Říká se, že by si člověk po návratu z dovolené měl ještě chvilku odpočinout, než se zase vrátí do víru všedních dnů a událostí v nich. Tím, že se člověk sice do víru všedních dní vrátil, ale ty všední dny už jsou jiné, a přidáme-li k tomu ten divný čas, tak už se to asi v tom pravém slova smyslu jen tak brzy nepovede. V čem byla ta zásadní změna, pokud zapomenu na to "řvaní cikád", je teplota. A to tam v čase našeho odjezdu ještě nekulminovala. Mimochodem ty cikády snad musejí mít nějaký proti teplu odolný krunýř nebo nějaké dobré chlazení, neboť na těch stromech byly v podstatě na přímém slunci a při takových teplotách už by se pomalu měly srážet bílkoviny. Ale asi vydrží více. Co by možná stálo za zmínku, je i to, že to po tom řeckém hodování bylo sedm dní v podstatě bez masa. Na rozdíl od Řecka, ale se sladkou tečkou v podstatě každý den. Tam na ni prostě už nebylo místo :-) Z toho všedního lze dodat, že telefon zvonit nezapomněl, maily a sociální sítě fungovat a zahrada plodit, kvést a vyžadovat péči (naštěstí poslední deštivé dny se postaraly o závlahu). Ale už mi nestačilo zůstat jen "mezi ploty". Bylo i jedno příjemné poledne v Park Golfu Roudnička, které bychom si chtěli brzy zopakovat na opačné od Hradce Králové, dokonce možná že ve stejné vzdálenosti od centra jako je Roudnička. A abych se nenudil, tak se vyskytl drobný problém na vratech ke garáži, se kterým už ale musí pomoci odborník se svářečkou. P.S. Když už považuji dnešek za konec týdenní aklimatizace, tak zítřek by zase mohl být dnem prvních příprav na další výpravu za zážitky. Tentokrát v tuzemsku, ale po stránce vyžadované papírové dokumentace to pomalu vyjde na stejno. Naštěstí to hlavní vyplňování souvisí jen s check-in procedurou.
Žádné komentáře:
Okomentovat