Karlův most a jeho okolí

Po dobu mých studií v Praze či při některých služebních cestách do jeho blízkého okolí se vždy nebo většinou (to v tom druhém případě) našla chvilka pro pár kroků směrem západním či východním, tj. při cestě do samého centra Prahy. Teď, resp. poslední tři roky, kdy jsem v Praze v podstatě dva z každých tří dnů, tomu už tak není. Jednak tímto směrem nevedou žádné kroky k nějakému s mou činností v Praze spojenému místu a když už má člověk po práci, tak jeho kroky vedou rovnou k autu bez toho, aby v mysli v takové chvíli byla ještě úvaha aspoň to tam "rychle zkontrolovat". Zejména, když člověk kolem sebe slyší, jak to je a není s jeho rekonstrukcí. Loni při Pražském Hervis půlmaratónu jsem zůstal na chvilku jen na jeho východním konci, což se za nějakou "návštěvu" nedá počítat. A jelikož odklady "patří na hnůj", jak se občas někde mezi lidem říká, byl už pomalu nejvyšší čas zase konat. Když k tomu na chvíli vykoukne z mraků i sluníčko a navíc nejen na něm ale i v okolí to docela žilo, stálo to za to se tam aspoň na chvíli vypravit. Zítra to sice zase bude jízda stejným směrem, ale až k němu to tentokrát :-) nebude. Pár kilometrů před ním, ještě na Jižní spojce, je taková odbočka doprava a ta už místo k mostu zavede jen do podzemních garáží, což znamená, že další pracovní týden - v Praze Michli - je tady. Pozn. Na Zlatou uličku už nezbylo a jelikož ji zítra na delší dobu díky rekonstrukci uzavírají, na příležitost k její návštěvě si tentokrát člověk počká zřejmě delší dobu.

Povedená oslava padesátin

V letošním roce slaví Veteran car club Pardubice 50 let od svého založení. A jednou z akcí k oslavě tohoto jubilea je právě probíhající výstava historických vozidel v malé hokejové hale a na přilehlém parkovišti v Pardubicích. Svatostánek letošního hokejového mistra ligy zase hostí to nejmodernější, co lze nabízet zákazníkům majících k dispozici ať již hotově nebo přes úvěr něco mezi dvěma sty padesáti tisíci korunami a jedním miliónem korun. Vlastně netřeba mít tolik, neb na tento vůz mají, jak už je v Česku pomalu nezbytné (pokud to není "zadarmo") výstavní slevu 140 tisíc Kč. Takže nekup to :-) Ale zpět k těm historickým. K vidění opravdu zajímavé kousky a jak ten čas letí, tak s některými vystavovanými exponáty se již pojí i nějaké ty osobní zážitky z mládí. A nebyl jsem sám, kdo se u některých zastavil a trošku si zavzpomínal. A aby zážitek z dnešního opravdu prima dopoledne byl úplný, o to už se postarali U Dušičků:-)

Kvetu, kveteš, kveteme

Pozn. A jen dva obrázky jsou z míst vzdálených více než 25 m od našeho domu :-)

Doslova "ani minutu nazmar"

Počasí o tomto víkendu umožnilo plně využít ten největší luxus, kterého se nám dostává. Čas. A ten, jak uznáte, je potřeba prožít co nejlépe, neb nejen mě připadá, že ubíhá stále zběsileji. Tentokrát už to bylo nejen o dodělávkách, ale trošku již o pravidelné údržbě a nějakém tom klidnějším posezení, kdy přišly na řadu i poslední otázky spojené s plánováním naší letní dovolené. Kéž by aspoň troška počasí z posledních dnů zbyla na druhou polovinu června. A "na sucho" to opět nebylo, takže z komína se opět linula směsice vůní signalizujících, že za chvíli přijde na řadu i chuť. Sousedovic jezevčice Ajda ví co je dobré a jak si to pohlídat, tak ani tentokrát nenechala nic náhodě a po chvíli se dočkala, aby pak cca na dvě hodiny vynechala své obchůzky kolem plotu sousedního pozemku a výhradně se věnovala likvidaci kostí. Tento víkend byl již i o čilém životu kolem - nad hlavy se vrátila letadla, ve vzduchu se objevil první letošní balón a ještěrka Terka vyvedla své mladé, aby i sama se chvilku vyhřívala na sluníčku. A jelikož jsem si na závěr týdne ještě potřeboval spravit chuť po větším množství vypitého čaje, tak padlo ještě jedno latté. A vězte, že pod rozkvetlými stromy chutnalo stejně jako v nějaké té dobré kavárně :-) , zejména když k tomu posílalo své teplo sluníčko a místo klimatizace se staral opříděl čerstvého vzduchu mírný jihovýchodní vítr.

Salieri

Proč je v titulku dnešního článečku zrovna příjmení italského hudebního skladatele Antonia Salieriho? To proto, že s jeho jménem je spojena jedna z hradeckých kaváren - Café Salieri. A proč zrovna o kavárně, když zrovna káva nepatří k mnou vyhledávaným nápojům, byť občas "zahřeším" - ale jen "pod pláštíkem" dostatečného množství mléka? Když jsem hledal místo na krátké posezení v centru města, a jelikož jsem si týdenní limit tohoto nápoje "šetřil", padla volba sem. Přestože to zde není jen o kávě a čaj Ronnefeld s přesýpacími hodinami na změření doby louhování byl velkým lákadlem, bylo to nakonec o kávě. Ale s dostatečným (snad tím úplně maximálním) množstvím mléka - takže latté, což znamenalo, že ani nezkusím místní specialitu - smetanu ke kávě ve speciální porcelánové kravičce vyrobené exkluzivně pro tuto kavárnu. To ale rozhodně nebylo na závadu příjemně strávené "hoďce". Ta byla o něčem jiném a káva, prostředí i celková atmosféra včetně perfektní obsluhy byly jen kulisou k ní.