To pondělí určitě nebylo na draka :-)

Ten obrázek z víkendového pouštění draků kousek od Prahy je tu totiž jen proto, že je právě takovým jedním ze symbolů současného podzimního času. S dneškem je spojen jen ten obrázek od něj vpravo, který oznamuje, že se blíží čas, kdy by se česnek měl dostat do země. Podle termínu v loňském roce by tomu tak mělo být přesně za měsíc, tedy 27.11. Letos tomu tak určitě nebude, i kdyby podle počasí to byl ten pravý den. V pořadí 27. listopadový den má letos zajímavější program, než těch vybraných 66 stroužků sázet do země. Takže to bude buď někdy dříve, ale spíš podle listopadové předpovědi počasí  to vidím na samý začátek prosince. Mimochodem ta 27 v kalendáři je kromě dubna již "obsazena" až do června příštího roku včetně. A to se tam ještě má objevit něco plánů na zážitky z prvního pololetí příštího roku. Pokud ale nebudou výhradně trvat na termínech obsahujících 27. den příslušného měsíce, místa je v kalendáři stále dost. Ale zpět do blízké reality příštích dvou týdnů, ve kterých by mělo mít nejvíce prostoru letošní zazimování všeho, co se nachází mimo dům, přesto věřím, že se tam najde i něco podzimních venkovních zážitků. Zejména, když by tomu mohlo napomoci i avizované zlepšené počasí. A jak té "rovnováhy" resp. pohody dosáhnout? Vždyť člověk toho nepotřebuje mnoho, aby zejména v tomto podzimním čase plném plískanic a stále se zkracujícího dne toho dosáhl. A jelikož platí nejen, že ďábel se skrývá v detailu, i to, že v jednoduchosti je síla, mohlo by se pro tuto chvíli skončit tím, že většinou jsou to úplné maličkosti, co dělají ty největší zážitky. Jaké jsou to, o tom budou nejbližší dny, neb od půlky listopadu by už to mohlo být jen o přípravách na závěr letošního roku a obvyklých zážitcích spojených s adventním časem .

Týden, kam se už snad nic jiného nevešlo

A nejen, že z toho "obvyklého" tentokrát nic nechybělo, ale dostalo se i na pár třešniček, které to doplnily. Sice jedna z nich zrovna nebyla tou, kterou by člověk zrovna čekal nebo si dokonce přál, ale i s tou jsem se nějak vypořádal, byť to asi nebylo "bez ztráty kytičky". Ale věřím, že do Mikuláše resp. kolem něj dopadne druhý pokus :-). Počasí v uplynulém týdnu sice bylo takové nahoru a dolů, ale až na dnešek se dařilo zvládat vše, aniž by bylo třeba roztáhnout deštník nebo se před deštěm někde déle schovávat. Dnešní procházka Bohdančem totiž sice začínala za polojasna, ale končila slušnou přeháňkou doplněnou drobnými krupkami. A deštník díky větru zrovna moc platný dnes nebyl. Nakonec ale i taková procházka se počítá, když se nemáme tomu někdy pěkně "lezavému" počasí podvolit a raději zalézt někam pod deku. Mezi těmi ne zrovna často se opakujícími věcmi se tentokrát objevila potřeba vyvézt na zahradu za účelem kazdoročního podzimního doplnění živin do půdy polovinu kompostu, aby se místo uvolnilo pro ten budoucí. Druhá v posledních pěti letech naplněná půlka bude zase zrát, než se ta právě vyvezená zase naplní. A že toho zase bylo. Takže zahradní kolečko si užilo, neb rozvozit 1,8 m3 hmoty obnášelo trochu víc než jen pár jízd, a zahrada se těší na trochu více bio materiálu. Jinak v pergole je už několik dní vše "zazimováno", byť zahradní krb i přenosný gril si na zazimování díky očekávanému teplému listopadovému počasí ještě pár týdnů počkají., neb věřím, že ještě nějaká ta ňamka z nich ještě letos dopadne. Venku sice příroda stále ještě hýří barvami, ale už je znát, že těch podzimních dnů už pár uplynulo. Ale když se k těm barvám občas přidá pár slunečních paprsků, rozhodně to v čase, kdy ubývá denního světla, tu podzim občas provázející melancholii pomáhá zdolat. A když je lepší i nálada, tak i ty dny, kdy to počasí se úplně nepovede, se nakonec se nakonec taky dají užít. Třeba i tak, že v krabici čeká puzzle s 1500 dílky :-) Že jsme si nocí ze včerejška na dnešek zase "srovnali" čas, už je sice pomalu všední věc, ale i tím se to naše žití trošku vrací do obvyklého místního normálu, byť z naší vůle si zase brzy ty hodinky na chvilku vrátíme ještě o další hodinu zpět.  Ale kdyby ten právě aktuální čas už zůstal, na škodu by to rozhodně nebylo. Aby to letošní podzimní žití bylo co nejpestřejší, proto se v kalendáři do začátku adventního času už objevilo k těm obvyklým resp. povinným záležitostem pár dalších třešniček s tím, že tou poslední letos rovnou přejdeme do adventního času. A když jsem zmínil tu poslední, nebylo by od věci zmínit i tu nejbližší. Halloweenová koleda tento pátek bude mít u kousek od Prahy pro nás premiéru, byť tato tradice má prý kořeny až někde ve starých keltských zvycích. Takže za "Koledu, nebo něco provedu" (v originále "Trick-or-treat!!) v rámci výzdoby z vydlabaných dýní a ve strašidelných kostýmech bude pro dětské koledníky následovat odměna v podobě sladkostí, aby se od nich navštívení vyhnuli nějaké drobné "lumpárně". Jen tak mimochodem, Baky žádný kostým ani koledu nepotřebuje, lumpárny vymýšlí i občas provádí i bez toho. A nejen 31. října :-) P.S. A aby k tomu všemu přemýšlení, co na podzimní talíř, nebylo zas tak složité a dlouhé, inspirace ve dvou přiložených obrázcích je snad dost :-) Ale určitě se nebudeme ani bránit tomu si udělat či od mistrů kuchařskeho řemesla ochutnat i něco nového. 

