"Raketový" vstup do nového týdne

 Na samém začátku dne byl noční návrat Clifových  domácích z podzimní dovolené. To asi bylo ráno radosti, když jej po týdnu z kotce vypustit konečně jeho páníček. My jsme ráno k návratu na zimní čas přidali i změnu "ranní obsluhy", kdy ubylo jedno ranní převlékání za účelem vypuštění Clifa z kotce, aby oblečení na den nedostalo na frak dříve než opustíme dům :-) Dalším přídavkem k normálu byla zahájená rekonstrukce prostor pod mou kanceláří o patro níže. Někdy mi to během dne připadalo, že bourací kladivo někde vykoukne z podlahy. Ale zdárně jsem to s jedním jednáním mimo objekt přestál a když i to počasí se začalo lepšit, hlavně co do teploty, ta stále roste. Naopak vítr ale bohužel spíše zesiluje a prý to ještě není konec, tak přišlo na mysl, že by se mohl smáznout rest z neděle. Tedy pár kilometrů na čerstvém vzduchu, byť v pozdějším odpoledni, ale ještě za světla. Docela jsem si to užil až na ten konec, neb posledních pár stovek metrů v závěrečném stoupání jsem díky slušnému protivětru vzdal a běh už vyměnil za rychlejší chůzi, abych se vrátil domů. To už ale bez měření času, abych si to nekazil :-) Ale i tak paráda, hlavně ty podzimní barvy v lese.. Teď se už můžu příjemně unaven pustit do přípravy DVD s obrázky zážitků posledních několika měsíců, aby mohlo brzy odejít na druhou stranu zeměkoule, kde už klepe na dveře léto.

 

Ubrečená větrná narozeninová neděle

Po včerejším relativně slušném podzimním dnu, i když i k tomu by mohly být výhrady, neb občasný déšť nás navštěvoval po celý den, to dnešní počasí už nestálo za nic. Jak vítr tak i déšť nabraly na intenzitě, takže to pro nás byl celý den pod střechou. Včerejší vzpomínka u obecního památníku byla ale deště ušetřena.  A byť se mi ráno nechtělo přerušit sérii víkendového běhání, včerejší zážitek přispěl k tomu, že jsem dnes ráno zůstal doma a ani po celý den se nenašla hodina, kam by se to vešlo a byl z toho aspoň nějaký zážitek. Tím ale nemyslím opakování toho včerejšího "vymáchání se" jak shora, tak i odspodu, neb ani po silnici by to nebylo nic moc. A tak se mi aspoň podařilo splnit to včerejší předsevzetí - srovnat blog do aktuálního stavu, k čemuž jsem si trošku vylepšil jak dopolední čaj tak i odpolední cappuccino :-) Marná sláva, hruškový frgál je hruškový frgál - ten se prostě nedá odmítnout. A při něm padlo rozhodnutí, že těch deset let tohoto blogu nebude konečných a s očekáváním dalších zážitků v něm bude pokračováno. P.S. Clif déšť nedéšť asi zaleze do kotce / boudy asi až půjde spát, prostě na naše  opakovaná "doporučení", aby někam zalezl, nereaguje a déšť nedéšť má vše venku jako obvykle pod kontrolou. A  už se moc těší na domácí. Ti opustili Fuerteventuru před chvílí s malým zpožděním a v noci dorazí, takže přivítání bude až ráno za světla. My dodáváme, že muffiny na uvítanou jsou ve špajzu :-)

