Opravdu důstojné rozloučení

Je opravdu zvláštní, když se člověk loučí se zimní sezónou v čase, kdy v Krkonoších na oblíbených trasách ještě leží průměrně něco přes metr sněhu, kdy tento sníh "je neustále doplňován" - zejména v posledních dnech, kdy v areálu Černá hora připadlo něco přes 30 cm a kdy teplota se přes nulu přešplhá jen ojediněle, a to většinou jen na jižních svazích. Ale už je to tak. V nížině o sobě dává vědět jaro a tak se objevují i jiné příležitosti, kterým je třeba "dát šanci". Proto se hned po návratu domů objevily všechny mé věci v pračce s tím, že část z nich bude k dispozici pro případ špatného počasí už tuto sobotu, kdy se naše rodinka vypravuje v různých rolích (závodník, fotograf, servis, divák atd.) na pražský Hervis 1/2 maratón. Ale zpět k běžkám, neb když se s něčím loučíme, bývá zvykem hodnotit. Tak jaká tato sezóna pro mě byla? Myslím, že opravdu povedená. A to snad ve všech směrech. Ať co do podmínek, absolvovaných kilometrů, prožitých zážitků i setkání se známými, neb většinu akcí jsem neabsolvoval sám. A konkrétně dnešek? Opět jako tradičně, tj. ode všeho něco. Od ranního mrazu a mlhy, po polední "nulu", tradičně dobré občerstvení, drobné sněžení až po odpolední občasné "azurro" a lehký vítr. A to vše na opravdu vysoké sněhové vrstvě, kterou rolby pomalu už nestačí zpracovat, tj. patřičně zhutňovat. I parkoviště si muselo na vyčištění počkat zřejmě do poledních hodin. To nás ale neodradilo od zaparkování auta v poměrně vysoké vrstvě sněhu. A jak to dopadlo? Dobře, neb bagrista byl opravdu velmi šikovný. A tak po našem odpoledním odjezdu zůstala na místě jen taková malá "ohrádka" kolem auta. Zato na vrcholu Světlé hory se rolba musela zřejmě na několikrát probít návějí o výšce necelého 1,5 m, aby prorazila trasu pro běžkaře. A to pod jejími pásy ještě minimálně 1,5 metru vysoká vrstva je. Na začátku dnešní trasy od Hoffmanových bud přes Velký okruh Černá hora se třikrát přechází přes místní sjezdovky. To, že člověk nepotká moc běžkařů, to ve všední den bývá obvyklé. Ale když cestou přes sjezdovky vidí tolik sjezdařů, kteří by se téměř dali spočítat na prstech obou rukou, to opravdu překvapí. A tomu úžasný klid, na vlecích i v lanovce minimum lyžařů, takže se nikdo ani nevzrušoval na kotvě zavěšenou běžeckou kombinézou putující nahoru a dolů. K tomu vzorně připravený manšestr. Ale jen v areálu Černá a Světlá hora, neb nad Pecí pod Sněžkou, a jak jsme se doslechli i od sjezdařů tak i v Peci, se na to zřejmě "vyflákli". Nebo že by to byl obchodní tah, neb těch pár lyžařů jim nestálo za to, a vše dají do pořádku až na víkend. Ten se ale trošku propadal, což se mi trošku vymstilo při závěrečném sjezdu k autu, kdy se mi nějak propadla a téměř zastavila pravá lyže, což mě vyhodilo doleva, obě lyže se na rozdíl od těla se zastavily a "tento celek" pak rozryl několik následujících metrů právě upraveného manšestru tak, že by se za to nemuselo stydět stádečko divočáků. Ale prý to "salto" mělo uměleckou hodnotu! Nakonec jsem ale měkkému povrchu vděčný za to, že kromě trošku naraženého ramena je to bez následků, byť mi není jasné, jak je možné, když lyže šly při pádu doleva, že když jsem se zvedal, měl jsem je špičkami doprava :-) A po posledním půl kilometru na Černohorské silnici, průjezdu "lesním žlabem" nad Hoffmanky a jízdou v čerstvém prašanu přes louku k autu pro mě skončily letošní poslední běžky, při kterých jsem resp. jsme jak udělali něco po svou kondici a zdraví, tak občas v rámci občerstvení si i trošku "zahřešili". Ale jaké by to byly běžky, kdyby je neprovázely i nějaké ty gastronomické zážitky. Ten dnešní, pro tuto sezónu závěrečný, byl opravdu celý "krkonošský", jen to černé pivo bylo původem z jižních Čech :-) A tak zdar té příští sezóně. Ale než tu zase bude, tak do té doby jsou před námi zážitky dalších ročních období. A tak vzhůru do letošního jara, které by mělo už konečně, byť jen zprostředkovaně, ovládnout i tyto stránky. Poslední slovo v tomto příspěvku ale bude mít ještě zima, neb nelze opomenout mé poděkování všem mým letošním "zimním spolupoutníkům" za milou společnost.