K protinožcům s Korean Air

Než se pustím do prvních řádek psaných již na opačné straně zeměkoule, ještě pár poznámek k oběma letům do těchto míst. Oba byly ve vztahu na náš čas v podstatě přes noc. A byť s narůstajícím časovým posunem, tak ten odpočinek během nich přicházel jaksi automaticky, byť za okénky letadla se poměrně brzy začalo objevovat denní světlo, neb jsme mu doslova letěli nejkratší cestou naproti.  To pro nás pak znamenalo, že jsme na letiště v novozélandském Aucklandu dorazili docela čerství, byť i nemalý vliv měla námi pro oba lety zvolená sedadla v letadlech. K vlastním letům asi ještě tolik, že byť nás nad pouští Gobi a pak někde mezi Šalamounovými ostrovy a Novou Kaledonií trošku potrápily turbulence, oba lety byly velmi příjemné a navíc, byť už jsme toho v letadlech opravdu zažili dost, s příjemným a nesmírně úslužným korejským personálem na palubě obou letadel a i během tranzitu na letišti Incheon to byl další parádní zážitek. Takže už před prvním pobytovým dnem na NZ první zážitek a vlastně i splnění přání, které jsem pro letošní cestovatelský rok měl "v záloze". Tj. zažít ještě  jiné velké letiště a užít si servisu další velké letecké společnosti. A byť se do Aucklandu v podstatě až na přelet Japonska, ale ten byl v nastupující noci, letělo přes moře, i tak bylo zajímavé občas sledovat let na obrazovce, která členitost dna moře, jehož hladina byla po většinu letu necelých 11 kilometrů pod námi, poměrně dobře zobrazovala. P.S. A jak jsme v letadle taky zjistili,  ta "vymoženost" s připevněným víčkem k láhvi sem ještě nedorazila :-) Nebo že by ji už opustili? Na to jsme se už ale nezeptali :-)

Bude to tam sice "vzhůru nohama" a anglicky, ale latinka je latinka :-)

Po cca jedenácti hodinovém pobytu na palubě letadla Boeing 789-9 Dreamliner, strávených s podporou poměrně dost zajímavé korejské kuchyně většinou spánkem, jsme se "zastavili" na chvilku na letišti Incheon v korejském Soulu. Zdrželi jsme se zde ale jen necelé čtyři hodiny, abychom odtud za necelých 5 hodin pokračovali dalším letadlem dále. Takže kromě trošku více kroků po terminálu č. 2, neb letiště patří nejen mezi ty v loňském roce vyhodnocené jako nejkrásnější, ale hlavně mezi ty největší, jsme v očekávání dalšího půl dne na palubě letadla vzali raději za vděk pohodlím letištního salónku.  P.S. Posun času +8 hodin proti našemu ale ještě nebyl pro náš delší výlet konečný. Ale o tom, jaký nakonec bude,  už více napovídá poslední obrázek tohoto příspěvku. Jinak po přistání na letišti v Soulu jsme se dozvěděli, co se dnešního rána stalo. A jak to tak podle zpráv vypadá, tak i pokračuje, kolem Iránu. Naštěstí jsme v tomto čase už byli nedaleko čínského Pekingu a do přistání v Soulu nám zbývaly už jen necelé dvě hodiny. Sice naše trasa směřovala severněji a byla více než 500 km vzdálená od tohoto konfliktu, ale ani tak to, byť zpětně, nebyla žádná příjemná informace. Jak by to asi dopadlo, kdybychom letěli s Emirates přes Dubaj, jak jsem si před zařizováním letenek původně myslel, že by to tak mohlo být :-((

