Každopádně ale po těch včerejších kolonách v odpoledních z pohledu počasí téměř zatažených Pardubicích by ta naše dnešní odpolední jízda směr Praha mohla být klidnější a občas by se mohlo za mraky dostat i pár slunečních paprsků. Vždyť je na to i z pohledu na kalendář příznivý čas neb včera měla svátek Tereza a čas kolem tohoto dne bývá obvykle tím posledním babím létem v roce. Ale třeba už tomu tak bylo v tom jeho pondělním chvilkovém procitnutí. Z těch prvních tří dnů tohoto týdne je asi nějaké zmínky hoden pouze asi včerejšek, neb jinak pro ty ostatní mohu použít hodnocení "obvyklé". To se mimochodem začíná v naší mluvě vyskytovat docela často a pokud tomu bude i nadále, snad není více si co přát. Samozřejmě ale jen ve spojitosti s určitými věcmi, neb i toho ostatního by občas mohlo zaznít to v kladném slova smyslu "neobvyklé". Takový byl v podstatě včerejší den, kdy jsem si připadal, že jdu do práce na sedmou a dříve než v pět odpoledne to domů nestihnu. Pravda, byl to jen takový pel mel událostí, který ten obrázek pomohl vytvořit, ale dojmů v něm bylo až až. Od ranního "postávání autem" na Ulrichově náměstí, parkování v Auparku po dobu nákupu pečiva v nedaleké Sázavě a snídaně na Ulrichově náměstí. Odtud se "parkování" přesunulo k zadnímu vjezdu do fakultky a na parkoviště Hornbachu při jeho krátké návštěvě na cestě do Bohdanče. Tam už následovala obvyklá procházka centrem Bohdanče doplněná obědem v místní hospůdce Pod radnicí, když auto "čekalo" nedaleko místní sokolovny, aby toto místo za chvíli vystřídalo podzemní parkoviště v Paláci Pardubice. Procházka odtud až na konec třídy Míru byla tentokrát účelová, byť pohled na Zelenou bránu již částečně zbavenou lešení nebyl nezajímavý. Hodiny sice jsou ještě stále mimo provoz, ale i tak něco nového. Návrat pro auto a výjezd z parkoviště už znamenal zařazení se do kolony a pomalé popojíždění přes krátkou zastávku na hřbitově až na na poslední dnešní místo pardubického parkování na Višňovce u školy. Tam už stačilo jen vyčkat telefonátu na návrat domů. Sice opět s téměř půlhodinovým přejezdem města a pak neplánovanou návštěvu hradeckého Albertu za účelem doplnění lednice domů, ale pro to už žádný plán na dnešek nebyl, takže žádný spěch :-) Proč zde takový výčet? Protože to všechno tentokrát připomínalo klasický pracovní den s nabitým kalendářem, který byl navíc předem připraven, neb tři věci měly tentokrát pevný čas. Že to všechno klaplo co do zvládnutí, to bych považoval za samozřejmé. Co je ale zajímavé, že se to zvládlo i časově, byť na začátku byly i rezervy. Prostě To ta "organizace" se nezapomíná:-) Jinak tu rezervu ale hned vyplnila ta návštěva Hornbachu před příjezdem do Bohdanče. Čas odjezdu z Pardubic už byl "v plánu" jen orientačně, zejména když už nic neřešil. A podvečer už dopadl stejně jako všední den po návratu z Prahy v časech mého působení tam. Po krátké návštěvě Obecního úřadu už pak na nic většího nálada chyběla, takže v podstatě jen večeře a chvilka u notebooku. Tentokrát už ne nad pracovními úkoly, ale nad napsáním tohoto příspěvku. Vlastně ještě i nad představou zítřejšího odpoledne a večera v Šestajovicích. Ale hlavně nad pátečním návratem domů. P.S. Zda bude s nějakou menší zážitkovou zajížďkou, čímž nemyslím návštěvu IKEA, o tom ale rozhodne až samotné páteční ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat