Její prvotní určení, tedy pro práci se dřevem, bylo sice také naplněno, ale tím aktuálním cílem byl led na květinovém jezírku, neb vzduchování už při teplotách -7°C už neubrání volnou hladinu, která pak začne zamrzat, což by pro u dna zimující karasy byl problém. Takže bylo třeba občas aspoň malou část jezírka zbavit narůstajícího ledu. Další dny už by měl být pokoj, neb teplota se vrací do těch mezí, kdy už si s tím vzduchování poradí. Že bude třeba sekeru zase nabrousit, bylo patrné, když jsme se včera definitivně "loučili" se starým rokem, přesněji řečeno vánoční výzdobou. Na začátku sice sekeru zastoupily zahradní nůžky, pak ale došlo i na ni. Ty tenké větve už zvládla v pohodě, takže broušení necháme zatím na pak :-) Z obrázků je patrné, že se v podstatě většinou děly jen věci obvyklé, v posledních měsících se opakující každý týden, takže nic, co by tu k nim stálo za větší zmínku. Vlastně něco asi ano, když jsem si téměř na hraně jednoho termínu zase po nějaké době to trošku v sobě srovnal a ve shodě s uplatňovanou finanční strategií, tedy odvážně, ale zodpovědně, se nechal nakonec "přesvědčit", že pohled druhé osoby je ten správný. Navíc když byl ještě mnohem fundovanější, což si člověk sice bez problémů přizná, ale odejít na základě toho od vlastní představy je někdy dost těžké. Ale hlavní bylo, že jsem jej nakonec nejen přijal "bez větších řečí", ale i podle toho začal konat. Ono vlastně nebylo z čeho vybírat, neb do toho pomyslného "kouta" jsem se v závěru loňského roku zahnal svou strategií, která k uspokojivému řešení nakonec nevedla, sám a toto nebyla jen cesta jak z toho vybruslit, ale asi i určitý vklad do budoucna. Jak to tak teď vypadá, to slůvko "asi" by mělo z té předchozí věty už zmizet, což je definitivním uznáním toho všeho kolem. Ale jelikož to smíření nebylo jednoduché, tak jsme se z toho aspoň trošku vypsal, až se někdy zase vrátím do historie blogu, tak abych si to připomenul a mohl si ještě i po delší době, jak věřím, potvrdit, že to byl nakonec správný krok. P.S. Mezi Pardubicemi a Hradcem Králové není vybudována první vysokorychlostní trať v ČR, aby po ní vlaky mohly jezdit přes 160 km/hod., jak by se mohlo zdát z jednoho ze závěrečných obrázků. To se jen nepotkala aplikace na mobilu s kvalitou internetového signálu po cestě a vznikl z toho dojem, že ještě chvilku a budu si moci říci, že jsem po zemském povrchu překonal rychlost 200 km/hod.. Správný údaj, který mimochodem v tom čase svítil na obrazovce ve vagónu, byl 154 km/hod. :-) Zítra ale ranní Arriva do Pardubic určitě tak rychle nepojede, neb mrznoucí déšť a vznikající ledovatka budou určitě proti.
Žádné komentáře:
Okomentovat