Asi letos poslední celý víkend na zahradě

Aneb co bylo potřeba uklidit, je uklizeno, co bylo potřeba zakopat, je zakopáno a co bylo potřeba ostříhat, i to dopadlo, takže spokojenost.  Předpověď ranního mrazíku měřená ve 2 metrech za garáží vyšla sice tak tak, ale ten přízemní dole na zahradě o sobě dal vědět bez jakýchkoli pochybností. Takže letos se třeba jiřiny už mohou stěhovat do sklepa v nejbližších dnech. Že přálo počasí a že podzim už hraje všemi barvami, to vidno z přiložených obrázků. Že se odpolední cappuccino vrátilo ven, to už byl takový bonus, byť trošku ovlivněný tím, že se člověk nechtěl uprostřed odpoledne převlékat z toho pracovního. Teď už jen připravit tu vzniklou hromadu biomasy na kompostování a zbytek odvézt do kontejneru. Ale to už se do kalendáře příštího týdne, který tentokrát toho v sobě má docela dost a po zítřku tam toho ještě pár přibyde, určitě vejde, aby s koncem letního času už na všechno venku stačil jen rýč a kolečko. A pokud by k tomu v závěru roku přibylo hrablo na sníh, vůbec bych se nezlobil :-)

Výstup na Říp byl tečkou za dvěma dny na cestách

Na začátku toho prvního byla již v minulém příspěvku zmíněná cesta po D11 s jejím opuštěním před Prahou na exitu 8, aby až do pátečního dopoledne byly místem našeho pobytu Šestajovice, jejíž centrum a jeho nejbližší okolí, tj. pizzerii a pivovar jsme poznali během odpolední vycházky na místní dětské a pobytu na něm s naším Tomíkem. Večer pak už byl v podstatě "hlídací", abychom v pozdních nočních hodinách ještě stihli "probrat" zážitek z divadelního představení ze Studia DVA. Předpověď počasí na dnešek se jevila poměrně příznivě (viz jeden z níže připojených obrázků), takže místo dopoledního návratu domů se otevřela možnost konečně se podívat na vrchol Řípu, když už jsme kolem něj tolikrát jen projížděli. Ráno to s předpovědí podle Norů vypadalo ještě lépe než včera večer, takže po opadnutí páteční ranní dopravní špičky jsme vyrazili směr Říp, přesněji na parkoviště pod nim v obci Rovné. Jak může být zrádné spoléhat se jen na předpověď počasí, ukázaly první kroky v aleji vedoucí k začátku stoupání na Říp. Začalo totiž drobně mrholit a tak jak nám ubývala cesta na vrchol, tak déšť zesiloval. Ale dobře oblečení turisté i toto zvládli a když jsme dorazili na vrchol, déšť ustal. Ale stačil se docela dost podepsat na cestičky kolem vrcholu, takže k vyhlídkám to docela klouzalo a na více místech se tomu blátu bylo obtížné vyhnout, což bylo patrné jak na botách tak i na spodku nohavic kalhot. Ale za ten zážitek to stálo. Tam mě napadá, zda bychom na Říp dnes vyrazili, kdyby toto počasí předpověď uhodla. Se zpáteční cestou jsem váhal, zda nezvolit delší a pomalejší trasu přes Mělník pod Mladou Boleslav na Nymburk a Poděbrady, ale nakonec to před Prahou a při průjezdu nad ní Novopackou nevypadalo nejhůř, takže ta kratší kolona přidala k času dle navigace něco přes čtvrt hodiny. A jelikož bylo třeba se za ten dnešní výstup "odměnit", Zámecká restaurace v Chlumci nad Cidlinou byla tím správným místem na hodně pozdní oběd. Po něm to už bylo jen kousek "po staré pražské" domů, aby pozdní odpoledne začalo "uklízecí" víkend, neb toho, co je ještě třeba před příchodem prvních mrazíků venku udělat. A to do zítřejšího večera, neb tentokrát té předpovědi očekávané teploty pod nulou věřím.