Za cca půl dne bude latinka jen jako druhá v pořadí

Po cestě na letiště tentokrát centrem Prahy, check-in u letištní přepážky a absolvování bezpečnostní kontroly před vlastním nástupem padla poslední "překážka", která by nás mohla zastavit v naší cestě k protinožcům, neb letadlo, které nás má na půl cesty, tedy do jihokorejského Soulu dopravit, už stojí u odletové brány B8, aby se za cca hodinu tímto směrem vypravilo již s námi zpět. My jsme za tím účelem před chvílí úspěšně prošli kontrolou pro nástup do něj, takže už nic nebrání tomu, aby naše putování začalo. Cesta k jeho vlastnímu začátku bude díky vzdálenosti ale trošku delší.  Co tomu předcházelo, by se tentokrát dalo rozdělit do několika "škatulek". Tou asi nejdůležitější byla vlastní příprava na tuto cestu pořádanou pro tucet pro tento typ putování zaujatých nadšenců cestovní kanceláří Go2.  A to od zajištění všeho pro absolvování celého putování dle jimi připraveného programu po obou ostrovech až po jeho našeho pokračování nad tento jeho rámec. Pro nás tedy pobytu u tety, která již nějaký ten pátek na tom jižním přebývá. Podmínkou samozřejmě byly všechny dokumenty a věci umožňující se do těchto končin vůbec dostat. Tedy letenky, elektronická turistická akreditace a příletová karta, na nichž rozhodujícím způsobem zapracovala a nás patřičně instruovala k jejich vyplnění právě CK. Teď, když jsme se už i stihli seznámit se všemi účastníky putování, nezbývá než si za chvíli zapnout bezpečnostní pás, přepnout mobil do letového provozu a užít si první část cesty, tj. v podstatě noční let z Prahy do jihokorejského Soulu, byť přílet tam už bude po díky časovému posunu až po poledni. V letadle se sice ještě trošku budeme potkávat s češtinou, ale přednost, logicky, už bude mít hangul, tedy korejské písmo. Pak už jej doplní jen latinka u angličtiny. A to asi jen na letišti :-) To písmo prý bylo vytvořeno tak, aby se dalo naučit za jediné dopoledne. Ale jelikož tam zas tolik času mít nebudeme, abychom se dostali do míst, kde bude latinka chybět, necháme zítra těch 24 hláskových znaků zatím tak nějak bez povšimnutí :-) P.S. Příprava na odlet v letištním salónku byla tentokrát opravdu důkladná :-)  A jak bylo v salónku vidno, nebyli jsme tam z našeho budoucího "NZ týmu" sami :-)

Už letí (i) pro nás:-)

A tak je nutno si ty domácí "kompetence" už pomalu předat. P.S. Ale Baky, ten ty své už nějaký ten pátek zná a určitě si je i ohlídá :-)

Tak už zitra ...

Ale než se tak stane, tak od včerejška zbývalo ještě pár drobností na dnešní ráno. Něco dokoupit, něco ještě zvládnout na zahradě a kromě "předbalení" věcí s sebou, když finál bude jako obvykle až před odjezdem na letiště, dotisknut poslední papíry s sebou, když kopie jsou v mobilu v elektronické podobě. Na té zahradě to s výjimkou postřiku broskvoní proti kadeřavosti, který termínově dnešku odpovídal,  byla taková sázka na teplý zbytek zimy. Takže do skleníku a dokonce i ven zamířilo několik druhů semen jarní zeleniny s vírou, že se to nakonec nějak ujme a po návratu nás to mile překvapí :-) V podvečer naše "aktivity" doplnila prohlídka nové nemovitosti, do které do měsíce začne stěhování našich "spolubydlících" :-) A? Vybrali si dobře, takže nezbývá než popřát, ať se jim tam líbí. Na nás čeká zprovoznit na konci zahrady branku v plotě, aby to k nám měli blíž. A teď už jen jim zase svěřit celý dům a zahradu, ať si tu správu domu a zahrady tentokrát zkusí trošku déle. A že spolu s tím budou připravovat jejich stěhování, takže se tu rozhodně nebudou nudit. P.S. Ale Baky na všechno určitě dohlídne :-)

Ještě nedávno to bylo "příští rok"