V dešti před východem Slunce

Pro milovníky běhání by se dnešní ranní "pětka" dala nazvat i "Night Rain Run Hvozdnice 2018", neb chtěl-li jsem dodržet letošní nepsané pravidlo "do půl osmé doma", tak dnes už to bylo v podstatě i se závěrem ještě ve slušné tmě. A za tím účelem jsem se dnes maximálně vyhýbal silnicím. Tma se nakonec s čelovkou dala zvládnout, i když ani s tou se člověk nevyvaruje, byť po známých cestách, občasného zakopnutí na lesní cestě. Zvláště když tam  ještě někde leží následky nedávného větrného počasí. Stejné platí i pro ty nejnižší slabší větve třešní při poslední pětistovce. Že takové "máznutí" mokrou a stále ještě olistěnou větví nejen osvěží, o tom žádná. Tím jsem vlastně ještě doplnil, že od vběhnutí do lesa po prvních pár stech metrech spustil drobný deštík, který ale už mne neopustil až do "cíle". A jak vidím z okna, měl jsem ještě kliku, neb postupně zesiluje. Co říci na závěr? Užil jsem si to dnes po všech stránkách, neb byť si myslím, že v okolních lesích už znám každou pěšinku, dnes jsem měl s čelovkou na hlavě co dělat, abych to zvládl po hlavních cestách. To, že jsem se vrátil mokrý jak vodník, to ten zážitek jen doplňuje, a že to ještě bylo v časovém limitu, to asi potěší nejvíce, neb to dnes bylo hlavně o vůli. P.S. A dnes bych se měl taky vrátit k těm načatým příspěvkům z Londýna, aby blog byl zase kompletní, vždyť zítra bude mít naše "drbna" už desáté narozeniny!

Pozdrav z Kanárských ostrovů

 

 

Venku nám opět trošku více fouká

 Ještě před tím, než začnu komentovat "aktuální" dění, měl bych se asi ještě jednou vrátit k londýnskému víkendu.  Aspoň tak jsem si to sliboval po návratu domů. Ale jelikož uplynuly už dva dny a hlavně, co nebylo napsáno, to lze vyčíst z přiložených fotografií u jednotlivých příspěvků. Takže jaký další komentář, pojďme raději do reality. Pondělí ještě šlo, sice až na to ráno, kdy v tom byl servis a přezutí auta, ale jinak vše tak nějak pozvolně nabíhalo, takže dojmy z víkendu nevyprchaly hned po příchodu do firmy :-) Zato dnešek už byl doslova mazec. Začalo to ráno na příjezdu do Prahy (nehoda na 2. km, kolona až na 14. km), pokračovalo na Jižní spojce, takže obvyklá hodinová ranní rezerva před prvním jednáním "vysublimovala" a měl jsem co stíhat přislíbenou schůzku. Doplnilo to pak jedno jednání za druhým, aby vše gradovalo při cestě domů jak před Lanovým mostem na Jižní spojce, tak hlavně 4 km kolonou před 25. kilometrem na D11. Takže suma sumárum za volantem dnes necelé 4:30 hod. místo obvyklých 2:15. A abych u toho neskončil, tak venku začalo trochu více foukat, což znamená zvýšenou pohotovost stran fungování našich systémů, aby byly k dispozici těm, které čeká odstraňování poruch, za kterými bude stát současné povětří. P.S. Vítej zase v realitě :-)

Jen škoda těch kufrů

A mohli jsme být doma ještě před jednou. Ale někdo tomu nechtěl a naše kufry se objevily na pásu v až ve třicáté druhé minutě od příletu na ruzyňské letiště! Rychlý přesun do Parkingu C, průjezd noční Prahou skoro jako nůž másle a D11, to už byla jen třešnička na dortu, neb chvílemi jsme měli D11 jen pro sebe. Teď už jsme doma, ale to je tak vše, neb jestli chci zítra v 5:00 vstát, tak to zde skončím a na úvahy, co a jak bylo a taky kdy vyndat fotky z fotoaparátů budu řešit nejdříve dnes odpoledne. P.S. Aspoň stručně - byl to krásný prodloužený víkend a teď už dobrou noc, vlastně už jen její půlku. Dnes to už zase bude "každý se svou dekou" :-)

