Ale ani tento víkend zimu moc nepřipomínal a co do jeho náplně by se dalo říci, že to bylo od ničeho k ničemu. Takže hlavně drobnosti a resty doplněné brouzdáním po Internetu. Hlavně po informacích k našim letošním plánům, aby se aspoň část z nich podařila "zmaterializovat" A nejde jen o čas našich letošních dovolených.. P.S. A abych nezapomněl na odpolední "modelínovou dílnu" před nedělním čajem o třetí. Některé výrobky by si člověk mohl splést a "přikousnout" k čaji :-)
Po začátku týdne, z něhož větší část padla na školení a několik pracovních setkání v Praze, se po zbylé pracovní dny stala místem mého pobytu již tradiční lokalita, kde naše firma pořádá větší akce, tedy GCKO Konopiště. Ani tentokrát to nebylo jiné, takže padesátka vedoucích zaměstnanců firmy tu má až do zítřejšího odpoledne poměrně bohatý program, jehož výstupem by mělo být potvrzení směrování firmy v dalších letech. A jelikož to není jen o formální komunikaci, část programu se přesouvá i do pozdních a zítra i do brzkých (vyjádření těch, kteří si jsou zvyklí přispat a přijít až "na devátou") dopoledních hodin.
Jak to tak po dovolené, ze které se v podstatě jde hned do práce, bývá, nejbližší volno padne na "likvidaci" restů, definitivní rozloučení se symboly vánočního času i nově vzniklých "příležitostí". A když navíc venku trošku zasněžilo, zbyla jak chvilka na jeden malý výlet s večer upraveným souborem fotografií z nedávného běžkování pod Dachsteinem, tak i na naplánování letní dovolené. P.S. A jaké bylo zadání? No přece, když ta zimní byla na sněhu a za mrazu, letní by měla být u vody a v teple. A jaké má tato rovnice řešení, na to odpovídá ten jediný dnešní obrázek s modrou oblohou, který jsem si vypůjčil z galerie na jejich webu.
I poslední část cesty proběhla OK, byť díky nehodě na D1 před Prahou a ucpané Jižní spojce jsme se rozhodli dostat se na D11 z D1 přes Říčany a Český Brod na exit 25, odkud to sice až po Chlumec docela foukalo, ale to bylo vše. Auto už je zaparkované, věci vybaleny a uklizeny, takže nezbývá než stáhnout fotky, něco málo sníst a připravit si věci na zítra do práce. Dojmy z dovolené přijdou na řadu až o víkendu :-) P.S. Ale bude to chtít vytřídit fotky a udělat výběr, neb i tentokrát jich je požehnaně :-)
Cesta z Ramsau až před České Budějovice byla poměrně v pohodě, byť na jejím začátku to bylo hodně opatrné a díky nehodě v tunelu u Sankt Pankratz s malou zajížďkou, abychom se pak vrátili na obvyklou trasu a až za Linec se nepotkali se sněhem v okolí silnice. Pak jsme se s ním sice kolem státní hranice zase potkali, ale ne na silnici, takže jízda v naprosté pohodě. Když přišel čas na oběd, padla volba na penzion U koňské dráhy, tedy na českou kuchyni. A dobrý, tak snad i ten zbytek cesty bude v pohodě.
Po očištění a "zprovoznění" auta, sbalení věcí a hlavně úhrady všech našich výdajů v hotelu ještě drobný nákup místním Sparu a vyrážíme směr DOMOV. Byť to vypadá, že cesty jsou ošetřeny, minimálně do údolí na státní silnici to nebude nic moc. A asi zážitkem bude i cesta Pyhrnpassem. Za ním by to ale už mělo být většinou o dešti a teplotě nad nulou. A jak by to mělo vypadat od Lince dále? Ještě by mohlo být něco málo kolem hranic, kde by při známé péči o naše silnice, lze čekat nějaké zbytky sněhu, a v samotném závěru cesty by se měl na D11 přihlásit ke slovu i silný nárazový vítr. Tolik prognóza. Jaké to bylo, uvidíme za necelých 7 hodin jízdy, což je odhad pro dnešní podmínky.
Ale nevím, zda to platí i o odklízení sněhu :-) Včera jsem si s tím dal práci, aby ráno to byla jen "kosmetika", a ono to bude "opáčko" :-) Tentokrát se už nespolehnu na mou výbavu a půjdu požádat majitele hotelu o něco "výkonnějšího", abych s tím zvládnul předek auta a vytáhl jej z té závěje.