Pak už  jen letos, příští měsíc, tento měsíc, příští týden, tento týden a teď už pozítří. Tedy v hodinovém vyjádření přesněji už za necelých 44 hodin. Ale k tomu více, až to bude dnes a nejlépe už za chvilku či dokonce teď. V tomto příspěvku dostane přednost zmínka o několika předcházejících dnech, které počítat mezi ty "všední" moc nešlo.  Hlavně díky tomu, že těch událostí a pochůzek bylo tentokrát více.  Všemu ale asi "vévodila" porucha v rozvodu vody, jejichž výsledkem je uzavřená voda do WC a části koupelny, což teď představuje trošku větší pohyb po domě mezi přízemím a patrem. Když se k tomu přidá i občasné trucování čerpadla ve studni, které z neznámých příčin občas vypadne na tepelnou pojistku, tak jediný spoleh je na rozvod městské vody do kuchyně. Při tom všem se ukázalo, že už úplně netěsní ani uzavírací kohout celého rozvodu vody ve sklepě a že by bylo při té příležitosti dobré trošku "zpřehlednit" rozvod ve sklepě kolem bojleru. To se díky funkční zpětné ve studni zatím naštěstí nejeví jako akutní problém, ale jak ventil, tak i jedna větev od bojleru čekají na výměnu. Věřím, že vše se zvládne najednou, byť termín opravy vypadá na někdy uprostřed dubna. Jinak kromě dvou návštěv Bohdanče a Hradce Králové a jednoho doprovodu na lyžák předškoláků mířících do Olešnice v Orlických horách něco času spotřebovaly první práce na zahradě, kdy ke slovu přišly hlavně nůžky a hrábě. Zítra se k tomu ještě přidá první postřik broskví proti kadeřavosti. Mimochodem ještě na začátku minulého týdne byl záhon s česnekem pod zbytky sněhu, dnes už je většina česneku venku. Tak snad mu těch několik ranních mrazíků, které asi ještě přijdou do astronomického začátku jara,  neublíží. U ovocných stromů o tom ale nejsem přesvědčen, neb pokud budou teploty takové, jaká je předpověď, a bude-li k tomu i dostatek slunečního svitu, mohly by vykvést ještě před koncem zimy :-(. A aby bylo co na okna a do skleníku, parapet okna v patře a stůl u něj se začíná zelenat. P.S. Příští Boeing 787-9 Dreamliner na letu KE970 z Prahy čeká na nás :-)

Příprava na Velikonoce aneb začátek půstu pro křesťany

Popeleční středa, to je asi dnes v médiích ten nejvíce prezentovaný název pro ten dnešní den. Ale v našich podmínkách známý asi jen pro tu rozhodně menší část z nás. Vše spojeno i dalším pojmem, tedy opět hlavně pro křesťany, se zahájením 40 denního půstu. Ale půstu nejen v tom podání, jak jej vnímají různí hlavně po zhubnutí toužící jedinci. Proč je zde toto téma, když se do žádné z výše zmíněných dvou skupin neřadím? Asi proto, že jsem si dnes u snídaně pustil TV zprávy a tam o tom padla zmínka. Co že mě v ní tolik zaujalo? Hlavně to, že toto téma se v reportáži posouvalo do pojmů, které se stále více potkávají s naší všední realitou a tedy jsou svým obsahem i pro nás ateisty srozumitelná.  Oprostit se od něčeho, čímž jsme zahlceni, aspoň trochu vykolejit se zajetých kolejí, zkusit udělat věci jinak, otevřít pořádně oči a vnímat možnosti oživení, to jsou činnosti, které přece není potřeba spojovat jen s tímto dnes začínajícím postním obdobím. A když se k tomu přidá i to, že všechno to konání vychází z maximálního respektování důstojnosti, mimochodem pojmu, který se mi v mysli objevuje stále častěji, tak se ten půst vnímá docela jinak. Pro jakési odlehčení v rámci těchto řádek mohu doplnit, že to, že dnes nebylo k obědu maso, je jen shoda okolností :-) Jinak ten včerejšek už byl "dle plánu" a stihlo se tentokrát vše včetně restů z pondělí. Sice to trošku ovlivnilo i to, že den začínal tentokrát hodně brzo, ale nebylo to jen tím. Po té ranní "včelce pijavici" zvládnuté bez čekání zbylo do odjezdu autobusu totiž poměrně dost času na to, takže když se nepořídilo se vším u nádraží, zvládl se zbytek u Atria resp. Paříže. A navíc člověk zase po nějakém čase všechno v centru zvládl po svých, když auto čekalo doma až na odpolední cestu do Bohdanče. P.S. Na rozdíl ode dneška, kdy se v tom drobném sněžení zatím ven moc nechce.