Včera dlouho debatovaný program na dnešek, tedy neděli, se postavil na tom, že ranní skoro zataženo se postupně začne měnit na polojasno až místy jasno, takže nejdříve hodina a půl jízdy v autě s občasnou zastávkou na foto, pak už po jednotlivých místech pobřeží, která jsme ještě nenavštívili. Až do Tonstadu to vycházelo, oblaka na obloze postupně ubývala, takže jsme trasu ještě protáhli a začali návštěvou přístavu a centra Flekkefjordu. Tam jako kdybychom si svoje mraky přivezli! Takže když jsme si jej prošli a nafotili obrázky za občasného se zjevení sluníčka v nějaké díře v mracích, zašli jsme na cappuccino. Logicky dovnitř místní kavárny, na zahrádce neseděli ani otužilí místní :-) Pak ale jako kdyby někdo mávnul kouzelným proutkem, takže jsme si návštěvu těch zajímavějších míst zopakovali a nafotili nové obrázky. Další zastávkou byla Midbrødøya u Egersundu. Tam jsem hlavně chtěl kvůli historii z II. světové války, neb zde umístěné klamné vojenské cíle stály docela dost životů a materiálních škod britské letectvo. Při té příležitosti měla být ještě "zdvořilostní" návštěva místního majáku. Proč zdvořilostní? Protože když jsme doslova prolezli maják v Lindesnes, tento už měl být jen rychlou dokumentací a pokračováním na další zastávku. Ale ouha, tentokrát jsem se přepočítal. Nejen v tom, kolik a v jak členitém terénu jsme museli ujít, než jsme se k samotnému majáku dostali, ale i v tom, jak zajímavý byl a byl i za menší vstupné (Nebylo něco špatně? Správce neměl elektronickou pokladnu a ani nevydával daňový doklad a přesto to tu funguje :)) přístupný až nahoru. Navíc s drobným výkladem místního správce, kterého jsem pak po návratu dolů tak vyzpovídal z událostí II.sv. války zde, že na to vlastní místo, kde se to odehrálo a zůstal tam v podstatě jedna "kovová čepice", jsme nakonec ani nezajížděli a místo toho strávili kolem majáku mnohem více času, než jsme plánovali. Přes krátkou zajížďku do přístavu v Hellviku jsme přehlídku majáků, byť tento už byl proti těm předchozím opravdovým trpaslíkem, uzavřeli. Na Holmavatn se nám nechtělo jet po již známé cestě, zejména když je po ní díky objížďce slušná zajížďka, tak jsme na závěr dnešních kilometrů zvolili zkratku. Ano, jako obvykle, byla nakonec delší, ale ne horší a hlavně jsme poznali, co všechno lze ještě vidět v okolí jezera Holmavatn, takže zamýšlenou dvanáctikilometrovou vycházku v některý z dalších dnů asi ještě trošku protáhneme. Prostě zjistili jsme, jaké krásy máme doslova hned "za domem". Zítra to ale nebude, vstává se trošku dříve a vyrážíme na Preikestolen - skalní plošinu o rozměrech 25x25 m na vrcholu skalního bloku vystouplého ze svislé skalní stěny a tyčícího se 604 metrů nad hladinou Lysefjordu. 
Žádné komentáře:
Okomentovat