Úspěšně zvládnutá "osobní a hlavně dobrovolná karanténa" zřejmě přispěla k tomu, že v tomto období různých viróz kolem nás jsem nikde nic nechytil a mé kroky tak mohly v úterý po více než měsíci "bez obav" zase směřovat k bankomatu ČSOB ve fakultce. A v budově, "na které" se bankomat nachází, tento i následující dva dny poté zase posunout můj osobní projekt č. 1 blíže k finálnímu řešení, od něhož by, pokud se nevyskytne nic neočekávaného, což se prý v tuto chvíli už nejeví jako něco nějak více pravděpodobného, mne měly dělit max. 2 - 3 návštěvy a cca půl roku. Asi nemusím zdůrazňovat, že to byl asi jediný, a hlavně téměř souvislý, zážitek z posledních tří dnů, kdy v podstatě jediné "zpestření" představovalo to, že jsem kromě využití linkového autobusu do Hradce Králové vše ostatní, tedy cestu z nádraží a zpět, dal "po svých". Byť ta trasa byla po tři dny v podstatě stejná, každá se něčím lišila. V cestě tam se "promítaly" "zážitky" z předchozích návštěv, v cestě zpět už to ale bylo jen o tom, jak to "uchladit" a být co nejdříve pod střechou. Dnešní "chlazení" by už snad mělo být tím posledním a s těmi pribináčky, tvaroháčky, termixy, ovocnými přesnídávkami, energetickými gely, iontovými nápoji a čistým vývarem by už od zítřka měl být pro dalších pár měsíců konec. Na "zátěžové" testy všeho ostatního to sice ještě nevypadá, ale změna by to měla být už podstatná. Včetně toho, že se po tom uplynulém týdnu zase vše vrací do obvyklých kolejí a cesty do města, a to jak do Hradce tak i do Pardubic, by už měly být příjemnější. Ty poslední tři sice příjemné rozhodně nebyly, ale i díky necelé půlce malého panáku Suprakainu (samozřejmě v několika dávkách) se ty tři dny daly zvládnout s tím, že dění kolem tentokrát bylo nejen trošku "rozmazané" ale i nezajímavé. Pochopitelně, vždyť jsem si nechal svůj "CML" obsadit jen tím, co s mým projektem č.1 souviselo. Vlastně to tak úplně pravda není, neboť nějaké "místo" zbylo i na vymýšlení nějaké té zábavy pro Štěpi při "ostraze" domu do návratu rodičů, kteří si to nakonec na té lyžovačce u našich jižních sousedů užili a na tyto stránky se nakonec dostala i dokumentace nějakých těch zajímavějších zážitků. Byť zprostředkovaných. P.S. A aby u nich nezůstalo, doplním ještě obrázky ze dvou námi před covid-19 nejsledovanějších webkamer, neb pokud by měla zůstat zachována několikaletá tradice, tak v sobotu bychom balili běžky a mířili pod Dachstein. I letos se ale musíme spokojit s obrázky z webkamery, které aspoň trochu potěší ty, kteří tam míří, protože konečně tam, byť zatím jen pár cm, nasněžilo. To, bohužel, zatím nemohou ale říkat organizátoři letošní 56. Jizerské 50. Ale snad i pro ně něco z těch letošních dešťových srážek zmrzne a běžeckých tras si nakonec užijí jak účastníci tohoto závodu tak i všichni ti, kteří letos plánují běžky do Jizerských hor.
Žádné komentáře:
Okomentovat