Do třetice všeho krásného ...

... a konečně s těmi nejbližšími. Když jsem v dubnu přemýšlel, jak zorganizovat ty své abrahámoviny, napadala mě spousta řešení. Všechny měly jedno společné. Nebude to jedna jediná oslava pro všechny, které jsem zamýšlel pozvat. Žádné z nich však ale nepočítalo s tím, že bych se nejdříve věnoval těm "cizím" a teprve na úplný konec si nechal ty "vlastní", tedy nejbližší rodinu. A jak to tak bývá, člověk míní, život mění. A tak na domácí zbyl až ten poslední termín. Na rozdíl od předchozích dvou akcí se tentokrát oslava konala venku - a to na naší zahradě se zázemím v pergole, kterého nakonec díky pěknému počasí ani nebylo nutno s výjimkou předání té spousty krásných darů i dárků využít. Rozepisovat se k tomu nemá žádný význam, vše lze říci několika slovy. Opravdu zlatý hřeb všeho slavení, moje velké překvapení i radost z toho, jak to pro mě doma připravili, neb jako oslavenci mi nebylo umožněno se nějak zvlášť na přípravě podílet :-) A o to tedy bylo mé překvapení větší a pokud by to šlo, hned bych organizátory navrhl na Českého lva v kategorii režie:-) Přítomnost všech nejbližších, na stole přehlídka domácích specialit, ve skleničkách nejen výborná zlatá slivovička, k tomu prima nálada a parádní počasí. Tak co více si bylo možno přát. Pamatováno bylo i na čtyřnohé přítelkyně, a to jak na ty domácí kníračky Besinku a Citušku, tak i na jezevčici Aidu za plotem. A tak místo nějakého hlídání se už po zbytek dne věnovaly zdolávání vepřových žeber, aby pak unaveny zalehly a do rána nevěděly o světě. To já jsem sice o něm věděl, ale stejně když jsem se druhý den ráno probudil, chvilku jsem přemýšlel, zda to celé nebyl jen krásný sen. Ale velmi rychle jsem zjistil:-) že to žádný sen nebyl. Takže ještě jednou všem díky, bylo to krásných čtrnáct dnů, ve kterých se mi snad podařilo setkat se s většinou těch, co mě v těch uplynulých deseti "pětiletkách" provázeli. A těm, co jim to nevyšlo nebo těm, se kterými se mi už nikdy nepodaří se potkat, jsem aspoň připil a poděkoval na dálku. A teď už nezbývá nic jiného, než začít naplňovat přání většiny mých gratulantů a vrhnout se do víru dalších let za novými zážitky a zkušenostmi. Na jednu z nich, práci v lese při těžbě dřeva, se už teď těším. Darovaná výbava se nesmí nechat zahálet a zahradní krb si už také říká o nějaké ty zásoby pro další léta.

Za podívání nic nedáte, ...

ale pokud máte zahradu, tak s prázdnou určitě neodjedete. Jedna z největších ukázkových zahrad v ČR vyrostla kousek od Hradce Králové - v Roudnici v Zahradním centru Matty - a co se týká jeho nabídky, pochybuji, že jim zde něco ze známých rostlin vhodných do našich podmínek chybí. A to jak do sucha, tak do vlhka či přímo pod vodní hladinu. Úžasné na tom všem je to, že nakonec člověk neodchází spokojen s tím, že nakoupil, co si vlastně přijel koupit, ale že je navíc bohatší o informace od profesionálů, jak to pěstovat, že třeba to, co si přeje koupit, se mu tam vůbec nehodí atd. atd. A ti, co se nejprve projdou ukázkovou zahradou a potom se odeberou do té prodejní části, aby se zase do ukázkové zahrady vrátili a podívali se, co s tou jimi ke koupi zamýšlenou rostlinou udělá stáří a kvalitní péče, si přibalí i nějakou tu inspirací, kam by se s tou svou zahrádkou mohli "dále posunout". Takže pokud mezi nějaké takové patříte, vězte, není to daleko a mohu potvrdit, že návštěva zde opravdu stojí za to, neb to není jen o otevírací době, ale i o tématických akcích spojených jak se zahradničením tak i s kalendářem a aktuálními termíny resp. událostmi v něm. A ještě jedna maličkost - spojit se to dá s návštěvou Bonsaicentra v sousedních Libčanech či návštěvou zámku Hrádek u Nechanic (to, pokud by někdo hledal program na půl - celodenní výlet).

