Ještě ráno utvrzováni, že počasí bude horší, než předevčírem předpovídali, tedy za polojasna s poměrně nízkou oblačností jsme vyrazili s jednou malou zastávkou na cestě (těžba dřeva) směr Železná Ruda. Na parkoviště na Špičáckém sedle, abychom zde zanechali za "poměrně slušnou" cenu, se kterou by mohli konkurovat i hradeckému Atolu, pardon nově firmě ISP, auto. Proč? Všechno parkování přes dvě hodiny
už je jako za celý den. A uznáte, že trasu na Černé, poté Čertovo jezero a zpět do sedla udělat za dvě hodiny sice asi lze, ale jen pro sportovní výkon.Čertovo jezero nás
přivítalo ve své plné kráse, zalité sluncem a modrou oblohou nad sebou. Stejně to vypadalo na kilometrovém stoupáku na rozcestí u Rozvodí řek Labe a Dunaje, aby při klesání k Čertovu jezeru se k tomu přidal vítr. U Čertova jezera opět velká pohoda a jelikož plány
tímto pro dnešek rozhodně nekončily, čekal nás po žluté návrat k autu. Vědomi si "prokoučování"obědů v posledních dvou dnech jsme tentokrát
nic neriskovali a posilnili se včas s tím, že třešničku na závěr jsme si nechali na další "štaci". Tou bylo parkoviště na druhé straně hranice pod vrcholem Gr.Arber, kde jsme opět nechali auto odpočinout (až po návratu jsme zjistili, že na ne zrovna vhodném místě, byť s
řádně zaplaceným parkovacím poplatkem - ale "neodtáhli jej":-) Po vyjetí lanovkou kousek pod vrchol jsme se rozhodli, že před kávičkou a něčím
sladkým si ještě dáme hodinový okruh kolem vrcholu s výstupem na všechny boční vrcholy i poté na hlavní vrchol. Počasí nám k tomu přálo, po obloze občas přešel větší bílý mrak a přibývala jedna fotka za druhou. Zajímavý pohled byl i na zde umístěné vojenské objekty, a to nejen z těsné blízkosti.Poté
slíbená kávička s něčím sladkým (teplý štrůdlíček neměl chybu) a když přes vrchol se začalo převalovat stále více šedivějších mraků, přidal se vítr a obsluha venkovní zahrádky začala sklízet se stolů vše volně ležící, nezbylo než sjet do údolí, "přivítat"se s autem a vyrazit na cestu zpět. Cestou
jsme se ještě zastavili před Srním, abychom se ještě podívali k Hauswaldské kapli a poté v samotném Srní, kde jsme se ještě stihli podívat, jak
to vypadá na chatě Vydra, na které jsme v devadesátých letech trávili týden dovolené. Ach ty vzpomínky :-) To, že jsme dnes dorazili na Kvildu trochu později, asi netřeba zdůrazňovat. Byl to opravdu parádní - jak na zážitky (a s nimi spojené další kilometry spojené opět se slušným převýšením a po svých) tak i na dobré (přesněji výborné) zprávy - Martine blahopřejeme a držíme palce.
Ještě ráno utvrzováni, že počasí bude horší, než předevčírem předpovídali, tedy za polojasna s poměrně nízkou oblačností jsme vyrazili s jednou malou zastávkou na cestě (těžba dřeva) směr Železná Ruda. Na parkoviště na Špičáckém sedle, abychom zde zanechali za "poměrně slušnou" cenu, se kterou by mohli konkurovat i hradeckému Atolu, pardon nově firmě ISP, auto. Proč? Všechno parkování přes dvě hodiny 
už je jako za celý den. A uznáte, že trasu na Černé, poté Čertovo jezero a zpět do sedla udělat za dvě hodiny sice asi lze, ale jen pro sportovní výkon.Čertovo jezero nás 
přivítalo ve své plné kráse, zalité sluncem a modrou oblohou nad sebou. Stejně to vypadalo na kilometrovém stoupáku na rozcestí u Rozvodí řek Labe a Dunaje, aby při klesání k Čertovu jezeru se k tomu přidal vítr. U Čertova jezera opět velká pohoda a jelikož plány 
tímto pro dnešek rozhodně nekončily, čekal nás po žluté návrat k autu. Vědomi si "prokoučování"obědů v posledních dvou dnech jsme tentokrát 
nic neriskovali a posilnili se včas s tím, že třešničku na závěr jsme si nechali na další "štaci". Tou bylo parkoviště na druhé straně hranice pod vrcholem Gr.Arber, kde jsme opět nechali auto odpočinout (až po návratu jsme zjistili, že na ne zrovna vhodném místě, byť s
řádně zaplaceným parkovacím poplatkem - ale "neodtáhli jej":-) Po vyjetí lanovkou kousek pod vrchol jsme se rozhodli, že před kávičkou a něčím 
sladkým si ještě dáme hodinový okruh kolem vrcholu s výstupem na všechny boční vrcholy i poté na hlavní vrchol. Počasí nám k tomu přálo, po obloze občas přešel větší bílý mrak a přibývala jedna fotka za druhou. Zajímavý pohled byl i na zde umístěné vojenské objekty, a to nejen z těsné blízkosti.Poté
slíbená kávička s něčím sladkým (teplý štrůdlíček neměl chybu) a když přes vrchol se začalo převalovat stále více šedivějších mraků, přidal se vítr a obsluha venkovní zahrádky začala sklízet se stolů vše volně ležící, nezbylo než sjet do údolí, "přivítat"se s autem a vyrazit na cestu zpět. Cestou 
jsme se ještě zastavili před Srním, abychom se ještě podívali k Hauswaldské kapli a poté v samotném Srní, kde jsme se ještě stihli podívat, jak
to vypadá na chatě Vydra, na které jsme v devadesátých letech trávili týden dovolené. Ach ty vzpomínky :-) To, že jsme dnes dorazili na Kvildu trochu později, asi netřeba zdůrazňovat. Byl to opravdu parádní - jak na zážitky (a s nimi spojené další kilometry spojené opět se slušným převýšením a po svých) tak i na dobré (přesněji výborné) zprávy - Martine blahopřejeme a držíme palce.
Žádné komentáře:
Okomentovat