Zítra odpoledne ta naše jízda po D11 skončí už na exitu 8

Každopádně ale po těch včerejších kolonách v odpoledních z pohledu počasí téměř zatažených Pardubicích by ta naše dnešní odpolední jízda směr Praha mohla být klidnější a občas by se mohlo za mraky dostat i pár slunečních paprsků. Vždyť je na to i z pohledu na kalendář příznivý čas neb včera měla svátek Tereza a čas kolem tohoto dne bývá obvykle tím posledním babím létem v roce.  Ale třeba už tomu tak bylo v tom jeho pondělním chvilkovém procitnutí. Z těch prvních tří dnů tohoto týdne je asi nějaké zmínky hoden pouze asi včerejšek, neb jinak pro ty ostatní mohu použít hodnocení "obvyklé". To se mimochodem začíná v naší mluvě vyskytovat docela často a pokud tomu bude i nadále, snad není více si co přát. Samozřejmě ale jen ve spojitosti s určitými věcmi, neb i toho ostatního by občas mohlo zaznít to v kladném slova smyslu "neobvyklé". Takový byl v podstatě včerejší den, kdy jsem si připadal, že jdu do práce na sedmou a dříve než v pět odpoledne to domů nestihnu. Pravda, byl to jen takový pel mel událostí, který ten obrázek pomohl vytvořit, ale dojmů v něm bylo až až. Od ranního "postávání autem" na Ulrichově náměstí, parkování v Auparku po dobu nákupu pečiva v nedaleké Sázavě a snídaně na Ulrichově náměstí. Odtud se "parkování" přesunulo k zadnímu vjezdu do fakultky a na parkoviště Hornbachu při jeho krátké návštěvě na cestě do Bohdanče. Tam už následovala obvyklá procházka centrem Bohdanče doplněná obědem v místní hospůdce Pod radnicí, když auto "čekalo" nedaleko místní sokolovny, aby toto místo za chvíli vystřídalo podzemní parkoviště v Paláci Pardubice. Procházka odtud až na konec třídy Míru byla tentokrát účelová, byť pohled na Zelenou bránu již částečně zbavenou lešení nebyl nezajímavý. Hodiny sice jsou ještě stále mimo provoz, ale i tak něco nového.  Návrat pro auto a výjezd z parkoviště už znamenal zařazení se do kolony a pomalé popojíždění přes krátkou zastávku na hřbitově až na na poslední dnešní místo pardubického parkování na Višňovce u školy. Tam už stačilo jen vyčkat telefonátu na návrat domů. Sice opět s téměř půlhodinovým přejezdem města a pak neplánovanou návštěvu hradeckého Albertu za účelem doplnění lednice domů, ale pro to už žádný plán na dnešek nebyl, takže žádný spěch :-)  Proč zde takový výčet? Protože to všechno tentokrát připomínalo klasický pracovní den s nabitým kalendářem, který byl navíc předem připraven, neb tři věci měly tentokrát pevný čas. Že to všechno klaplo co do zvládnutí, to bych považoval za samozřejmé. Co je ale zajímavé, že se to zvládlo i časově, byť na začátku byly i rezervy. Prostě To ta "organizace" se nezapomíná:-) Jinak tu rezervu ale hned vyplnila ta návštěva Hornbachu před příjezdem do Bohdanče. Čas odjezdu z Pardubic už byl "v plánu" jen orientačně, zejména když už nic neřešil. A podvečer už dopadl stejně jako všední den po návratu z Prahy v časech mého působení tam. Po krátké návštěvě Obecního úřadu už pak na nic většího nálada chyběla, takže v podstatě jen večeře a chvilka u notebooku. Tentokrát už ne nad pracovními úkoly, ale nad napsáním tohoto příspěvku. Vlastně ještě i nad představou zítřejšího odpoledne a večera v Šestajovicích. Ale hlavně nad pátečním návratem domů. P.S. Zda bude s nějakou menší zážitkovou zajížďkou, čímž nemyslím návštěvu IKEA, o tom ale rozhodne až samotné páteční ráno.

Každý den něco, zahrada ale nejvíce

Noční návrat z pondělní Prahy sice trošku posunul úterní vstávání, ale nic to neměnilo na tom, že se do úterý muselo vejít vše, co bylo v plánech, přesněji v předem domluvených termínech. Ani středa nebyla jiná, jen s tím rozdílem, že před rokem domluvený termín na návštěvu pavilonu č. 11 nastavil příchod na první "zážitek" dne už na 7.45 hod.. Nakonec se ukázalo, že ten brzký termín měl něco do sebe, neb vše tentokrát proběhlo v rekordním čase a s příznivým výsledkem. To naprosto stejné vyšetření jako před rokem tentokrát potřebu "kontaktovat" nedaleký bankomat nevyvolalo, neb se to zvládlo hotovostí v peněžence, ale i tak ta letošní cena byla 1,6x vyšší. Na čtvrteční odpoledne a část večera tentokrát čekala pardubická Dukla s restaurací Derby a setkání se spolužáky z gymplu. Původní představa, že v Pardubicích přespím a něco si tam ještě zařídím vzala za své už při cestě tam, což sice znamenalo při cestě domů 0,00 promile, ale nic to neubralo na prima zážitku z dalšího setkání s velkou většinou spolužáků. Páteční ráno bylo takovým repete toho úterního, ale jen co do času vstávání :-). Zbytek času v podstatě až do dnešního podvečera v podstatě až na jednu návštěvu Bohdanče a dnešní podvečerní sledování toho "nepřesvědčivého" výkonu našich fotbalistů na Faerských ostrovech patřil zahradě. Mimochodem "životnost" zhotovené venkovní podzimní výzdoby, myšleno té, která byla v dosahu Bakyho, se ale počítala na nižší jednotky hodin :-) Jinak do času na zahradě patří i doba na louskání letošní úrody lískových oříšků. A že těch necelých 1,5 kg jader pár hodin spotřebovalo. Na druhou stranu jsem si u toho užil tepla od zahradního krbu, abych poté použil zbylé uhlíky a zakončil den večeří na grilu. P.S. Letošní svatomartinská husa u nás nebude o víkendu 8. -  9. 11., jak jsem se setkal už s pár nabídkami některých restaurací, které zřejmě věří, že i letos "zvítězí" byznys a svatomartinské víno pro ně bude k dispozici už o pár dní dříve :-( U nás si počkáme na klasiku, tedy na nějaký termín od 11.11. dále. Přesněji řečeno hned na ten nejbližší víkend.