Výsledkem je, že se nejen stále drží ta několikacentimetrová sněhová deka, takže tentokrát na rozdíl od několika předchozích zim nelze "zpochybnit", v jakém ročním období se v tomto čase nacházíme, ale i to, že si vše kolem tentokrát prokazatelně užívá zimního spánku. Přiznám se, že jsme právě podle těch několika posledních zim na konci loňského podzimu vsadili na to, že ani tato zima s nějakými většími mrazy pod 5°C trvajícími pár dní nepřijde. A tak místo stěhování venkovní vegetace rostoucí v květináčích (mimochodem čím dál tím větších), k jejichž stěhování už je třeba občas použít i rudlík) do sklepa skončilo rostlinstvo za okny domácí dílny, kde v zimě, pokud nesvítí slunce bývá většinou tak o 3 - 4°C více než venku, takže by to zakryté rostlinstvo mělo tam vydržet. Stěhování tedy jen pár metrů přes dvůr. To se ale po potvrzení předpovědi počasí na nejbližší dny ukázalo jako chybné, a tak se včera stěhovalo. To menší rostlinstvo do sklepa a oleandry s očekáváním brzkého oteplení do chodby, kde to teď vypadá jako v botanické zahradě. Správnost našeho včerejšího konání potvrzuje naměřená teplota z dnešního rána, která ještě asi o pár desetinek s východem Slunce ještě povyleze. Víkend včetně pátku měl ale jiná témata. Společným základem pro ně byla první letošní návštěva vnoučat. A to od pátku. Pro silný vítr to na nějaké větší užívání si zimy venku nebylo, ale aspoň chvilka bobování na našem malém kopečku v roku zahrady dopadla. Já, jelikož jsem předtím ještě to něco málo zbylé z loňské úrody ještě kontroloval a znovu zakrýval, aby i to lépe přečkalo těch pár mrazivých dnů, tak jsem si k tomu malinko přitopil v grilu. Ňamííííííííí ale, jak zvolal Tomík, když uviděl stoupat z grilu kouř, tentokrát nebylo. Víkend byl také o naplnění vánočního slibu na společné pečení vánočky resp. dalších dvou. Od těch prvních dvou na ten náš první Štedrý den tedy již páté a šesté. A jelikož to vypadalo, že z nich nic nezbyde k nedělní kávě, v sobotu večer k nim přibyla ještě jedna, v pořadí sedmá. Vlastně vždyť on ten prodloužený víkend byl hlavně o tom vaření. Čočkovka ani dvakrát nám asi "nestačila" na Nový rok, takže bylo jedno repete. Během silvestrovské kapustnice u šestajovických sousedů pocházejících ze Slovenska zase vznikl nápad nechat si tu naši valašskou kyselicu od nich posoudit, takže se vařila i ta (mimochodem "soutěžní vzorek" bylo tentokrát třeba včas odebrat, aby vůbec na něj zbylo) a takovou tečkou byla tradiční koprovka, ze které tu také nic nezůstalo na pak. A že nedělní odpoledne bylo o klidu, tedy křížovkách, sudoku a trošce těch domácích čísel na letošní rok, jak jej kdosi nazval rokem plným příležitostí, a o lehké večeři, už není třeba dále rozvádět. Byť toho času z nového roku zatím moc neuplynulo, už teď tomu musím dát za pravdu. A jak to tak vypadá, ani letos se nevyhneme tomu, že některé bude nutno nechat jít kolem resp. nové nahradí třeba ty, které definitivně "odvál" čas nebo na to čekají, když si sebou nesou už několikáté "Já se ozvu". P.S. Jinak tentokrát to byl Tomík, který obsluhoval kávovar, takže v případě potřeby může během návštěvy zastoupit Štěpánku :-) Tu čeká na konci týdne první větší seznámení se školou, kam zamíří po letních prázdninách. Čas prostě nezastavíš.
Žádné komentáře:
Okomentovat