Dnešní dopoledne klaplo přesně
tak, jak si asi lze v mém případě představit čas trávený u moře. Tedy
v jeho bezprostřední blízkosti, nejlépe za ppohybu a minimálně jednou
nohou ve vodě. Po snídani a „lehkém
odpočinutí na balkóně“ následoval přesun na pláž a první pořádné osvěžení ve
vodě. Pravda, ta byla proti včerejšku ještě o chlup strudenější, ale to je
otázka jednoho půldne a zase už bude „přijatelná pro všechny. Pak už jen do
ruky fotoaparát a po břehu vyrazit na první vycházku. Volit bylo možno mezi
cestou na sever a na jih. Jelikož severním směrem je Taormina, odkud jsme se
včera na místo našeho pobytu dívali z jejího amfiteátru nad zálivem, volba
padla na jižní směr (sever neuteče J).
Hlavně s vidinou toho, že cestou narazím na ústí říčky Alcantary a zkusím
se trošku přiblížit k Etně s očekáváním, že by její vrcholek mohla
v nějaké chvíli opustit místní oblačnost, kterou bývá vrchol dost často, i
za jasného počasí kolem, obklopen. Abych
se ale stihl vrátit do poledního času, bylo na horizontu nutno určit „bod
návratu“. Prostě tam, kde končil les lemující pláž a krajina se otevírala od
moře k Etně. To jediné klaplo, neb oblačnost setrvala, takže obrázky byly
v podstatě jen kolem vody. Ale
abych nešel s prázdnou, do kapsy přibylo pár menších lávových kamenů
(velkých tu je hodně, ale nalézt nějaký menší, chtělo trošku času) jako další
přírůstek do naší domácí misky s kameny z různých míst našeho
pobývání. Koupání bylo nahrazeno trošku
hlubším broděním za slušného proudu, bylo patrné, že včera tu hodně pršelo,
takže jsem se vrátil akorát v čase, kdy už by se mělo řešit doplnění
energie. Volba netrvala zase tak dlouho, z několika zajímavých možností v nejbližším
okolí jsme měli tentokrát jasno hned. A
první místní zkušenost, když včera v Taormině to bylo „za 1“? Stejně
dobrá, takže tady si to v tomto ohledu rozhodně užijeme. P.S. Itálie?
Moře? Pasta a hlavně ryby! A abych nezapomněl, taky saláty a pizza, když na to
přijde J
Žádné komentáře:
Okomentovat