Let BA 858 připraven k nástupu

Opozdilci dorazili ještě v limitu, takže nezbylo vyzvednout si přes den uschovaná zavazadla a rozloučit se v recepci. Autobus i přes malou zácpu se dostal na letiště včas a jelikož British Airways odbavují již tři hodiny před odletem, mohli jsme se hned po bezpečnostní kontrole, samozřejmě delší procházkou, jak s tím na tak rozlehlém letišti nutno počítat, přesunout do letištního salónku a dát se před odletem ještě trošku dohromady, neb i ten necelý den ve městě byl docela náročný. Pro informaci, ukázalo nám to, že jsme dosud na tomto prodlouženém víkendu nachodili bez pár desítek metrů celých 34 kilometrů. Jelikož až do 19.00 nebyla určena odletová brána, "hrozilo", že bychom ze salónku mohli ujít ještě dalších pár set metrů, pokud by odlet nakonec byl z opačné části terminálu. Ale dopadlo to, volba padla na bránu č. 3, tj. skutečně kousek odsud. Takže dopít cappuccino / čaj a po několika posledních desítkách kroků po terminálu č. 3 můžeme nastupovat do Airbusu A320 British Airways. Tak šťastný let i přistání v Praze. Snad tam všechno klapne, abychom se dostali domů přiměřeně, tj. nejpozději do 01:00 již pondělního času, abych ráno ve firmě nevypadal jak "vyoraná myš". P.S. Bohužel, dovolenou jsem si nemohl schválit :-(



Nedělní čas do odjezdu na letiště Heathrow

Včera jsme si řekli, že jsme v centru Londýna již viděli v podstatě skoro vše, a na to, abychom navštívili některé další objekty, už je potřeba více času. Proto zkusíme dnešní program vyplnit nedělní výměnou stráží u Buckinghamského paláce, procházkou po Whitehall, anglickým obědem a když čas dovolí, vrátíme se ještě na chvíli na nábřeží Temže. Abychom něco viděli a mohli si k tomu pořídit zajímavé obrázky, je doporučováno přijít před palác aspoň 3/4 hodiny předem. Tak jsme se zařídili s tím, že tam budeme ještě dříve a projdeme se ještě v Hyde Parku. Po příjezdu na místo ale bylo jasné, že Hyde Park jedině někdy příště. Prostranství už se docela zaplňovalo a na monumentu přímo před hlavní bránou zbývalo už jen pár volných míst "na prvním balkónu", tedy na prostranství nad schody. To bylo v 9:45. Vlastní program příjezdem královské jezdecké gardy, příchodem jednotek a vojenských kapel začalo skoro o hodinu později, takže jsme si docela počekali. Pomalu s minimální možností se pohnout. Ale nelitovali jsme, i když jsme byli z toho stání po skoro dvě hodiny byli trošku rozlámaní. Když jsme se pak po skončení dostali z náměstí do sousedního parku, byla volba jasná. Jdeme přes park, kasárna jezdecké gardy a Trafalgar Square do té vedlejší restaurace než včera a co bude na stole, je jasné. Fish&Chips. Že to ještě rovnou doplníme cappuccinem s jedním obřím croissantem, to ale uzrálo až na místě. Pak už jen pohled na hodiny,  rychlejší procházka na nábřeží, pár obrázků z prostředku Millenium Bridge, jedno foto místního taxíku a zpět na metro, abychom byli na hotelu včas, což dopadlo, aniž jsme odjezd z centra nějak plánovali podle nedělního jízdního řádu. Ale když jsme se podívali na tabuli na nádraží, bylo jasné, že nestihnout tento vlak, tak ten s odjezdem z Ealing Broadway o 5 minut později by byl už tak akorát a další měl odstup 25 minut, což by asi byl trošku problém. Teď ještě čekáme na poslední dvojici. Tak snad to nebudou oni, kteří spoléhali na nějaký další vlak z centra. P.S. Tím by se už asi dala udělat tečka za naším prvním pobytem v Londýně, ale asi si ji nechám, až dorazíme domů.