Ty delší běžky zvládly v místních stopách 99 km, ty kratší 64 km. Docela úspěch, když ten závěr dnes odpoledne byl pomalu o tom, že někdy byl člověk i rád, že jej ten vichr nežene zpět :-) A odměna za stupně vítězů za zde absolvované sportovní výkony nenechala na sebe čekat :-) P.S. To zelené byla večeře, aby se vůbec ten moučník - Kaiserschmarrn - vůbec dal sníst. Co že to je za moučník? Císařský trhanec, Roztrhaná karamelizovaná palačinka ze sladkého těsta s rozinkami a jablečným pyré.
Když se vítr zklidnil a ustalo i sněžení, řekl jsem si, že by to ještě mohlo klapnout i dnešní pozdní odpoledne. Tentokrát jsem zvolil východní část okruhu v údolí s očekáváním, že tam pojedu po větru a až se budu obracet, mohlo by to být ještě lepší. Ale jak to tak bývá, když člověk míní, tak příroda mění. Tam to bylo s takovými větrnými poryvy, že jsem párkrát musel zůstat stát s lyžemi napříč větru, aby mne to nesfouklo. Nakonec jsem ani na východní konec okruhu nedorazil, neb abych včas dorazil zpět, musel jsem ubrat a trasu si zkrátit. Přesto ty poslední tři kilometry byly v podstatě už mimo stopu, pokud zrovna nejel nikdo proti a já mohl aspoň kousek využít jím zanechané stopy, než ji zafoukal vítr, docela jsem se trápil. Byly chvíle, kdy člověk byl i rád, že po rovině nejede zpět, když se vítr občas předvedl. P.S. Zpět jsem sice dorazil se zpožděním, ale s určitým uspokojením, že jsem to nevzdal. Ale bylo to možné jedině díky místním podmínkám, tedy údolí se spoustou možností se v případě, že by se počasí ještě zhoršilo, někde schovat apod. Na horách bych do toho rozhodně nešel. Teď se dát dohromady a jít si na večeři vybrat odměnu za dosažené sportovní výsledky :-) 
Tak pak je třeba těch joulů doplnit najednou více. Bohužel se ten pozdní oběd posunul v čase - díky počasí na cestě z Fliegenpilzu. Ale nic mu to neubralo na tom, že přišel k duhu. Změna ale byla, neb sice jsme tu námi zamýšlenou polévku na stole ve Verweilzeitu viděli sice včera, ale naše domněnka, že to je dýňová, byla chybná. Ukázalo se, že je to čočková. Ale i ta neměla chybu, zejména, když už žaludek dával o sobě vědět, že by snad zvládl cokoli. P.S. A jelikož byla nejen vydatná, ale bylo jí i docela dost, tak dortík byl jen "na polovic". P.S. To, že se i toto pozdní odpoledne půjdu sklouznout (opravdu již naposledy, neb zítra hned ráno odjíždíme), mne ještě neopustilo. Tak uvidíme, jestli se počasí v dohledném čase zklidní. Mohlo by.
Poslední den ve stopách pod Dachsteinem začal dle plánu, byť počasí tomu moc nepřálo. Východní část Sonnenloipe byla upravená tak, jak to počasí dovolilo. Tedy v místech, kde to více foukalo, zrovna stopa moc viditelná nebyla. Ale nakonec jsme se úspěšně dostali do lesních partií nad Rőssingem, abychom si chvilku užili kousku trasy bez větru a s poměrně dobře upravenou stopou. Když jsme míjeli Jausenstation Fliegenpilz, stále to vypadalo, že to dotáhneme až do místa plánované otočky. Tedy do místa odtud vzdáleného cca půl kilometru. Když ale po pár desítkách metrů jsem se míjel s německou dvojicí, která jela odtud, a dozvěděl jsem se, jak již za zatáčkou pořádně fičí, obrátili jsme se a vzhledem k tomu, že ještě začalo více sněžit, tak jsme se rozhodli, že se chvilku schováme. Fliegenpilz byl tím správným místem. Jelikož jsme nechtěli měnit plány po návratu do centra, tedy pozdní oběd tam, zde to bylo jen o čaji s citrónem. Sněžení se za chvíli umravnilo, bohužel ale vítr ne, takže zpátečních necelých sedm kilometrů byl docela očistec. Ale zvládlo se to a teď je čas na ten pozdní oběd.
Vypadá, že se venku počasí uklidňuje. Dokonce přes mraky pronikají první sluneční paprsky. Běžky jsem již "vyprostil" z auta, takže počkáme na desátou a pokud bude vše OK, vydáme se tentokrát na východní konec údolí, abychom trasu doplnili ještě o krátkou smyčku nad Rőssingem a vrátili se zpět do centra a tam ukončili naše běžkování pod Dachsteinem, neb tomu pozdně odpolednímu běžkování asi nebude přát počasí. P.S. Vědomi si, že dnes nás čeká až asi hodně pozdní oběd, snídaně byla o to vydatnější :-)
