Liparské ostrovy

 Pohled na Etnu bez téměř tradičního prstence mraků kolem vrcholu věštil, že dnešnímu výletu na Liparské ostrovy bude počasí určitě nakloněno. Cesta autobudem kolem Messiny a Messinské úžiny do severosicilského přístavu Milazzo proběhla poměrně rychle, cestou jsme si vyslechli on naší průvodkyně i spoustu informací z historie, abychom před devátou hodinou dorazili do přístavu a po pár minutách jsme se nalodili na rychloloď Eolian Queen. Jako obvykle, více výprav, takže směsice jazyků od domácí italštiny, přes angličtinu, němčinu, češtinu, polštinu, španělštinu (tolik jsem zaregistroval kolem sebe) a možná i další, takže tomu odpovídala i komunikace na lodi. Po nalodění všech loď zamířila s mírnějším houpáním na vyplutí ze zálivu na hlavní ostrov tohoto souostroví, ostrov s městečkem Lipari. Cestou jsme si mohli prohlédnout i řadu ostrůvků a skalisek v moři kolem, abychom se před přistáním ještě zastavili u ostrova Vulcano, který byl druhým velkým cílem dnešní plavby. To, abychom si prohlédli jeho druhou stranu, když se odpoledne popluje tak, abychom u něj zakotvili na jeho opačné straně.  Nebyli jsme jediní, kteří sem dnes připluli, takže v městečku bylo poměrně živo. Opět hodně historie, něco málo současnosti v hlavním přístavu, nabídka všeho druhu lákající turisty pustit nějaké to euro, bylo i co ochutnat a v poledne i doplnit energii před vyplutím na další ostrov, ostrov Vulcano, kde jsme ve stejnojmenném přístavu i zakotvili. Zde byl program ještě pestřejší, ale všechno se do času odplutí stihnout nedalo. Ale pokusili jsme se být tu u všeho, byť něco bylo jen takovou rychlovkou či z něčeho stačilo jen vidět část. A tak jsme zkusili se podívat kousek pod vrchol vulkánu, abychom získali nějaké obrázky na celou oblast. Povedlo se mi to v sandálech poměrně dost daleko - až do poslední zatáčky na cestě ke hraně kráteru. Pak už bylo třeba se otočit a mazat zpět, aby se dostalo i na další zážitky. Tím bylo sirné jezírko, k jehož návštěvě jsme zpočátku neměli moc důvěru, ale když jsme tam dorazili, tak jsme si řekli, že to, byť jen na chvilku, musíme. I ta chvilka stačila a síra je a asi ještě chvíli bude z nás docela cítit, což potvrdili i naši sousedi u večeře J  Po jezírku následoval přesun k moři do části vedle něj, kde vyvěrají sirné prameny přímo do mořské vody, abychom veškeré místní koupání „dokončili“ na sousední pláži s černým vulkanickým hrubším pískem a poté vše zakončili sprchou, která z nás sundala i ty úplně poslední zbytky toho žlutobílého blátíčka. A aby to tu bylo kompletní, tak nemohlo chybět cappuccino v přístavu s výhledem na trajekty, které ostrov spojují buď s Lipary nebo se samotnou Sicílií. Při zpáteční plavbě už bylo moře daleko klidnější, takže i cesta proběhla rychleji. Stejné lze říci o návratu autobusem, takže další z vydařených výletů. Teď budeme ještě čekat, zda vyjdou páteční Syrakusy.  Po návratu do hotelu jsme usoudili, že ručníky a plavky se síry asi zbaví až po důkladném a několikerém vyprání v pračce, tak jsme se zaměřili na jen sebe. Ale jak jsem již napsal, hned u večeře bylo na nás poznat, že jsme na Liparských ostrovech nevynechali návštěvu sirného jezírka J Ti, co vynechali, na druhou stranu přišli o zajímavý a asi dlouho zapamatovatelný zážitek. P.S. A to tam za sirnou koupelí a „bahenním“ zábalem jezdí dost návštěvníků cíleně. Někteří byli i poznat, když s tím „povlakem“ na sobě dokonce i odcházeli.