Poprvé a snad ne (letos) naposled

Je krásné, slunečné a poprvé i patřičně teplé letní ráno. A tak jsme nelenili a začali jsme jej rovnou v naší zahradě. A to hned snídaní. Sice ne v trávě, čímž bychom zcela jistě udělali radost místním mravencům, ale i tak obklopeni zelení i zvuky nějakého to zpěvného ptactva, které si přes léto vybudovalo své útočiště v psím víně porůstajícím část jižní stěny našeho domu resp. na dalších místech v "zahradním porostu" a od brzkých ranních hodin o sobě dává patřičně vědět. Symbolicky jsme jí také uzavřeli uplynulých čtrnáct dní plných oslav a zejména setkání s většinou těch, co mě provázeli uplynulými deseti "pětiletkami" (o tom ale někdy příště) a také již úplně "otevřeli kalendář" pro další letošní akce. A jelikož ten čas opravdu letí, teď budeme muset pár dní spěchat (dodělávky v práci před dovolenou), abychom zase potom mohli dva týdny "lenošit" a dělit se o nové zážitky, kterých, jak věříme, bude, stejně jako pěkných fotografií, zase spousta. A že nezůstane je u této snídaně v zahradě, toť taky jedno velké očekávání, pro které však musí současné počasí na sobě ještě hodně zapracovat :-)

In flagranti nebo inflagranti? Inflagranti !

Když se řekne "in flagranti" nebo také "inflagranti", každého většinu napadne význam, který lze získat ze slovníku cizích slov, tj. přistižen při činu. Výraz to je určitě populární, neb po zapnutí známého vyhledávače v síti Internet se po chvilce objevilo 858 tisíc odkazů. A proč zrovna toto slovo je tématem tohoto příspěvku? Protože jej v Hradci Králové kdysi použili pro název restaurace, jejíž popularita i úroveň poskytovaných služeb ji řadí mezi ty opravdu nejlepší v širokém okolí. A tak když jsem přemýšlel, kde při příležitosti mých abrahámovin posedíme tentokrát s mými bývalými i současnými kolegy z Hradce Králové, padla volba na ni. A výsledek? Od zážitku z prostředí, přes opravdu kvalitní kuchyni až po péči obsluhujícího personálu samé superlativy. A když k tomu přidám báječnou atmosféru i celkovou pohodu u stolu a sem tam i nějakou tu pronesenou "perlu" z let minulých, dlouho bude na co vzpomínat. Na jednom z prvních míst bude ale zcela jistě místní specialita "Souboj rytířů", kterou nenechal bez povšimnutí žádný fotoaparát nebo mobil k tomu vybavený. A tak přesto, že chvilku po půlnoci náš dlouhý stůl osiřel a všichni se rozešli, aby se třeba i delší dobu zase nepotkali, neb cesty a osudy některých z nás opravdu různé jsou, ve vzduchu "bylo cítit", že celý večer prostě neměl chybu. Což se mi den poté doneslo z řady úst jak zúčastněných tak dokonce i těch, kteří o této akci jen něco zaslechli. A tak mi zbyla už jen milá povinnost poděkovat i jejímu panu majiteli, se kterým jsem tuto akci zajišťoval, a ubezpečit jej, že jeho restauraci určitě zase při nějaké příležitosti navštívíme.

Přírůstek do rodiny venkovních bonsají

Včera jsme "uvedli do týmu" venkovních bonsají novou akvizici - dar od mých bývalých i současných kolegů z práce v Hradci Králové. Acer buergerianum neboli Javor Bürgerův ve stáří 30 let se rázem dostal do společenství těch nejlepších kousků umístěných na naší zahradní zídce. Vlastně díky svému "protekčnímu" umístění na prvním schodu se dostal téměř "do vedení týmu". Péči vyžaduje minimální, pokud léto bude pokračovat tímto způsobem, tak si jej v podstatě až do podzimu nebudeme muset všímat. Ale jelikož věříme, že nějaká ta tepla a období bez deště v dohledné době dorazí, tak s nějakou tou zálivkou může určitě počítat :-)