Pracovní část týdne utekla jako voda a s ním se objevil tentokrát asi skoro "vymodlený" víkend, neb toho bylo docela dost. Vlastně skoro jako obvykle, takže neškodilo nahradit podvečerní procházky s Clifem trošku delším výletem, ale bez Clifa, který zůstal doma. Logicky, kdo by jiný hlídal dům, když všichni budou pryč. Tuto odpovědnou roli perfektně splnil. Nejen, že nikoho dovnitř nepustil, ale, což bylo pravděpodobnější, nikde nic z dlouhé chvíle nevyvedl. Možná, že si už v pátek, kdy jsem to z práce vzal domů přes Pardubice a vyzvedl mamku, neb jsme se nakonec domluvili, že na sraz pojede v sobotu (a od nás), nás večer v pergole u krbu užil dost, takže mu to vnímání "smečky" ještě chvíli zůstalo :-) A my jsme s hlavním cílem, tj. pension Trautenberk ve Studenci, nakonec vyrazili ráno s tím, že až tam dojedeme a vysadíme mamku na sraz spolužáků, uvidíme, kam dál a jak dlouho na to všechno bude. Vybaveni jsme byli téměř na všechny činnosti kromě nějakého toho koupání, což stejně nepřipadalo v úvahu :-) Po průjezdu Lomnicí nad Popelkou byl první zastávkou vrchol Tábora s návštěvou Tichánkovy rozhledny. Po výstupu nahoru jsme "zkontrolovali" počasí a jelikož se nad Krkonošemi začaly z Polska objevovat první mraky, rozhodli jsme se, že se k nim sice přiblížíme, ale jelikož bylo poledne, tak že nejdříve doplníme energii. A volba padla, téměř jako tradičně při pobytu v těchto končinách, na vrchlabskyou Pivovarskou Baštu a na gulášek pana sládka s bramboráčky. Opět nezklamali :-) Mraky sice nic vážného nevěštili, ale vyrazit někam nahoru se nezdálo (nakonec se to ukázalo jako dobré řešení), takže volba padla na procházku kolem přehrady k pensionu Fontána. Tam to sice lákalo chvilku posedět, ale nakonec volba padla na přesun do Špindlerova Mlýna. Což nakonec nevyšlo, neb telefon nás při přechodu přehradní hráze "poslal" zpět díky pomalu končící akci ve Studenci. Mimochodem chvilku jsme sledovali i rybáře na přehradě a nebýt příblížení fotoaparátem, tak jsme ten jejich pohyb na tom "gumovém křesílku" nerozluštili. Takže cappuccino bylo nakonec až u Trautenberka a rozhodně jsme nelitovali. Bylo skvělé, pokud to já, jako "neznalec" kávy vůbec mohu posoudit. Vlastně podle napěněného mléka určitě :-) Večer nás uvítal "denní hlídač", aby se s námi rozdělil o své dojmy a po večeři zalehl do boudy k zaslouženému odpočinku.
Pracovní část týdne utekla jako voda a s ním se objevil tentokrát asi skoro "vymodlený" víkend, neb toho bylo docela dost. Vlastně skoro jako obvykle, takže neškodilo nahradit podvečerní procházky s Clifem trošku delším výletem, ale bez Clifa, který zůstal doma. Logicky, kdo by jiný hlídal dům, když všichni budou pryč. Tuto odpovědnou roli perfektně splnil. Nejen, že nikoho dovnitř nepustil, ale, což bylo pravděpodobnější, nikde nic z dlouhé chvíle nevyvedl. Možná, že si už v pátek, kdy jsem to z práce vzal domů přes Pardubice a vyzvedl mamku, neb jsme se nakonec domluvili, že na sraz pojede v sobotu (a od nás), nás večer v pergole u krbu užil dost, takže mu to vnímání "smečky" ještě chvíli zůstalo :-) A my jsme s hlavním cílem, tj. pension Trautenberk ve Studenci, nakonec vyrazili ráno s tím, že až tam dojedeme a vysadíme mamku na sraz spolužáků, uvidíme, kam dál a jak dlouho na to všechno bude. Vybaveni jsme byli téměř na všechny činnosti kromě nějakého toho koupání, což stejně nepřipadalo v úvahu :-) Po průjezdu Lomnicí nad Popelkou byl první zastávkou vrchol Tábora s návštěvou Tichánkovy rozhledny. Po výstupu nahoru jsme "zkontrolovali" počasí a jelikož se nad Krkonošemi začaly z Polska objevovat první mraky, rozhodli jsme se, že se k nim sice přiblížíme, ale jelikož bylo poledne, tak že nejdříve doplníme energii. A volba padla, téměř jako tradičně při pobytu v těchto končinách, na vrchlabskyou Pivovarskou Baštu a na gulášek pana sládka s bramboráčky. Opět nezklamali :-) Mraky sice nic vážného nevěštili, ale vyrazit někam nahoru se nezdálo (nakonec se to ukázalo jako dobré řešení), takže volba padla na procházku kolem přehrady k pensionu Fontána. Tam to sice lákalo chvilku posedět, ale nakonec volba padla na přesun do Špindlerova Mlýna. Což nakonec nevyšlo, neb telefon nás při přechodu přehradní hráze "poslal" zpět díky pomalu končící akci ve Studenci. Mimochodem chvilku jsme sledovali i rybáře na přehradě a nebýt příblížení fotoaparátem, tak jsme ten jejich pohyb na tom "gumovém křesílku" nerozluštili. Takže cappuccino bylo nakonec až u Trautenberka a rozhodně jsme nelitovali. Bylo skvělé, pokud to já, jako "neznalec" kávy vůbec mohu posoudit. Vlastně podle napěněného mléka určitě :-) Večer nás uvítal "denní hlídač", aby se s námi rozdělil o své dojmy a po večeři zalehl do boudy k zaslouženému odpočinku.
Žádné komentáře:
Okomentovat