Narozeninová párty skončila, hosté odjeli

 
A vše je uvedeno zase do "normálu", abychom se po jen před malou chvílí skončeném slavení zase na necelý týden přepnuli do pracovního režimu. Víkend se povedl, počasí přálo, co do horka až příliš, navíc teplo "podporoval" i téměř nevyhaslý krb, ve kterém se připravila většina víkendového teplého jídla. P.S. A vyšlo i na nedělní snídani v zahradě, kdy tentokrát nefoukal ani žádný vítr a ještě zůstalo i něco z toho včerejšího tepla, než se sluníčko dostalo k tomu, aby začalo zvedat teplotu tak rychle, že před polednem to bylo pomalu na pobyt ve sklepě pod domem :-)

 

Z víkendu zbývá už jen necelých 44 hodin :-)

Zda to bylo pod dojmy z celého týdne, když jsem jednou vstával ještě dříve z důvodu cesty do Ostravy (tentokrát opět na otočku, přičemž cesta zpět mne objížďkou zavedla i do Pardubic), či těšením se na tento víkend v domácím prostředí, nevím, ale asi nějaký důvod to mé dnešní opravdu brzké probuzení mělo. Možná také tím, že je potřeba toho trošku více stihnout, než u nás vypukne další domácí slavení, tentokrát spojené s nejmladší členkou ze strany našich nejbližších, tedy narozenin naší Ali. Sice trošku opožděně, ale znáte to, jak se občas v kalendáři hledají termíny, aby se to hodilo všem nebo aspoň skoro všem. A jak začít den s tak krásným počasím než snídaní v zahradě :-) A navíc ve společnosti :-)

 

Neděle po dovolené

Utekla stejně jako ten týden dovolené, neb ani dnes jsme se "nezastavili" a snažili se zvládnout toho co nejvíce. Už to nebylo ale žádné putování za historií, specialitami místní kuchyně, procházky po pláži apod., ale nahradila to "inspekce a rychlá údržba" zahrady a první selekce pořízených fotografií. V 1. kole se mi podařilo vyčistit soubor pořízených fotografií jen minimálně :-( , tedy nic neobvyklého, takže k vytvoření toho správného výběru budu ještě muset zapracovat a s dalšími se ještě rozloučit. Co trošku připomenulo minulou neděli, byly mraky na obloze v čase odpoledního nedělního cappuccina. Ty s sebou také přinesly bouřku, ale menší a jen s trochou deště. Tedy nic srovnatelného, co se před týdnem dopoledne dělo v Giardini Naxos. A co se týká surovin na saláty, už jsme (a doufám, že pár dalších týdnů) budeme soběstační. A nabídka surovin je a ještě bude značně rozmanitá. P.S. A to by už měla být tečka za vším z uplynulého týden, zítra čeká začátek nové, tentokrát již pracovního. A do další dovolené musí uběhnout nejen ten, ale i další tři po něm, takže je zase na co se těšit :-)

 

 

Všechno jednou končí

Ano, je to už tak. Kufry tentokrát nepřijely mezi posledními, na terminálu jsem si vyzvedl i svůj mobil, i cesta domů proběhla na to, kolik bylo na cestě uzávěr, díky slabému provozu v pohodě, takže můžeme zase přepnout do obvyklého fungování :-) Sice se všemi těmi zážitky to asi nebude úplně snadné se "zaklimatizovat", zítra už u oběda určitě nebude slyšet hlasité "Ciao professore, Ciao signora" a po jeho skončení mé "Ciao Maestro, grazie mille" a nebude už ani spousta jiných věcí, které nás po ten po všech stránkách opravdu parádní týden provázely. P.S. Ale první "všední" krok už je za námi, viz rychlé doplnění energie hned po návratu domů :-)

Hladké přistání a teď ještě ty kufry a mobil

Když si odmyslím to, že na letišti v Catanii jsme v podstatě prostáli veškerý čas ve frontě na odbavení (po dlouhé době nezbyl čas ani na "letištní" cappuccino"), tak jak let (sedadlo u okénka před křídlem), tak i přistání nejen v pohodě ale i v plánovaném čase. Tak snad tentokrát nebudeme, jako skoro tradičně, mezi posledními, kterým přijdou kufry. Pak ještě zavolat na provoz terminálu č. 2 a požádat o vydání mého mobilu, který se rozhodl se mnou na dovolenou necestovat a zůstal v péči letiště. P.S. Cestu na letiště naše skvělá delegátka opět nejen doplnila dalšími zajímavými informacemi o Sicílii, ale i zpestřila okružní prohlídkou historického centra města Catania, takže ani dnes se nezapomnělo na historii.

A přece ještě jednou Café O´Neil

Naše vycházka po Recanati přinesla poznání, že kromě jednoho snacku, pominu-li market, a vedle něj pizzerie jinde asi s něčím lehkým k snědku nepořídíme. A když jsme o tom "meditovali" před Café, zjistili jsme po krátkém rozhovoru s obsluhou, která připravovala restauraci na otevření v 11 hod., že bychom i zde něco rychlého pořídili. A tak padla volba na poslední salát zde - Caprese. A aby to bylo opravdu místní, základem byla Mozzarella di bufala. Něco k tomu na napití, určitě to bude rychle, je to lehké, takže vše zvládneme a ještě se v hotelu stačíme převléknout na cestu. Všechno klaplo, až na tu "lehkost", neb když se na talíři objevilo 5 (slovy pět) koulí mozarelly jako základ, jako předkrmový salát nám to rozhodně nepřipadlo. Ale nakonec jsme dali i to, jen jsme si trošku více zkrátili čas na vše do odjezdu. A navíc jsme museli odmítnout i pozornost pana majitele a 1/4 melounu si u něj "schovat na příště". Teď se zbývá už jen převléknout a počkat na autobus na letiště do Catanie.

Dopolední procházka po Recanati

Venku pomalu roste teplota, kufry máme v recepci, nejnutnější věci u sebe, tak ještě jednou se podívat po místech, kudy směřovaly několikrát naše kroky při pobytu zde. A to za různými příležitostmi. Od cesty na autobusovou zastávku, přes návštěvy restaurací až po vycházky do centra Giardini Naxos. A abych nezapomněl, dnes je to navíc ještě s cílem podívat se a taky zajistit něco "k snědku" před odjezdem autobusu na letiště. Asi to nebude úplně lehké, neb většina restaurací otevírá až v poledních hodinách, ale nějaký snack tu určitě otevřený najdeme.

Něco z místní kuchyně

Sice pár obrázků k tomuto tématu už bylo v předchozích příspěvcích většinou z času poledního, kdy jsme buď byli na výletech nebo si z pláže odskočili do jedné z nedalekých restaurací, ale to hlavní, tedy jak se o nás starali v Baia degli Dei, sem cestu ještě nenašlo. Takže napravuji a přikládám malé ohlédnutí nad hotelovou kuchyní, která se o nás starala během pobytu. Výběr obrázků je napříč všemi večeřemi. A jak nám k tomu sdělil jeden pán pobývající tu déle, tedy "že tu určitě nepřibereme, ale taky nezhubneme" :-) Což se potvrdilo a nejen v místních restauracích, ale i zde nám moc chutnalo. A jelikož tu mají pravidelně více hostů z Česka, tak i volba večeře byla češtinou patřičně podpořena. P.S. A já ještě dodám, že to byla po hodně dlouhé době dovolená, kterou jsme strávili ve společnosti více Čechů, takže naše rodná řeč se zde tentokrát hodně uplatnila, byť ani s tím světovým jazykem nebo pár italskými slůvky jsme se neztratili.