Kilometry pod Pražským hradem, aneb zkouška ohněm

Letošní pražský Hervis 1/2 maratón se stal takovým lákadlem pro našeho Lukáše, že neodolal a přihlásil se. To ale k úspěchu nestačilo, takže dnešnímu startu předcházela řádka tréninkových kilometrů za každého počasí (a že v posledních dnech bylo opravdu rozmanité) a nějaké ty přípravy, zejména směrem k předpovídanému počasí. Po včerejší prezentaci, kde si Lukáš převzal vše potřebné pro start do závodu, dorazil za ním dnes před polednem "jeho doprovodný piditým" ve složení vedoucí týmu, tisková mluvčí a jako třetí "šerpa", řidič a fotograf v jedné osobě, tedy já:-) Půl hodiny před poledním startem už začali závodníci tušit, že jim počasí bude dnes opravdu přát. A tak se i stalo. Těsně před startem ještě povinné foto (pokud by tým amerického prezidenta potřeboval poradit, kam jej o příštím víkendu postavit, aby měl za sebou siluetu Pražského hradu, přikládám jednu z možností :-) , tisková mluvčí našeho "piditýmu" poskytla navíc neplánovaně interview belgickému reportérovi Vlámského rozhlasu a televize (VRT) k vnitropolitické situaci a potom už nebylo na co čekat. Přesně v poledne zazněl výstřel startéra, kterého přivezla černá "audina" přímo z Pražského hradu (určitě tušíte, že jím byl sám prezident republiky) a masa účastníků letošního běhu (přes 6000 přihlášených v různých kategoriích) se dala do pohybu. Stáli jsme pár set metrů po startu hned před Mánesovým mostem, takže jsme si měli možnost prohlédnout celé startovní pole ještě na vrcholu sil. Zejména závodníci na čele dávali najevo, že to bude dnes hodně rychlé (nakonec se to vyplnilo, byl překonán traťový rekord a moc nescházelo a čas dnešního vítěze mohl být pod hodinu). A abychom stihli špičku i Lukáše najednou na jednom místě, byť s očekávaným časovým odstupem, přesunuli jsme se k Národnímu divadlu, kde se trasa dostávala do své druhé poloviny. Sotva jsme zaujali místa u bariéry, už tu byli "kluci z Afriky". A že už uběhli "desítku", to nebylo vůbec znát. A jak běžel čas, proud běžců sílil. Marná sláva, i zde platí Gaussova křivka, takže když se objevily dva bílé balónky s označením 2:10 přivázané k dresu vodiče , věděli jsme, že už je tu ta velká skupinka běžců, kteří mají "našlápnuto" v cíli na právě tento čas. A za chvilku už tu byl náš Lukáš, u kterého jsem si před startem "tipnul" jeho čas v cíli na 2:14 hod.. Z jeho pohledu to vypadalo, že zatím je vše v pohodě. A tak jsem zanechal batoh s věcmi na nábřeží před Národním divadlem v péči "vedení piditýmu" a volně vyrazil o další kilometr na smyčku u Palackého mostu, kde byla meta 16 km. Tam se mi jako fotografovi moc nedařilo, neb to bylo hned po občerstvovací stanici a do opravdu pečlivě připraveného záběru mi vběhl jiný závodník, takže jsem stihl už jen pohled na Lukášova záda. A tak hurá zpět, trošku lokty u bariéry před cílem a "čekání na finiš". Tam se dokumentace podařila. A tak v čase něco málo přes dvě a čtvrt hodiny "to bylo doma". Únava veliká, na trati to prý nebylo bez problémů, ale konec dobrý, všechno dobré. Únava za pár dní pomine a uvidíme, zda bude letos ještě nějaké repete, neb zlepšit si tento čas je další výzva.

A na závěr srovnání, o kom tento závod hlavně byl, když náš "piditým" zaměřoval svou pozornost hlavně na našeho "domácího" závodníka.

1. NICHOLAS KIPRUTTO Koec 1:00:07 KEN, 2. MANZA KAMAKYA Nicholas 1:00:09 KEN 3. KIPCHIRCHIR Matthew 1:00:15 KEN ..... ......... 3836. MACHALA Lukáš 2:17:12 1:17:05 CZE

Pozn. Na jednadvacátém místě doběhl časem 1:12:02 nevidomý Keňan Francis Thuo Karanja vedený po trase svým bratrem. A fotografii vítěze hned po doběhu jsem si "zapůjčil" z agenturního zpravodajství ČTK (René Volfík).