Sice bylo z předpovědí meteorologů možno tušit, že na samém začátku roku přituhne, ale že v nížině a že tolik, tomu jsem fakt nevěřil. A že k tomu o víkendu připadne téměř 20 cm krásného prachového sněhu, což mj. meteorologové také předpovídali, také ne. A tak lze říci, že těch devět uplynulých dní nového roku proběhlo vlastně, aspoň co se počasí týče, podle plánu.
A to ostatní? V podstatě také tak, byť počátek roku v práci zrovna
moc podle plánu nebyl a po první tři měsíce nového roku rozhodně ani nebude. A i díky tomu se sportováním na běžkách, přestože se není (až na ten mráz) na co vymlouvat, zatím nic moc. A hlavní starost v uplynulých dnech? Teplo doma, teplo v autě a teplo v práci. To první spojené hlavně s nechutí vycházet vůbec ven a taky se zběsile utíkajícími čísílky na plynoměru (hlavně, že vůbec nějaký plyn těmi trubkami stále jde, neb moji kolegové v Bulharsku v těchto dnech "klepou pořádnou kosu", to druhé v počtu necelých dvanácti hodin na cestách a to třetí v počtu šesti pracovních dnů v době denního světla a trochy ranní a večerní tmy. Takže se zážitky mimo zpočátku trošku rozpačitý ale nakonec pěkný novoroční ohňostroj v Hradci a jedny běžky v podstatě "kolem domu" to zatím nebylo nic moc. A to i přesto, že první vlaštovka - prodlužující se den - je tady. Odjezd z Prahy z práce je totiž už většinou za světla, což někdy i potěší :-) A dneska se k tomu po ranní mlze ještě přidalo přes den sluníčko, ve kterém patnácticentimetrová
vrstva sněhu na zábradlí balkónu u kanceláře krásně jiskřila a odrážela sluneční paprsky do místnosti. A odpoledne se rýsovala i možnost kousek se zase "kolem domu" sklouznout na běžkách. To vše slibovalo úspěšný vstup do tohoto víkendu. Ale jelikož se musí i jíst, první cesta vedla do marketu něco na víkend rychle nakoupit. A tady se objevil první zádrhel. Ten nápad nebyl originální, parkoviště připomínalo dobu jako před vánočními svátky a uvnitř? Stačil první pohled na fronty k pokladnám a bylo po náladě. Ale cesta zpět nebyla, tak se do košíku naskládaly nejnutnější věci a vzhůru k pokladně. Odhadnout tu nejrychlejší frontu se mi jako obvykle nepodařilo a tak smířen s osudem jsem zaujal
místo v té poslední z nich. A jelikož jsem tušil, že by to mohl být nový "osobák", zapnul jsem si stopky na mobilu. A že minuty ubíhaly a pokladna se přibližovala velmi pomalu, netřeba zdůrazňovat. Cedule u pokladen hrdě hlásající, že když budete ve frontě pátí a další, tak otevřou další pokladnu nebo že když budete u pokladny čekat déle než deset minut, tak že vám něco sleví na nákupu, ten den prostě nebyly. Čekání jsme si sice "zkrátili" i povídáním s bývalým kolegou z práce stojícím kousek za námi a překvapeným, že už téměř dvacet minut čeká. Tak jsme mu upřesnili, že celkem to 
tak bude na půl hodiny. Nakonec bez půl minuty a deseti minut navrch jsem se "trefil":-) Takže nový osobní rekord, který, doufám, už nikdy nezlepším. A když jsme vyšli ven resp. dorazili domů, nejen že už po sluníčku nebylo ani stopy, ale zmizela i chuť, byť na chvilku ještě "kolem domu" se sklouznout. A když se k tomu ještě přidala jedna porucha na domácím zařízení, tak po jejím odstranění, aby dnešní den aspoň trošku vybočil z normálu tohoto týdne, tj. dělání jen toho povinného a nezbytného, jsem si aspoň přidal pár řádek na tento blog. Byť to znamená sednout si k počítači, u kterého trávím přes den většinu svého pracovního času :-) Tak ať ty dva víkendové dny těch předchozích pět tohoto týdne překonají. Samozřejmě v tom dobrém.
Žádné komentáře:
Okomentovat