středa 17. ledna 2018

Ten konec byl asi už "přes závit"

Když se vítr zklidnil a ustalo i sněžení, řekl jsem si, že by to ještě mohlo klapnout i dnešní pozdní odpoledne. Tentokrát jsem zvolil východní část okruhu v údolí s očekáváním, že tam pojedu po větru a až se budu obracet, mohlo by to být ještě lepší. Ale jak to tak bývá, když člověk míní, tak příroda mění. Tam to bylo s takovými větrnými poryvy, že jsem párkrát musel zůstat stát s lyžemi napříč větru, aby mne to nesfouklo. Nakonec jsem ani na východní konec okruhu nedorazil, neb abych včas dorazil zpět, musel jsem ubrat a trasu si zkrátit. Přesto ty poslední tři kilometry byly v podstatě už mimo stopu, pokud zrovna nejel nikdo proti a já mohl aspoň kousek využít jím zanechané stopy, než ji zafoukal vítr, docela jsem se trápil.  Byly chvíle, kdy člověk byl i rád, že po rovině nejede zpět, když se vítr občas předvedl. P.S. Zpět jsem sice dorazil se zpožděním, ale s určitým uspokojením, že jsem to nevzdal. Ale bylo to možné jedině díky místním podmínkám, tedy údolí se spoustou možností se v případě, že by se počasí ještě zhoršilo, někde schovat apod. Na horách bych do toho rozhodně nešel. Teď se dát dohromady a jít si na večeři vybrat odměnu za dosažené sportovní výsledky :-) 



Žádné komentáře: