středa 17. ledna 2018

Severní vítr umí být krutý

Poslední den ve stopách pod Dachsteinem začal dle plánu, byť počasí tomu moc nepřálo. Východní část Sonnenloipe byla upravená tak, jak to počasí dovolilo. Tedy v místech, kde to více foukalo, zrovna stopa moc viditelná nebyla. Ale nakonec jsme se úspěšně dostali do lesních partií nad Rőssingem, abychom si chvilku užili kousku trasy bez větru a s poměrně dobře upravenou stopou. Když jsme míjeli Jausenstation Fliegenpilz, stále to vypadalo, že to dotáhneme až do místa plánované otočky. Tedy do místa odtud vzdáleného cca půl kilometru. Když ale po pár desítkách metrů jsem se míjel s německou dvojicí, která jela odtud, a dozvěděl jsem se, jak již za zatáčkou pořádně fičí, obrátili jsme se a vzhledem k tomu, že ještě začalo více sněžit, tak jsme se rozhodli, že se chvilku schováme. Fliegenpilz byl tím správným místem. Jelikož jsme nechtěli měnit plány po návratu do centra, tedy pozdní oběd tam, zde to bylo jen o čaji s citrónem. Sněžení se za chvíli umravnilo, bohužel ale vítr ne, takže zpátečních necelých sedm kilometrů byl docela očistec. Ale zvládlo se to a teď je čas na ten pozdní oběd.
 
 

Žádné komentáře: