Když jsme při návratu ze včerejšího výletu projížděli sousední vesnicí Vrisa, spočítal jsem si, že by sem mohla dopadnout moje nedělní dopolední vycházka, která by délkou cca odpovídala již dvakrát absolvované cestě na výběžek. Nechtělo se mi jít po silnici, tak jsem zvolil tu sice nejméně doporučovanou, ale nejkratší a poměrně prašnou cestu vedoucí tam kousek pod vrcholem jednoho z kopců nad naším hotýlkem. Bohužel jsem v jednom místě brzy odbočil a chybu jsem zjistil až v místě, kam už ani místní kozy po této stezce dále nechodily. Hlavně kdy díky vystoupání až pod takový menší převis se už jako poměrně problematický začal jevit i návrat zpět stejnou cestou. On mi totiž terén v těch místech začal pod nohami poměrně ujíždět, takže se lepším zdálo zachytit se silnějších větví křoví a těch pár metrů vylézt už až nahoru. Bohužel, ale skrz těch pár metrů hlubokého křoví. Byť s maximální opatrností, ale nakonec se to podařilo. Avšak za cenu pár škrábanců na nohách i rukách, neb jsem se na cestu vydal poměrně nalehko. Pochopitelně, v tom vedru a bez očekávání nějakých překážek :-(. A tak se povedlo něco, co jsem moc neplánoval. Prohlédl jsem si totiž z vrcholu kopce, na který jsem až neplánoval dorazit, nejen celý záliv, ale i krajinu na druhé straně kopce. Cestu po úbočí jsem pak našel záhy, ale čas už nebyl nejlepší. Takže jsem jsem změnil plány a místo do vesnice Vrisa jsem přešel už po další cestě až na vrchol dalšího kopce, ze kterého už jsem koukal dolů na domy nad silnicí vedoucí nad pláží. Povedlo se i pár obrázků, ale tím to neskončilo. Na vrcholu mě "zaujala" dolů pěšinka vedoucí do údolí, tak proč se vracet po cestě, která na vrcholu končila, zpět na poslední rozcestí, když můžu sejít dolů rovnou. Chyba byla, že tudy chodily jen ovce a kozy, jak jsem později zjistil, takže to mé traverzování mě sice rychle dovedlo dolů, ale když se přede mnou objevil plot, zjistil jsem, že jsem v ohradě s ovcemi, kozami a docela naštvaným ovčáckým psem. Na vrcholu kopce asi nebylo třeba plotu, takže proto jsem to, kde jsem, zjistil až dole u plotu. Co teď? Rychle přelézt do sousední prázdné ohrady. To situaci sice na chvilku řešilo, ale tím to nekončilo. Naštěstí to přelezení branky bylo rychlejší než rozmotávat drát spojující branku se sloupkem plotu. Ale ani tím to nekončilo, neb jsem sice už viděl dům, ale ještě čekalo dostat se z poslední ohrady, kde se v koutě krčila překvapená drůbež. Ale tam už byla vrátka jen přichycena silnějším provazem, takže stačilo jej jen rozvázat, vrátka po sobě zase zavřít a zavázat. Stejnou smyčku jsem v tom fofru uvázat ale nedokázal, takže se domácí budou divit, že to mají zavřené resp. zavázané dračí smyčkou. Když už jsem byl na úrovni domu, spatřil mě na žebříku stojící zřejmě pan domácí. Ale než se stačil začít divit, co tam hledám, "vystřelil" jsem na něj dotaz na cestu s konstatováním, že tudy asi to nebude. Což mi potvrdil. Ale jelikož mě viděl až na úrovni domu, asi si myslel, že jsem sem zabloudil rovnou ze silnice. Jak tomu opravdu bylo, tak to mu asi dojde hned večer, až půjde ke slepicím a bude rozvazovat můj uzel. Zpět do hotýlku jsem odsud už zamířil známou cestou. A když jsem dorazil v plánovaném čase, nezbylo než konstatovat, že jediné, co podle plánu vyšlo, byla ta doba strávená na této vycházce. Pak už jen sprcha, moře a oběd v taverně. Tam jsme na chvilku opustili ten místní klídek, když do taverny dorazili místní z nějakého autobusového zájezdu, kteří až na asi dva stoly obsadili celou tavernu a polední čas si tu náramně užili. Odpolední pokračování u moře bylo tentokrát kratší, neb hodinu před západem Slunce jsme se vypravili na výběžek, abychom tam nejprve pořídili pár obrázků a pak si jej tam i chvilku užili. Nebyli jsme tam sami a jelikož se mi tam podařilo po západu Slunce oslovit jednu řeckou slečnu, která s Puntem z půjčovny aut sem zavítala odněkud v vnitrozemí ostrova za stejným cílem, tak místo necelé hoďky chůze po setmění zpět do hotýlku jsme už deset minut po západu Slunce seděli v taverně u večeře. Poté už jen potvrzení toho, že plány na zítřek už jsou jen v okruhu pár desítek metrů kolem hotýlku. Vždyť zítra už je poslední celý pobytový den, neb v úterý v ranních hodinách nás už čeká cesta na letiště a návrat domů.
Žádné komentáře:
Okomentovat