Byť již včera bylo "rozpočítáno" na polské Jakuszyce, přesto ráno ještě jednou padla konkrétní otázka na to, zda nakonec na posledním kruháku v Hradci to nevezmeme směr střední Krkonoše, tedy Jánské Lázně? Ale odbočili jsme až na druhém výjezdu, takže volba potvrzena. Cesta dobrá, s blížícím se cílem troška obav, kdy už bude konečně nějaký ten nový sníh, jak o něm v posledních dvou dnech mluvili. Ten se v podstatě objevil až kousek před Harrachovem a spolu s ledovatkou pod ním některým řidičům přidělal na silnici trošku více potíží ve stoupání na hraniční přechod. Pak už to byla téměř rovinka, navíc ošetřená polskými cestáři, takže během chvilky tu byl cíl a s ním areál Jakuszyce Polana. Pro Poláky lokalita něco jako náš Bedřichov se svou Jizerskou 50. Zde to je ale Bieg Piastów. Začátek byl sice trošku pod mraky, ale ostatní už paráda. Teplota něco málo pod nulou, téměř bezvětří a hlavně parádní sníh. Ten, jak je tu nepsaným pravidlem, patřičně i upraven, což vidno i z připojených fotografií. Po polovině velkého okruhu jsme dorazili do Orle, "zkontrolovali", že na jídelníku je tradiční slezské kyselo "Žurek" a pokračovali směr hraniční most přes Jizeru, abychom se po obhlídce jeho okolí vrátili zpět už se sluníčkem nad hlavou do Orle na již avizovaný Žurek. Tam už bylo takových jako my násobně více než tomu bylo před hodinou, důvod zřejmý - poledne je časem k doplnění energie. Sice jsme si opět chvilku postáli ve frontě, jak tu bývá pravidlem, ale když na nás vyšla řada, místo u stolu jsme našli. Už posilněni jsme poté vyrazili do krásných v místních podmínkách vrcholových partií. Zde to bylo pomalu až neskutečné, šmolka nad hlavou, úžasné ticho a hlavně parádní svezení. Namlsáni počasím jsme v závěru našeho dnešního putování ještě podlehli lákadlu krásných výhledů s tím, že když si ještě o pár kilometrů (asi o 8) protáhneme dnešní vycházku až na Zwalisko, něco uvidíme. Poslední část trasy ale už byla volným terénem s lehce prošlápnutou stopou před námi vylepšenou chůzí nějakého turisty, takže chytit špičku lyže do takové díry při návratu dolů, bylo to "trošku" s kopce navíc bez šancí na nějaké brzdění, tak to asi bylo o pěkných kotrmelcích. Když jsme však dorazili až na planinu pod stožár u lomu, kde jsme se měli kochat, bohužel několika mrakům na hřebeni Krkonoš se podařilo zakrýt ta nejzajímavější místa, takže paradoxně jsme si Krkonoše patřičně prohlédli z míst na trase vlastně až těsně před návratem do areálu. Byť poslední kilometry byly většinou už s mírným klesáním, přesto nás stačily připravit o zbylou energii :-). Asi se nebylo čemu divit, neb kdybychom k tomu přidali jednou ten nejmenší okruh kolem stadionu nad střelnicí, bylo to o poctivé třicítce kilometrů. Takže domů jsme vyrazili řádně vyvětráni a hlavně odpočati na duši. Bylo tam opravdu krásně a zážitek s tím spojený se dostane v pomyslném žebříčku našeho běžkování hodně vysoko. P.S. A s těmi naraženými zády při přechodu mostu přes Jizeru to nakonec nebylo tak zlé a ten rum do čaje by byl taky OK, takže na závěr obligátní "kdy a kam příště", neb zima ještě nekončí.
Byť již včera bylo "rozpočítáno" na polské Jakuszyce, přesto ráno ještě jednou padla konkrétní otázka na to, zda nakonec na posledním kruháku v Hradci to nevezmeme směr střední Krkonoše, tedy Jánské Lázně? Ale odbočili jsme až na druhém výjezdu, takže volba potvrzena. Cesta dobrá, s blížícím se cílem troška obav, kdy už bude konečně nějaký ten nový sníh, jak o něm v posledních dvou dnech mluvili. Ten se v podstatě objevil až kousek před Harrachovem a spolu s ledovatkou pod ním některým řidičům přidělal na silnici trošku více potíží ve stoupání na hraniční přechod. Pak už to byla téměř rovinka, navíc ošetřená polskými cestáři, takže během chvilky tu byl cíl a s ním areál Jakuszyce Polana. Pro Poláky lokalita něco jako náš Bedřichov se svou Jizerskou 50. Zde to je ale Bieg Piastów. Začátek byl sice trošku pod mraky, ale ostatní už paráda. Teplota něco málo pod nulou, téměř bezvětří a hlavně parádní sníh. Ten, jak je tu nepsaným pravidlem, patřičně i upraven, což vidno i z připojených fotografií. Po polovině velkého okruhu jsme dorazili do Orle, "zkontrolovali", že na jídelníku je tradiční slezské kyselo "Žurek" a pokračovali směr hraniční most přes Jizeru, abychom se po obhlídce jeho okolí vrátili zpět už se sluníčkem nad hlavou do Orle na již avizovaný Žurek. Tam už bylo takových jako my násobně více než tomu bylo před hodinou, důvod zřejmý - poledne je časem k doplnění energie. Sice jsme si opět chvilku postáli ve frontě, jak tu bývá pravidlem, ale když na nás vyšla řada, místo u stolu jsme našli. Už posilněni jsme poté vyrazili do krásných v místních podmínkách vrcholových partií. Zde to bylo pomalu až neskutečné, šmolka nad hlavou, úžasné ticho a hlavně parádní svezení. Namlsáni počasím jsme v závěru našeho dnešního putování ještě podlehli lákadlu krásných výhledů s tím, že když si ještě o pár kilometrů (asi o 8) protáhneme dnešní vycházku až na Zwalisko, něco uvidíme. Poslední část trasy ale už byla volným terénem s lehce prošlápnutou stopou před námi vylepšenou chůzí nějakého turisty, takže chytit špičku lyže do takové díry při návratu dolů, bylo to "trošku" s kopce navíc bez šancí na nějaké brzdění, tak to asi bylo o pěkných kotrmelcích. Když jsme však dorazili až na planinu pod stožár u lomu, kde jsme se měli kochat, bohužel několika mrakům na hřebeni Krkonoš se podařilo zakrýt ta nejzajímavější místa, takže paradoxně jsme si Krkonoše patřičně prohlédli z míst na trase vlastně až těsně před návratem do areálu. Byť poslední kilometry byly většinou už s mírným klesáním, přesto nás stačily připravit o zbylou energii :-). Asi se nebylo čemu divit, neb kdybychom k tomu přidali jednou ten nejmenší okruh kolem stadionu nad střelnicí, bylo to o poctivé třicítce kilometrů. Takže domů jsme vyrazili řádně vyvětráni a hlavně odpočati na duši. Bylo tam opravdu krásně a zážitek s tím spojený se dostane v pomyslném žebříčku našeho běžkování hodně vysoko. P.S. A s těmi naraženými zády při přechodu mostu přes Jizeru to nakonec nebylo tak zlé a ten rum do čaje by byl taky OK, takže na závěr obligátní "kdy a kam příště", neb zima ještě nekončí. 
Žádné komentáře:
Okomentovat