Hlavní město ostrova Mauritius - Port Louis - jsme si "dali na dvakrát". Poprvé v rámci "ochutnávky" severozápadní části ostrova v jednom z objednaných výletů po ostrově, podruhé ve vlastní režii. První pořádné setkání nás čekalo po projetí nejrůznějších uliček a zákoutích města na pahorku, kde stojí pevnost sloužící v dřívějších dobách k obraně přístavu i celého města. Výhled na všechny strany opravdu parádní. Díky tomu jsme se trošku i lépe zorientovali a upřesnili si podle toho, co z druhého plánovaného výletu už se nám povedlo odsud spatřit resp.o co jej třeba ještě doplnit. Po přejezdu na nábřeží už to byla směsice moderní architektury v obchodní části města a tou historickou, co spíše souvisí s přístavem a tzv. obytnou částí s různými stavbami od obytných domů až po mešitu, kostel apod. Na nábřeží jednu z dominant představuje i místní poštovní muzeum, které tvoří jakýsi předěl, za kterým už je do nejnovější, co bylo ve městě v posledních letech vystavěno. A jelikož se jedná o samé centrum města, provoz aut se ničím nelišil od toho, co známe. Stojící kolony, troubící řidiči atd. Jen s tím rozdílem, že se tu jezdí vlevo. Po doplnění energií v restauraci L´Escale jednoho z nových hotelů na nábřeží jsme navštívili místní poštovní muzeum a nakonec pro sobotní inspiraci si zněžně prohlédli u nákupní zónu Caudan Waterfront, co zde zejména z typických výrobků pro tento ostrov se nabízí. Na zpáteční cestě jsme ještě zvolili krátkou zajížďku ke koloniálnímu domu Euréka, ale zamýšlená foto zastávka se nepovedla, neb čas na absolvování prohlídky už nebyl a na samotné pořízení jedné fotografie se, neb dům je z cesty i parkoviště poměrně dobře ukrytý pro zraky příchozích, dámu sedící před vstupem do zahrady ukecat nepovedlo. Druhého dne ráno jsme se vypravili zpět, tentokrát jsme pro dopravu zvolili linkový autobus. A že to byl další zážitek, netřeba se rozepisovat. Po příjezdu do města jsme doplnili dojmy ještě o pár míst kolem hlavní třídy a druhé strany nábřeží a pak už směr tržnice a přilehlé uličky. Řeknu Vám, že byť si myslím, že jsme nakonec zamýšlené nákupy "s obchodnickou ctí" zvládli, i když jeden tu neví a to samé si určitě mysleli i prodávající, nic pro mě. Takže to zde nebyla na nějak dlouho, ještě něco sehnat s Dodem a pak přes ještě jednou ulicí přes celý trh směr autobusové nádraží. Ten pro směr Flic en Flac zrovna odjížděl, ale zastavil, takže bez čekání směr Sugar Beach a v pozdním odpoledni tak vyšel čas ještě i na pláž a něco procházek kolem resortu. P.S. Nevěsta si ty šaty skutečně namočila :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat