Pohled z okna a máme jasno, to samé potvrzuje i místní předpověď. Plánovaný den na a kolem jezera Königsee je před námi. Shora jsme jej viděli, tak teď se ještě po něm projet místní elektrolodí a podívat se i na dvě z jejich tří zastávek, které na jezeře má, nepočítám-li vlastní přístaviště v samotném Schönau. Takže zbytečně neztrácet čas, neb za chvíli do přístaviště dorazí první busy s různými výpravami a škoda ztrácet čas čekáním na loď. To vyšlo, dokonce tak, že jsme rovnou nastupovali (a jako poslední, takže hned odjezd), a jelikož přálo počasí, zvolili jsme cestu rovnou až na konečnou, tedy Salet kousek pod dalším ale mnohem menším jezerem Obersee, abychom nejprve „dali“ vodopád a pak se až vrátili na poloostrov St. Bartholomä a tam si to prohlédli cestou zpátky. Samozřejmě, že jsme udělali dobře, neb když jsme se několikanásobnou ozvěnou, kterou všem předvedl při hře na trubku jeden z lodníků. Pak už stále se zvětšující obrázek malebného místa St. Bartholomä, abychom zde krátce zakotvili, většinu cestujících nechali vystoupit a se zbytkem se vydali na posledních cca 25 min. jízdy na konečnou, tedy Salet. Odtud po čtvrthodince chůze se nám trošku rozevřely kopce kolem, aby se uvnitř objevila plocha jezera Obersee, na jehož konci se kopce zase „spojily“ a v jedné průrvě se objevil 180m vysoký vodopád. Tam to ale ještě byla hoďka slušné chůze (někdy nahoru, někdy dolů, po schodech či kamenech) a teprve cestou zpět jsme viděli, jak jsme zase udělali dobře, když jsme sem šli hned, neb prodírat se po úzké cestě turisty jdoucími opačným směrem stačilo jednou, tedy cestou zpět. A vodopád? Paráda, byť té vody už tolik neměl, přesto stačilo. Pak už jen hoďka a několik posledních metrů poklusu, aby nám neujela loď a nemuseli jsme cca dalších 20 minut čekat na další. To už se nám ale nad hlavami začali honit mraky, aby po příjezdu do St. Bartholomä se při doplňování energie (mj. vynikající rybí eintopf) se zvedl vítr a zbytek oběda jsme absolvovali uvnitř pod střechou. Až na to počasí vše časově klapalo, tak jsme si po obědě řekli, že kávu necháme na jindy a jako jedni z mála nebo snad téměř jediní jsme se vypravili k druhému cíli, ledové jeskyni v dolině nad klášterem, kam jsme měli doputovat po hoďce a čtvrt chůze. Byť nás po většinu cesty doprovázel déšť (snesitelný, pak už jen občasný deštík), cesta OK, neb připravený turista by neměl mít problém, a po hodině tu byla konečná turistické trasy s výhledem na ledovou jeskyni. Dále už jen na vlastní nebezpečí, jak psali na tabuli. Vzali jsme to v úvahu, dávali pozor jak na místa, kam šlapeme, tak na vše kolem a nakonec se nám naskytl ten očekávaný pohled. Zpět to musela být tradičně nějaká delší a horší cesta, která se zpočátku zdála jako zkratka, ale pak už to byla chůze v podstatě zarostlým korytem vyschlého potoka, naštěstí jen chvíli, abychom poté dorazili na výchozí místo, když ta „správná“ cesta vedla asi o třicet metrů níže. Jediným zajímavým momentem bylo, když proti nám s deštníkem v ruce, v tričku, kraťasech a teniskách spíše připomínajících balerínky přicházela nějaká Asiatka s dorazem, jak je to daleko k jeskyni. Té jsme pouze sdělil, že necelých 20 min. ale že v tom, co má na sobě, se tam nedostane. Přišla na to za chvíli, takže to otočila a spěchala zase zpět za jiným zážitkem. Nám už zbývala jen cesta zpět, na jejímž konci déšť zesílil, pak si chvilku počkat (pod střechou) na loď a za deště se vrátit tam, odkud jsme ráno vyrazili, s vědomím, že večeře dnes bude opět někde kolem penzionu. Před ní ještě jeden čaj "baby Jagy", jak jsme si ten myslivecký grog přejmenovali. A protože zítra už odsud odjíždíme na dalších pár dní do Salzburgu , všechno si sbalit a podle počasí tomu ráno přizpůsobit program zde, neb přestože jsme toho zde zvládli za těch pár dní opravdu dost, ještě by se něco určitě našlo. Třeba se ještě jednou podívat někam nahoru, vrchol Jenneru se nabízí :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat