Konečně nastal ten kýžený čas druhé části naší letošní dovolené. Byť opět to je do nadmořské výšky kolem 1000 m místo někam při hladině moře, dnešní odpolední teplota jak během cest tak i po příjezdu na Šumavu spíše odpovídala nějakým nižším polohám.Cesta na šumavskou Kvildu začala dnešního rána chvilku po desáté hodině. Nejeli jsme
podle navigací doporučované trasy, ale v
touze ochutnat pravou českou kuchyni jsme zvolili trošku pomalejší a klikatější cestu, abychom v poledním to čase dorazili do kraje kocoura Mikeše a ve formance U koně v Klokočné ochutnali (spíše se přejedli) opravdu mistrovsky připravené svíčkovou a kachničky. Škoda jen, že se jim nějak nepovedlo udržet laťku, neb cappuccino bylo spíše presso s trochou mléčné pěny na povrchu. S plným žaludkem jsme se pak pustili do
zbylých kilometrů. Provoz byl docela hustý, před Příbramí jsme se navíc dostali do kolony amerických historických válečných vozidel tak se nám příjezd na Kvildu o pár minut posunul.
Ale co je to pár minut, když další hodiny se prolenoší:-) Naše "základna" v hotelu Šumava Inn nemá chybu, během pozdního odpoledne jsme to i mezi "cedulema obce" okoukli, abychom doplnili plány, které jsme si přivezli, a po trošku "zmateční" večeři (navíc s panákem pálenky na uvítanou), neb v kuchyni křížem prohodili objednávky ze dvou stolů, což znamenalo, že sice přinesli dvě jídla, ale polovina vždy patřila vedle, se domluvil zítřek - Bučina, pramen Vltavy a slatě nad Kvildou. Tak ať vydrží počasí,
aby byly nejen zážitky, ale i nějaké ty obrázky.
Konečně nastal ten kýžený čas druhé části naší letošní dovolené. Byť opět to je do nadmořské výšky kolem 1000 m místo někam při hladině moře, dnešní odpolední teplota jak během cest tak i po příjezdu na Šumavu spíše odpovídala nějakým nižším polohám.Cesta na šumavskou Kvildu začala dnešního rána chvilku po desáté hodině. Nejeli jsme
podle navigací doporučované trasy, ale v 
touze ochutnat pravou českou kuchyni jsme zvolili trošku pomalejší a klikatější cestu, abychom v poledním to čase dorazili do kraje kocoura Mikeše a ve formance U koně v Klokočné ochutnali (spíše se přejedli) opravdu mistrovsky připravené svíčkovou a kachničky. Škoda jen, že se jim nějak nepovedlo udržet laťku, neb cappuccino bylo spíše presso s trochou mléčné pěny na povrchu. S plným žaludkem jsme se pak pustili do
zbylých kilometrů. Provoz byl docela hustý, před Příbramí jsme se navíc dostali do kolony amerických historických válečných vozidel tak se nám příjezd na Kvildu o pár minut posunul. 
Ale co je to pár minut, když další hodiny se prolenoší:-) Naše "základna" v hotelu Šumava Inn nemá chybu, během pozdního odpoledne jsme to i mezi "cedulema obce" okoukli, abychom doplnili plány, které jsme si přivezli, a po trošku "zmateční" večeři (navíc s panákem pálenky na uvítanou), neb v kuchyni křížem prohodili objednávky ze dvou stolů, což znamenalo, že sice přinesli dvě jídla, ale polovina vždy patřila vedle, se domluvil zítřek - Bučina, pramen Vltavy a slatě nad Kvildou. Tak ať vydrží počasí, 
aby byly nejen zážitky, ale i nějaké ty obrázky.
Žádné komentáře:
Okomentovat