Až na světlé výjimky opravdu den, abys pohledal ...

Někdo by jednoduše řekl, že den "blbec" a spadla klec. Jelikož tímto asi klec ještě nespadla, přidám pár řádek, aby bylo vidět, co se stačilo vloudit do jednoho dne a vypořádat to nebude věcí jen vyspání se z toho v nejbližších několika hodinách. Vše začalo ještě před východem Slunce, kdy obvykle vstávám, když se chystám směr Praha. Nějak jsem se přehmátl na klávesnici mobilu a budík se uvedl do činnosti ještě o hodinu dříve. A byť jsem si jej posunul v dobré víře, že se mi ještě podaří zavřít oči, opak byl skutečností. Nejspíš nervozitou, aby nakonec člověk nezaspal, neb dnes by to nebylo zrovna to, co bych mohl potřebovat. To jsem ale ještě nevěděl, co všechno mne dnes čeká. Jižní spojka nepřekvapila, naopak jen pár minut "pomalejší" jízdy ale vstupem do kanceláře to začalo. Kde je mobil? Asi v autě, tak hurá dolů do garáží, samozřejmě byl na svém místě. Tak dobrý, zpět nahoru, zapnout notebook a jdeme na to. Ouha, zdroj jsem si dal včera do skříňky a kde jsou klíče, vždyť jsem doma zamykal a bral je s sebou? "Osobní" prohlídka poté taška a výsledek stejný, jako s mobilem. Musí být v autě. Takže opět dolů, byl tam a nahoru. A jelikož jsou podzemní garáže odděleny turnikety, tak na to, že člověk byl v práci pár minut, měl už k tomu tři příchody a dva odchody. Skoro jako Hujer ve filmu Marečku podejte mi pero. Pak to sice vypadalo, že jsem si už vše vybral, ale díky tomu, že se mi nechce chodit s "vycpanými kapsami", při placení oběda následovalo zjištění, že není čím zaplatit - tentokrát zachránil kolega.  Poté už v očekávání celoodpoledního jednání snaha o vyřízení maxima, mimochodem vůbec mi nebylo divné, že nemám nic v poště, a poté už snad normální průběh, neb vše mělo skončit tak, abych se v pohodě poté sbalil, naložil spolucestující a doma uzavřel trošku "zapomnětlivý" den. Jednání sice skončilo, ale tak tak, že na mysli zůstalo jen to, abych nenechal spolucestující čekat. Takže se moc nerozhlížet, sebrat ze stolu věci a  hurá do auta. Cesta domů v pohodě, tak snad jsem si už vše vybral. Že to hlavní teprve přijde večer, to snad nešlo předpokládat. Nejprve jsem udělal osudovou chybu, když má zvědavost po novinkách mě donutila zapnout počítač a podívat se do pošty. Tam jsem zjistil důvod, proč odpoledne nebylo nic k vyřízení. Chyba byla někde ve vzdáleném připojení, takže jsem se nestačil divit, jaké všechny zprávy tam mám. Když jsem se z toho vybabral, přišla ta hlavní rána. Nejen že jsem neměl peněženku na obědě, já ji nemám ani teď - a to se všemi doklady, jednou vizitkou a několika důležitými poznámkami, což mi trošku upraví program v následujících dvou dnech.  Pozitivní zpráva je, že zítra jede do Prahy kolega, tak si ráno přivstanu a dám mu klíče od skříňky, abych se v pátek se vším setkal. Až tak si věřím, že vše je zamčeno ve skříňce. Zítra si však budu muset poradit bez toho všeho a pátek snad už bude tím "světlým zítřkem" Snad jsem si to vybral pro nějaký delší čas, ale tak nějak už nevím. Že by nějaký signál :-) To určitě ne, jen toho bylo tento týden asi nějak moc.