na cestu s konstatováním, že tudy asi to nebude. Což mi potvrdil. Ale jelikož mě viděl až na úrovni domu, asi si myslel, že jsem sem zabloudil rovnou ze silnice. Jak tomu opravdu bylo, tak to mu asi dojde hned večer, až půjde ke slepicím a bude rozvazovat můj uzel. Zpět do hotýlku jsem odsud už zamířil známou cestou. A když jsem dorazil v plánovaném čase, nezbylo než konstatovat, že jediné, co podle plánu vyšlo, byla ta doba strávená na této vycházce. Pak už jen sprcha, moře a oběd v taverně. Tam jsme na chvilku opustili ten místní klídek, když do taverny dorazili místní z nějakého autobusového zájezdu, kteří až na asi dva stoly obsadili celou tavernu a polední čas si tu náramně užili. Odpolední pokračování u moře bylo tentokrát kratší, neb hodinu před západem Slunce jsme se vypravili na výběžek, abychom tam nejprve pořídili pár obrázků a pak si jej tam i chvilku užili. Nebyli jsme tam sami a jelikož se mi tam podařilo po západu Slunce oslovit jednu řeckou slečnu, která s Puntem z půjčovny aut sem zavítala odněkud v vnitrozemí ostrova za stejným cílem, tak místo necelé hoďky chůze po setmění zpět do hotýlku jsme už deset minut po západu Slunce seděli v taverně u večeře. Poté už jen potvrzení toho, že plány na zítřek už jsou jen v okruhu pár desítek metrů kolem hotýlku. Vždyť zítra už je poslední celý pobytový den, neb v úterý v ranních hodinách nás už čeká cesta na letiště a návrat domů.