Sobota do začátku deště

S blížícím se víkendem navíc ještě prodlouženým o "dovolovací se" pondělí a svátek sv. Václava v úterý se umírňovaly plány, až v samou sobotu ráno jsme s přihlédnutím k počasí, které aby na tyto dny doslova člověk pohledal, věděli jen to, že někam se chceme podívat. A to jen na "otočku", tedy s večerním návratem domů. Po intenzivním prohlížení všech možných meteorologických map a předpovědí jsme zavrhli Ještěd (večer po návratu jsme při pohledu na vývoj počasí zjistili, že jsme udělali správně, neb právě tam bychom kolem poledne dostali slušný příděl vody) a vydali se směrem východním. Cílem byla Stříbrná krasavice, jak místní nazývají rozhlednu na Andrlově Chlumu nad Ústím nad Orlicí. První zde v r. 1905 postavená rozhledna lehla již v r.1918 popelem, po ní v průběhu 2. světové války postavená zeměměřičská věž se zde udržela jen o pár let více (o 7 let), aby ji v r. 1996 nahradila 52 m vysoká ocelová telekomunikační věž mající svou vyhlídkovou plošinu, na jejíž dosažení stačí vyšlapat 183 schodů, ve výšce 35 m. Byť zde ještě bylo poměrně slušné počasí, jen větřík trošku sílil, což bylo nahoře poměrně patrné, nějak daleko za Ústí nad Orlicí, tj. do Krkonoš, Orlických hor či Jeseníků už vidět nebylo. Ale jinak paráda, takže vzhůru k dalšímu bodu - zámku Nové Hrady vybudovanému v letech 1774–1777 ve stylu francouzských letních sídel, který býval pro jeho architektonickou jedinečnost a umístění v uměle vybudovaném přírodním areálu ještě nedávno nazýván “Malý Schönbrunn” nebo “České Versailles”. Po všech vlastnických peripetiích a péči/nepéči různých hospodářů i nehospodářů v r. 1997 zámek od restituentů zakoupili Petr a Magda Kučerovi z Prahy a zahájili rozsáhlou rekonstrukci celého areálu, aby jej slavnostně otevřeli v r. 2001. Po prohlídce parku jsme u šálku cappuccina vyčkali na termín prohlídky s očekáváním, že se sejde minimální počet, tedy aspoň 5 návštěvníků. Pravda, lidí tam všude bylo jako o pouti, ale to bylo hlavně díky tomu, že jedna svatba střídala druhou. Zámek je mezi svatebčany hodně oblíben, takže se nakonec nebylo čemu divit, zejména když byla sobota kolem poledne. Nakonec se nás ve stanovený čas sešlo tolik, že moc nescházelo, aby si někdo musel počkat na další prohlídku. Když jsme si uvědomili, v jakém stavu jeho nynější majitelé získali, tak nelze než vyjádřit veliký obdiv (a to ještě práce na některých místech nejsou skončeny). Třešničku na dortík se nám zde usadit ale nepodařilo, neb místo nějaké té místní zvěřinové specialitky jsme obdrželi doporučení, že nám možná vyhoví o kousek dál, neb svatby jsou svatby. Ale jelikož doporučené místo bylo kousek z další trasy, zařidili jsem se sami, abychom ve Slatiňanech i my mohli potvrdit výbornou kuchyni v Motorestu Bonet a poté se vydat za další rozhlednou. Tou byla kousek odsud rozhledna Bára stojící uvnitř rekreačních lesů Podhůra. Rozhledna ve tvaru trojbokého jehlanu od architekta Martina Rajniše, původně sestavená z prken držících pohromadě jen svou vlastní vahou. Proč původně? Protože 25.6. 2008 (mj. druhý den jsme se kolem vraceli z dovolené domů) nevydržela nápor vichřice klasifikované jako tornádo třídy F2 a byla tak poškozena, že musela být celé stržena, aby byla po 14 měsících znovu obnovena. Proti Stříbrné krasavici je sice nižší (29,8m), ale vidět bylo stejně - žádné hory, jen nejbližší okolí. Jinak ale ani nemuselo nějak silněji foukat, aby byl cítit její neustálý pohyb. Však také uvnitř věže je k tomu instalováno velmi důmyslné zařízení na její stabilizaci, takže by ji už nějaké větší povětří nemělo vadit. Hned vedle jsme se stihli ještě zastavit v místním lanovém parku (inspirace i pár zkušeností pro příští návštěvu) a když začalo drobně mžít a obloha zešedivěla, sobotní putování jsme ukončili v Chrudimi posezením u kávy/čaje, při vzpomínkách, fotografiích a dobrotách z pobytu z termálů v maďarském Hevízu. Takže třešnička na dort si nakonec sedla, díky. P.S. Klobáska "na doma" bude určitě brzy "dochutnána":-)