Nebylo to rugby, ale americký fotbal. A hned soutěžní zápas ČLAF B 2011 Pardubice Stallions - Liberec Titans. Nikdy jsem skutečný zápas "naživo" neviděl, tak aby nebyla nějaká větší ostuda, pro jistotu jsem na chvíli ještě zabrousil na stránky s pravidly tohoto sportu. Číst něco je věc jedna, vidět to naživo ale věc druhá, takže k řadě situací jsem měl po celou dobu utkání určitě svérázný výklad, ale celkově soudím, že jsem se zas tak neztratil. V roli diváka a současně domácího fotografa jsme byli dnes podpořit naše želízko v pardubickém týmu běhající po trávníku s číslem 94. Na začátku jsem se trošku vrátil do vzpomínek, kdy na téže tribuně jsem párkrát jako malý kluk sedával se svým dědou na fotbalových zápasech, kdy tým VCHZ Pardubice se ocitl (opravdu jen na chvilku) v 1. fotbalové lize tehdejší ČSSR. Pravda, trošku se to tu změnilo, zmizela atletická dráha i cyklistický ovál, ale obě tribuny (nyní už se sedačkami) a travnatá plocha jsou na místě. Zápas se mi líbil nejen výkonem na hřišti, neb jsem si k tomu užíval i komentář k němu. Byť trošku svérázný, ale k tomuto typu sportu patřící stejně jako opravdu řádný rambajs, který dokázaly udělat necelé tři stovky (můj odhad) diváků . Však si to hráči obou týmů zasloužili. Jediné, co mne trošku vyvedlo z míry, bylo pohazování jakýchsi hadrů (flagů) rozhodčími po hřišti, když se stal nějaký přestupek. Záhy jsem však pochopil i toto a když pardubický tým zvítězil 66:20, naše želízko s číslem 94 k tomu také přispělo několika parádními zákroky a akcemi a nějaká ta fotka k tomu taky vyšla, takže nic než spokojenost. P.S. Kdyby se quarterbeckům ještě více dařily přihrávky do rukou receiverů, mohlo to vítězství být ještě větší :-)
Nebylo to rugby, ale americký fotbal. A hned soutěžní zápas ČLAF B 2011 Pardubice Stallions - Liberec Titans. Nikdy jsem skutečný zápas "naživo" neviděl, tak aby nebyla nějaká větší ostuda, pro jistotu jsem na chvíli ještě zabrousil na stránky s pravidly tohoto sportu. Číst něco je věc jedna, vidět to naživo ale věc druhá, takže k řadě situací jsem měl po celou dobu utkání určitě svérázný výklad, ale celkově soudím, že jsem se zas tak neztratil. V roli diváka a současně domácího fotografa jsme byli dnes podpořit naše želízko v pardubickém týmu běhající po trávníku s číslem 94. Na začátku jsem se trošku vrátil do vzpomínek, kdy na téže tribuně jsem párkrát jako malý kluk sedával se svým dědou na fotbalových zápasech, kdy tým VCHZ Pardubice se ocitl (opravdu jen na chvilku) v 1. fotbalové lize tehdejší ČSSR. Pravda, trošku se to tu změnilo, zmizela atletická dráha i cyklistický ovál, ale obě tribuny (nyní už se sedačkami) a travnatá plocha jsou na místě. Zápas se mi líbil nejen výkonem na hřišti, neb jsem si k tomu užíval i komentář k němu. Byť trošku svérázný, ale k tomuto typu sportu patřící stejně jako opravdu řádný rambajs, který dokázaly udělat necelé tři stovky (můj odhad) diváků . Však si to hráči obou týmů zasloužili. Jediné, co mne trošku vyvedlo z míry, bylo pohazování jakýchsi hadrů (flagů) rozhodčími po hřišti, když se stal nějaký přestupek. Záhy jsem však pochopil i toto a když pardubický tým zvítězil 66:20, naše želízko s číslem 94 k tomu také přispělo několika parádními zákroky a akcemi a nějaká ta fotka k tomu taky vyšla, takže nic než spokojenost. P.S. Kdyby se quarterbeckům ještě více dařily přihrávky do rukou receiverů, mohlo to vítězství být ještě větší :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat