Co se stalo? Večer upravili předpověď počasí "do minusu" a poslali do oblasti kolem Preikestolenu mraky s předpovědí občasné přeháňky. Naopak předpověď na úterý "do plusu", tedy celodenní jasno, takže nebylo co řešit. Místo do výšky 605 m n.m. (po svých) jsem se dnes díky chvilce nakupování (nic se nenakoupilo, ale cappuccino bylo až v Øvre Holmegate, když v přístavu nám jej ven, kde bylo překrásně, nechtěli dát s tím, že ven jen černá káva) na závěr dnešní poznávačky dostal max. jen do výšky 5. patra nákupního centra Arkaden/Torgterrassen ve Stavangeru. A to ještě po jezdících schodech :-) Ale postupně. Cestu do Visnes jsme měli v programu hlavně na jedno doporučení (moc díky, Lenko, škoda že jsme se nemohli v rámci ní ní někde potkat). Cesta docela uběhla, jediná trošku komplikace je a bude průjezd Stavangerem, kde se opravují hlavní silnice a neskončí dříve než v r. 2019. Pak už to byl jeden zážitek za druhým. Hlavně jízda dvěma podmořskými tunely, kde udržet povolenou rychlost byl občas trošku problém. Ani ne tam. Tam před námi až do bodu klesání jel traktor, takže to nemělo chybu. Ale zpátky, kde jsme jeli jako první a ti za námi si mysleli, že je třeba trošku přidat. Při cestě do Visnes jsem si upravil své představy o městu Haugesund, neb jsem jej nečekal tak velké a tedy jsem měl trošku pocit, že jedeme špatně. Ale vše dopadlo, prohlédli jsme si malý přístav s muzeem hornictví a kopií Sochy svobody a vydali se na druhou zastávku (nepočítám foto stopy, těch bylo cestou tam i zpět tradičně více), do Stavangeru. Trajekt do Mortaviky akorát přijížděl, když jsme jej ze vzdálenosti asi 2 km spatřili, takže zpět to bylo bez minuty čekání na něj. Téměř jsem si nestihl ani udělat fotku v Arsvågenu. Pak poslední pokochání se okolními ostrůvky, zase hup do tunelů a do špičky ve Stavangeru, kterou jsme zvládli tak, že jsme zaparkovali u nádraží a prohlédli si centrum a hlavně přístav, takže zpět jsme se vraceli vlastně až po jejím odeznění. Dnes opět jsme využili různých silnic a silniček v rámci hledání zkratekpři cestě zpět, kdy hlavním vodítkem byla nedaleká větrná farma, takže i dnes můžeme říci, že aspoň na jedné z nich jsme byli v její historii zcela jistě první auto s českou registrační značkou :-) P.S. Ta "kuželka" na fotce je námořní mina z 2. sv. války :-(( a ve Stavangeru před odjezdem krátce sprchlo, zato při návratu k jezeru Holmavatn se obloha dostala do standardní večerní podoby.
Žádné komentáře:
Okomentovat